Jaskyňa Zlatej ruže alebo princezná Fantaghiro

Italská úspěšná devadesátková pohádka s českou stopou mne nebavila ve své infantilnosti, několika hloupostech a ošklivými kostými, ale na druhou stranu to bylo relativně výpravné, v českých hradech a s českými herci jako Kraus, Brožová nebo Hrubešová v roli, které v titulkách pojmenovali  Donna nuda. Navíc jako král tady je můj oblíbenec Mario Adorf. (22.12.2022)

Hlúpa no najmä v mnohom naivná rozprávka, ktorá sprevádzala tiež moje detstvo. Koniec bol pekný, no inak ma rozprávka veľmi nezaujala, naviac bola príliš dlhá. Rozdelenie na dve časti jej prospelo, no dĺžka oboch mohla byť menšia. Filmu pomáha časová rôznorodosť okolo hlavnej postavy a krásne, no také rozprávkové a prehnane dobré dialógy. (05.06.2013)

Často jsou filmy spojeny jen s nějakou životní etapou a je pravda, že kdysi jsem tuhle pohádku zbožňovala. Odvážná princezna, která se touží naučit bojovat a dosáhnout slavného vítězství, možná vyznává vznešené ideály, ale je příliš pyšná, drzá, tvrdohlavá. Dnes to vypadá, že už se mě pohádka nedotýká a tak na ní můžu vidět nedostatky a estetické chyby, a nechat ji minulosti, kdy podněcovala moji bojovnost a dávala mi víru. Nyní cítím úlevu, protože jsem přišla na to, že je mnohem lepší žít život, který je krásnější než nejlepší film :) (22.12.2019)

Fantaghiró může mít a možná má plno chyb a vad na kráse, ale také zvláštní, nedefinovatelné kouzlo, které se mi líbí...možná se tomu kouzlu říká = dětské vzpomínky. Alessandra Martines sice občas vypadá jako zženštělý kluk, no možná to jí přidává na zajímavosti. Čarokrásná hudba z pera Amedea Minghiho vystřeluje tuhle sérii vždy o stupínek výš nad "objektivně" subjektivní hodnocení. Zbožňoval jsem moudrou bílou čarodějku s propadlými tvářemi a zvláštními načechranými hadry. Když připočtu hrad PERNŠTEJN, není co řešit. Jo a ještě musím vypíchnout Zedníčkovu miniroli vína věčně lačnícího vojína, jehož chuť na jiskřivý mok přebije chuť jiná, pro jakkoli velkého chlapského alkoholika silnější :-) Princezna Fantaghiro je velepříjemná fantasy pohádka, která se může honosit třemi "P": Překrásnou hudbou, Překrásnou princeznou (Alessandra Martines) a Příběhem populární italské pohádky. (19.04.2006)

Zase jeden případ, kdy mě zradily moje vlastní vzpomínky. Sérii filmů o princezně Fantaghiró jsem si pamatovala jako netradičně pojaté osvěžující pohádkové příběhy plné fantazie, které stály za vidění bez ohledu na to, že jejich kvalita s přibývajícími dalšími a dalšími epizodami pomalu, ale jistě klesala - a navzdory až nechutně kladnému, unylému krasavci Romualdovi. (To Tarabas, který se objeví na scéně ve třetím díle, je docela jiná třída.) Bohužel milá princezna se po letech vrátila, aby mě s ironickým úsměvem a s nemalou dávkou škodolibosti vyvedla z omylu. Nevadila mi chudičká "televizní" výprava ani těžce průměrné triky, ale rozhodilo mě trochu primitivní, dětinské zpracování, které se zvysoka vykašlalo na zajímavou dějovou linii a bez velkého přemýšlení splácalo ze všech možných dostupných surovin nevzhledný a nezáživný guláš ... 2,5* ... Je to pohádka, která mě kdysi potěšila, takže po shlédnutí první části prvního dílu jsem byla rozhodnutá z nostalgie zaokrouhlit hodnocení nahoru, jenomže to by mě nejspíš kamenovaly všechny mé ostatní "tříhvězdičkové" filmy, takže nakonec zůstávám při zemi u fiktivních 2* - a konečný verdikt odkládám s vědomím, že pokračování příběhu mě nijak zvlášť neláká. (07.12.2011)