Jaskyňa Zlatej ruže alebo princezná Fantaghiro

Rozprávka, na ktorej som vyrastal.. Ide o jednoduchý, ale aj úchvatný príbeh so sympatickými hrdinami natočený na peknom bojníckom zámku.. a nemôžem nespomenúť fantastickú hudbu, ktorá robí zo slušnej rozprávky prekrásnu.. Už len za tieto veci sa nebojím dať plné hodnotenie.. veď prečo nie, ak sa talianska rozprávka tak uchytí aj u nás, tak to niečo znamená.. (04.01.2014)

Pro italské pohádky jsem měla vždycky slabost a "Princezna Fantaghiro" byla (spolu s "Dračím prstenem") na onom pomyslném vrcholu. Jo, a mimochodem... Nikdy se mi nijak zvlášť nelíbil princ Romualdo (mým hrdinou byl totiž tajemný čaroděj Tarabas), ale teď, když jsem si pohádku po leteh opět pustila, na něm můžu oči nechat.XD (23.01.2011)

Fantaghiró může mít a možná má plno chyb a vad na kráse, ale také zvláštní, nedefinovatelné kouzlo, které se mi líbí...možná se tomu kouzlu říká = dětské vzpomínky. Alessandra Martines sice občas vypadá jako zženštělý kluk, no možná to jí přidává na zajímavosti. Čarokrásná hudba z pera Amedea Minghiho vystřeluje tuhle sérii vždy o stupínek výš nad "objektivně" subjektivní hodnocení. Zbožňoval jsem moudrou bílou čarodějku s propadlými tvářemi a zvláštními načechranými hadry. Když připočtu hrad PERNŠTEJN, není co řešit. Jo a ještě musím vypíchnout Zedníčkovu miniroli vína věčně lačnícího vojína, jehož chuť na jiskřivý mok přebije chuť jiná, pro jakkoli velkého chlapského alkoholika silnější :-) Princezna Fantaghiro je velepříjemná fantasy pohádka, která se může honosit třemi "P": Překrásnou hudbou, Překrásnou princeznou (Alessandra Martines) a Příběhem populární italské pohádky. (19.04.2006)

ja to jako dite naprosto zboznovala, bohuzel jsem tu serii nikdy nevidela celou. Misty jsem mela strach z mluvicich kamenu, misty hltala, jak Princezna skvele bojovala, motiv, kdy se musela schovavat za kluka byl pro me velmi novy a fascinujici (komentar pise spis me decke ja :D), princ taky velmi dobre vybran :). Fantaghiro byla dlouho mym deckym vzorem :) plus od te doby jsem mela velmi rada Bouzov :) (04.09.2017)

Zajímavá koprodukční italsko-česká pohádka, která byla ve své době velkým hitem. Tempo měla zpočátku vlažné, které ovšem ve druhé části rychle ubíhalo. Přesto i tak tempem připomínala spíše seriál než dvoudílný film, a to se de facto také stalo. Následovaly další čtyři pokračování, a také vždy po dvou dílech, což čítá dohromady dalších osm dílů. Pohádka je spíše italská, hlavní herci jsou Italové, až na krále (Švýcar Mario Adorf neboli Sandtner z Vinnetoua) a Brožovou, Kodetovou s Valíkem. Ve vedlejších a malých rolích už ale najdeme spoustu Čechů (Zedníček, Hrubešová, Kraus, Renč, Chytrová...). Především co ale Čech ocení, tak záběry hradu Bouzov, který v pohádce hraje obrovskou roli. Ty záběry jsou doslova oslavou této památky. Dalším hradem, tím Romualdovým, je Perštejn. Natáčelo se i v Adršpachu atd. Samotný příběh začíná pomalu a žánrem připomíná typ pohádek typu Sůl nad zlato. Král má tři dcery. Z nichž jsou dvě hodné, milé, uťáplé a ta zbývající je prostořeká, až vzpurná. Řídí se pravidlem, co na srdci, to na jazyku. Vadí ji, že ženy nesmí číst, psát, nesmí kecat mužům do života a mají jen vařit, vyšívat a sloužit mužům. Feministky by se tohoto hned chytly, především ty ze španělských knihoven... :D Poté se právě ta vzpurná dcera, Fantaghiro, vydává do světa a kromě dobrodružné cesty zažívá i flirtování s princem Romualdem. Na své cestě potká i nadpřirozené bytosti, tedy pokud se tohle tak dá nazvat (mluvící strom, mluvící šutr, mluvící husa, mluvící umělá ryba či jeskyni posvátného zvířete). Triky s těmito pohádkovými postavami na dnešní dobu jsou již odfláknuté až lehce bizarní, ovšem ve své době byly kouzelné. A to vše za podmanivé hudby, která provází pohádkou celých 180 minut. [7154. hodnocení, 166. komentář, 67%] (24.02.2020)