Noc na zemi

Pět nocí, pět cest, pět příběhů. Každý jiný, přesto do jisté míry stejný, z každého si lze odnést to samé i něco jiného, specifického. Povídkový film jak má být. (29.12.2018)

Pár lehce ulítlých občanů jede pozdě v noci taxíkem a celou cestu si s podobně praštěným řidičem/řidičkou poněkud strojeně a excitovaně povídají (aby se aspoň něco dělo) ... Tož to tak nějak vše .... Já osobně tedy v taxíku zásadně mlčím - kromě sdělení destinace :) Tak jednou by se to asi dalo, ale pětkrát za sebou ? :) Ale jo - snažil se tam Jim do těch silně umělých "příběhů" naroubovat všelijaká ta "artová" koření, ale už jsem asi viděl i zajímavější filmy ... Cimrman (jistě trošku přehnaně) k tomu jen z dálky lakonicky poznamenává: nuda, nuda, křeč, křeč. (29.01.2020)

Dvě hodiny převážně nudy, kdy se kameraman moc nenadřel - jeho nástroj (ne tenhle, ty prase) je položen na palubní desce jednoho z pěti taxíků, kde se odehrává nějaký rozhovor mezi řidičem a jeho pasažéry. Většina z nich jsou blbosti bez jakékoliv pointy, ale párkrát jsem se i zasmál. Na konci jsem čekal, že se ty příběhy nějak propojí, ale ono nic. Taky mě strašně štvalo, že na sebe skoro pořád ty postavy řvaly. Zkusím si tu seřadit příběhy podle zábavnosti: 1 - pan Yo Yo a Helmut :D tam jsem se smál hodně, super výkon Giancarla Esposita. 2 - Ital a padre, docela se mi líbilo, jak se do toho Taloš zažral a tak barvitě popisoval svoje sexuální hrátky s dýní a ovcí, že z toho pana svatého klepla pepka. 3 - tady už se dostáváme do podprůměru; asi vyberu pařížský příběh, kde je pár světlých momentů, ale nic extra. 4 - souboj v nudnosti vyhrává příběh z Los Angeles, kde se absolutně nic nestane, ale aspoň bylo na co koukat v podobě mladé Winony. no a 5 - parta ožralů v Helsinkách jede domů a přitom se rozbrečí. Krása. Pro arťáky možná dobrý, ale pokud v rozšlápnutém lejnu nehledáte vyšší smysl, můžete tenhle skvost s klidem přeskočit. // EN, EN SUB (24.03.2023)

V tej prvej poviedke ma zaujala ak tak len Winona Ryder, no potom to už šlo lepšie.... "Som z Drážďaň, blízko Československa." - "Blízko čoho???" :))) (09.07.2008)

"Víš, peníze... nejsou pro mne až tak důležité. Jsem klaun." A v tu chvíli mi to došlo... Vždyť on ten Helmut uměl řídit! Ale jako klaunovi mu celou dobu šlo o to, pobavit svého pasažéra. A to se mu povedlo náramně (a že nepobavil jenom jeho)... První vrchol ale nastává už v Los Angeles. Přitom je zvláštní, že takhle rozkošná je povídka, která je vlastně o ničem a od začátku předvídatelná. Někdy prostě ke štěstí stačí Winona Ryder lepící žvýkačku na dveře auta... Bohužel po LA a NY to jde z kopce. Paříž nijak zvlášť nezaujala, Řím se zmítá někde mezi skvělou zábavou a totální otravou a Helsinki jsou tak trochu prvoplánové......... updated: 5. hvězdička přidána - jo, podcenil jsem to, na druhý pokus totiž Paříž zaujala velmi (přece jenom následuje hned po NY a to je nějaká konkurence!), s Římem souhlasím a Helsinki jsou sice tak trochu prvoplánové, ale pořád svým způsobem milé. (26.07.2008)

Pět příběhů z taxíku během jedné noci v pěti různých městech v Evropě a v USA. Jarmusch krásně zachytil atmosféru jednotlivých míst v noci. Počínaje snobským Beverly Hills v Los Angeles, kde klidně můžete nechat stát kufry na chodníku, přes Brooklyn, kde pořád blikají majáky a ani tam toho černocha nechtěl nikdo odvézt, dále pak Paříž, kde v noci pracují jenom černoští imigranti z Afriky, potom Řím a nejužvaněnější a nejhlučnější národ světa - Italové, zakončené chladným (a vodku chlastajícím) severem v podobě finských Helsinek. Jednotlivé povídky hodnotím následovně(v závorce je důvod): LA 70%(Winona Ryder je výborná - přízvuk, žvejkačka, výrazivo...) NY 95% (neumím to formulovat, ale z té povídky na mě čiší příjemný pocit i přes všechno to negativní v něm), Paříž 60% (subjektivně nejhorší příběh, neoslovil mě nikterak zvlášť hlavní hrdina), Řím 110% a ani o píď méně (to už není ani herecký koncert, to je fantastická exhibice Roberta Benigniho, tomu se říká užvaněná italská nevymáchaná huba), Helsinki 80% (do filmařské povídky zformulované jedno "moudro" - když nejde o život, jde o hovno...) Čistým průměrem 83% k tomu malý bonus za pěknej song k titulkům a máme z toho lehce ošuntělejch, ale pět hvězd. (08.02.2009)

První dvě americké povídky jsou nic neříkající, až zbytečné. Oproti zbylým třem jsou slabé. Když se na ně ale díváte jako na pomalý rozjezd, dají se akceptovat. To pravé začíná až protentokrát rasistickou Paříží, vrcholem je zběsile vtipná Itálie (koho u tohodle smíchy nebolelo břicho, tak nemá smysl pro humor) a na závěr neméně silné vyprávění z Helsinek, i když v hluboce posmutnělém vydání. Celkově povedené herecké obsazení a samozřejmě tady již mnohokrát zmiňovaná bravurní režie, posouvá Night on Earth ke krásným čtyřem hvězdám. (22.06.2009)

no ja neviem ... na jednej starne sa to dobre pozeralo, no na strane druhej to neboli nejaké pútavé príbehy. ak by nebolo benigniho ríma, asi by sme dnes ostali len na šesťdesiatke... (10.07.2009)

"Takový roztomilý kněžíček to byl".....prostě úžasné! Netradiční komedie o práci taxikářů/taxikářek a skvěle zpracované dialogy s cestujícími. (16.03.2010)

Noční záběry z ulic pěti metropolí, stále stejný interiér taxíku a pár obyčejně neobyčejných, vypointovaných setkání: je až s podivem, jak mnoho dokáže Jarmusch udělat s tak málem, aniž by jen na chvíli začal nudit. Jednotlivé povídky se odvíjejí z letmých typických charakteristik pěti velkoměst: potkáváme tu motiv filmového průmyslu v Los Angeles, rasového problému v New Yorku, pijáctví a deprese v zasněžených Helsinkách, katolické církve v Římě či obyvatel bývalých francouzských kolonií v Paříži. Jarmuschova noc na Zemi se neživí fantaziemi o odvrácené noční straně velkoměst, ale rozvíjí silné motivy vzájemného porozumění a míjení ve světě, kde jsou i obyvatelé ghett, prostitutky a pijáci zobrazeni s láskyplnou lidskostí. Struktura povídek stvrzuje běžnou zkušenost každého uživatele nočních taxíků, že taxikáři nejsou žádné mlčenlivé vrby, ale často představují svéráznější a barvitější osobnosti než jejich zákazníci; očekávaný institut zpovědi je zde převrácen naruby, v římské povídce doslova. Pomyslné vrcholy filmu jsou pro mě něžně tragikomický klaun Helmut, užvaněný zvrhlík v podání Benigniho a vícevrstevnatý pařížský příběh o slepectví a zaslepenosti. (12.11.2010)

5 poviedok odohrávajúcich sa v tej istej minúte v taxíku v L.A.,NY,Paríži,Ríme a Helsinkách.Príbehy na seba nenadvezujú a každá poviedka má osobité kúzlo.Dvaja ľudia sa stretnú v taxíku a postupne sa dozvedáme o ich životných príbehoch a osudoch.Ich dialógy sú neskutočné.V Paríži po francúzsky,v Ríme po taliansky,v Helsinkách po fínsky.Úžasne to dokresluje atmosféru.V prvom príbehu exeluje W.Ryder,v druhom v NY je to podľa mna najlepší príbeh,Paríž a sebestačná slepá žena,Rím s ukecaným Benninim a Helsinky so severskochladným príbehom o taxikárovi Mikim.Na začiatku filmu hudba od Toma Waitsa,výborný humor od J.Jarmuscha a nič viac už netreba k 5*. (24.11.2010)

Zajímavě poskládané minipříběhy s obskurními postavičkami, které se příjemně sledují, nicméně jedno podívání bohatě stačí. (03.02.2011)

5 příběhů z taxíku o délce přibližně odpovídající klasickému sitcomu. Dnes tento film působí hodně jako výlet do minulosti, žádné mobily a navigace ... apod. to bylo velmi příjemné, tenkrát být taxikářem to byl kunšt :-). Po shlédnutí filmu jsem měl opravdu náramnou chuť projet se taxíkem ... i když by těžko měl takové kouzlo jako v tomo filmu. Z herců mě nejvíce zaujal Armin Mueller-Stahl, skvělý Matti Pellonpää, skvěle zahraná nevidomá pasažérka Béatrice Dalle a Winona Ryder jako mladá neomalená taxikářka z Los Angeles. 85% (17.01.2012)

Špičkový scénář a hudba! Film autentický, co to jde.. Škoda, že neumím všemi jazyky, z angličtiny pár vtipů pochopím, ale u italštiny, francouzštiny,... tam mi toho určitě mnoho uteklo. V povídce s Benignim jsem se samozřejmě nachlámal nejvíc (oblíbenec no), ale ostatní jsou taky výborné! (22.11.2014)

Bakalářské příběhy alá Jarmush aneb Kafe a cigára v taxíku. (11.03.2016)

Trvalo mi to skoro 30 let, než jsem film vůbec dokoukal a ocenil. Co se v mezidobí změnilo? Víc ocením příběh, kde outsider hledá sílu k životu. Též víc ocením pozornost a naslouchání druhému. (21.11.2018)

Pokud by bylo všech pět příběhů tak vtipných, jako druhý příběh s Helmutem, pak bych klidně uvažoval i o pěti hvězdičkách pro výbornou komedii. To opravdu nemělo chybu a jako komedie by to bylo parádní. Ovšem zbylé čtyři příběhy pro mě byly značně průměrné (na čistokrevné drama, jelikož o komedii se zde již mluvit moc nedá) a napsat scénář k jednotlivým povídkám, které spolu nejsou ani minimálně provázané, je vždy o hodně jednodušší, než sestavit smysluplné dvouhodinové drama. Proto tento (byť rozhodně ne nudný) počin nemohu stavět na roveň skutečných dramatických pětihvězdičkových filmových děl. >| (26.12.2018)

Jsem velkej fanda Jima Jarmusche. Všechno co jsem od něj viděl se mi líbilo a celkově je mi hrozně sympatickej. Night On Earth je jeho druhý povídkový film (první je Mystery Train, který sem pořád neviděl) a zatím můj nejoblíbenější. Night On Earth sleduje 5 taxikářů různě po světe (Los Angeles, New York, Paříž, Řím a Helsinki) přičemž v každém uvidíme nějakého indie herce, nebo kamaráda Jima Jarmusche. Všichni herci hrajou skvěle a všichni zvládají jak dramatické, tak komediální hraní. Celý soundtrack udělal Tom Waits a kromě toho že to je skvělá hudba, tak to k filmu hrozně sedí. Celej film se odehrává v noci (Nečekaně), takže to celý skvěle vypadá a kompozice je typicky Jarmuschovsky skvělá. Nejlepší povídku nejsem schopnej určit, každá je boží trochu jinak. Pokud vám nevadí pomalý a ukecaný filmy (celý se to víceméně odehrává v taxíku) tak se určitě podívejte. (14.08.2019)

Nejlepší příběh - YoYo a Helmut v New Yorku. A ten z Paříže byl také vtipný. A pokud budete knězovi vyprávět o tom, jak jste v mládí píchali tykve a poté jste se posunuli dále a přešli jste na ovce, tak ho možná trefí šlak a budete muset vymyslet, jak jej naaranžovat na lavici, aby to vypadalo, že umřel při rozjímání o Bohu. (27.09.2021)

Poviedkový film režiséra Jima Jarmuscha z roku 1991, zložený z piatich príbehov taxikárov a ich pasažierov v piatich mestách sveta počas jednej noci, predstavuje zaujímavú a zábavnú mozaiku svojských osudov obyčajných ľudí, ktorých na niekoľko minút spojilo jedno auto a cieľová destinácia. Los Angeles, New York, Paríž, Rím a Helsinki. Poviedky z piatich svetových metropol, hoci spolu tvoria jeden film, možno najlepšie zhodnotiť, keď ich divák chápe ako samostatné celky. Aj napriek tomu, že každá z nich má čosi do seba, predsa len sa nájdu kvalitatívne lepšie a horšie kúsky. Bez toho, aby sme ich presne zoraďovali, stojí za zmienku radšej spomenúť, vďaka čomu si ten či onen kúsok dokáže diváka získať. Každá z poviedok sa vyznačuje troma hlavnými piliermi, na ktorých stojí. A síce, sú nimi postavy, výprava a celková atmosféra. O samotné obsahy v nich ani tak nejde, keďže nositeľom deja - námetu aj realizácie - je v každej poviedke najmä postava taxikára. Spomedzi pätice hlavných protagonistov za volantom, ktorých samozrejme dopĺňajú aj svojské vedľajšie postavy, sa divákovi do pamäte vryjú najmä zábavný Roberto Benigni, ale aj famózna mladá Winona Ryder. Zmienku si však zaslúži aj Armin Mueller-Stahl čoby východonemecký prisťahovalec z Drážďan neďaleko hraníc s Československom (Odkiaľ?!). O Night on Earth toho netreba veľa písať. Túto Noc na Zemi stačí vidieť. Alternatívne ladený prístup, svojský humor a prepojenie zdanlivo odlišných miest, ľudí aj filmárskych škôl. To všetko ponúka Jarmuschov kúsok zo začiatku dekády, ktorá bola historicky poslednou, kedy boli ľudia vzájomne prepojení aj bez internetu. Len o tom vlastne nevedeli. A nevedia dodnes, hoc nás v životoch všetkých trápia v podstate rovnaké problémy. A vždy aj trápiť budú. Možno niekomu práve Noc na Zemi či noc v taxíku pomôžu uvedomiť si to. (28.11.2021)