Jaskyňa Zlatej ruže alebo princezná Fantaghiro II.

Ze zlobivé pricezničky se stala milující žena, ale stále v sobě má ten tvrdohlavý a lstivý výraz. Alessandra Martines má erotický šmrnc, skvěle se na ni kouká (hlavně když tančí:). Kvůli ní (jejím očím), kvůli podmanivé hudbě jsou 4 zasloužené. Ačkoli za změnu herecké tváře Bílé čarodějky a za mizernou Brigitte Nielsen vystrkující dudy bych tvůrce nejradši polil ledovou vodou. Ale pořád funguje chemie, která vyčarovává velepříjemnou atmosféru při sledování...nevadí mi mluvící husa, kámen ani myš - a to je co říct (já jinak tyhle prvky nesnáším), i když přiznávám, mluvící červi už byli moc. Přiznávám však také, že úroveň I. části trochu poklesla. Tu a tam kroutíte hlavou nad nesmyslnými "bugy", např. považovat Fantaghiro s odhaleným dekoltem za mladého chlapce (v jeskyni požírače citrónů) je trochu moc i na mě :-D Ale II. část zase šlape a je parádní. (19.04.2006)

První díl končí tím, že se ze tří princezen stanou královny, jejich partneři králi, tedy z logiky věci, všechny tři páry si odbyly svatbu. Starý král se koruny vzdal a jel se toulat po okrese. Druhý díl začíná tím, že starší princezny se chystají slehnout, Fantaghiró, aniž by to mělo nějakou logiku, se teprve hotoví ke svatbě a to tak, že pobíhá po okolí hradu a mečem mydlí kde koho. Těsně před tou dlouho odkládanou svatbou složí přísahu, že meč už nevezme do ruky. Jen to dořekne, už se něco zvrtne a Romualdo se svými spolukráli odjíždí dělat hrdinu, zatímco Fantaghiró, co strážkyně hradu, zůstává doma. Jak by tedy bez meče ubránila cokoliv mi je záhadou, ale asi by útočníka umlátila pantoflíčkem. Nebyla by to ale Fantaghiró, aby vydržela doma, takže navzdory slibu, hrad nechá bez ochrany a pádí za Romualdem. Mezi tím Černá královna dál kuje svoje pikle, zakuje otce Fantaghiry do kovové masky a než se Fantaghiró dopotácí k hradu, zlobotomizuje Romualda (ne, že by to proti dřívějšímu stavu byl zas takový rozdíl). Po nezbytném zápase, kde se z kouzelných sil vydá Bílá víla, následuje úprk, vzpoura hraček a podobné malichernosti. Bílá víla kouzla zbavená pak po vodě chodí a na stromy se bez šplhání dostává jen na základě prostého zázraku, nebo na základě síly své sugesce, ale rozhodně to není kouzlo. Fantahgiró se snaží získat zpět lásku svého snoubence, který trpí sklerózou ve stádiu těsně před totální demencí a to tím, že se opakovaně pokouší ho znásilnit. Následuje peripetie se vzpomínkami, vzedmutí síly zla, líbání ropuch a veselý s m í ch. Z celého tohoto dílu fantasy vyplývá jedno. Černá čarodějka k tomu, by si utřela zadek, musela používat kouzla, protože s těmi drápy, co měla, tenhle úkon jinak myslitelný není. (27.08.2014)

Trochu zapracovala nostalgie, ale i dnes tento díl považuji za nejlepší Fantaghiro. Navzdory tříhodinové stopáži v ní není tolik hluchých míst jako v prvním díle, který se místy potácí odnikud nikam. Navzdory tomu, že triky jsou až neuvěřitelně nepřiměřené své době, zlepšila se výprava (české hrady a tak podobně), tradičně na výbornou zafungovala hudba a slušně hrající herci (Karel Roden jako Zlatoočko!). Navíc, navzdory tomu, že od dob, kdy jsem Fantaghiro fandila poprvé, uběhlo snad patnáct let a já naprosto zapomněla, o co tam jde, příběh Romualda a Fantaghiro v dějství druhém mě opět dostal do kolen, navzdory tomu, jak celá pohádka zestárla. (29.10.2010)

Odvolať všetky zálohy, pristúpiť k jednaniam a podpísať mier. Nech z neba znie akokoľvek ten pominuteľný tón, detské časy nie tak dávne a minulé, velia mojej mysli (a telu), aby som spozornel a zaspomínal si na plačlivý výraz princeznej nad ležiacim kameramanom a zvolaním "poznám túžbu po slobode". Čo to bolo plaču, samotrýznenia sa, na záchode som zaprisahával všelijakých bohov, aby mi zoslali pokoj, ktorý som vtedy kvôli princeznej stratil. Nech to znie akokoľvek šialene, ale dejový príbeh plus fantastická recyklácia jednotky, spolu s nadpozemskou hudbou Minghiho a šikovnosťou všetkých zúčastnených vytvárajú rozprávkové dejiny ťažko prekonateľného príbehu taliansko-česko-slovenského bratstva. Som vďačný sudičkám, vílam a kadejakej hovoriacej zvery, že zažiť pocit latentného milovania v sfére predstáv a mimóz prišiel práve cez snahu akéhosi Bavu preniesť svoje dary a fantáziu na trón diváckej slávy. Bravó, i keď výstrih čiernej Brigitte je povážením a začiatkom sexuálnej výchovy u detí. (26.12.2013)

Jedna z nejpovedenějších zahraničních pohádek. Vzhledem k faktu, že se natáčelo z velké části u nás (Bouzov aj.), hraje zde docela dost českých herců. Kromě nich se v celé sérii objeví i jiné známé tváře (Brigitte Nielsen, Mario Adorf) a i díky nim můžeme hovořit o skutečně povedeném díle italského režiséra Lamberta Bavy. (05.08.2002)