Barbe Bleue

Jsem hrdý na jednu z nejlepších pohádek minulosti, tak skvěle zpracovanou, že bych si ji mohl pouštět po jednotlivých obrázcích a při každém oněmět. Extémní je obzvláště ten poslední. Příběh o Modrovousovi je nádherný, působivý a předší mnohé dnes již prázdné a dějinně neezmapované pohádky, bez jakékoli historie. Tato pohádka se mu povedla. Melies u mě stoupl ještě výše ne je. Jeho hrdinná hra, tělesná komunikace nabírá plná plachtoví a ukazuje se jako pravý a zlý princ. Vzhůru k oblakům, vzhůru... (01.10.2008)

Skvěle propracovaný příběh Modrovouse,stylizovaný do středověkého prostředí.Klíč(viz Tsunamiho koment),který žena dostala od muže musel být kvůli Meliesovu natáčecímu stylu neobvykle velký(asi od lokte ženy k prstům),proto s ním občas manipuluje trochu neobratně.Svou roztomoliou pohádkovostí si film v ničem nezadá se současnými pohádkami ,ba je i dokonce předčí.Jinak ve všech směrech typicky meliesovské dílo. (19.06.2006)

Tam, kde Georges Méliès začínal, jiní za mnoho let po něm končili. Na prostoru 9 minut natočil pohádku s prvky grotesky. On si za to Modrovous vlastně mohl sám, kdyby tak nezdůrazňoval, kam žínka nemá lozit, zřejmě by ji tak nenalákal. A hned jí pro jistotu vrazil do ruky klíč. Ještě ani nevyčpěl a ženuška si to už hrnula do věže. (05.12.2012)

Mé hodnocení je ovlivněno tím, že vzhledem k absenci mezititulků jsem děj tak úplně nepochopil. Nezapomenutelné scény: čert, kterého jsem prvních pár minut považoval za brouka tesaříka; oběšené ženy v komnatě, jedna z nejtísnivějších podívaných, co jsem kdy viděl; Modrovous, ukázkově připíchnutý mečem na kamennou zeď, který přes to všechno ještě dlouho hejbe nožičkama a ručičkama. (12.10.2012)

Modrovous (škoda, že alespoň ty jeho vousy nebyly kolorované) měl již sedm manželek, které všechny zmizely za podivných okolností. Nikomu to ale nevadí, protože je velmi bohatý. Má pytle zlata, truhlice šperků - díky svému bohatství nemá problém se oženit po osmé, dojde k podepsání manželské smlouvy a vzápětí již následuje prohlídka Modrovousovy kuchyně, kde se chystá svatební hostina, a hostina samotná. Jednoho dne musí Modrovous odjet na předlouhou cestu. Své manželce dá obrovský svazek klíčů ke všem dveřím zámku. Může jít kamkoliv, kromě jediných, kam je to zakázáno. Manželka se pro jistotu ani neptá, proč tam nesmí a jen zamává modrákovi na cestu. V tu chvíli Méliès rozjede své triky, když z knihy vyletí čertík jak z krabičky a začne nebohou nevěstu lákat na temnou stranu síly. Když jí upadne klíč do kaluže krve, ví, že je vše ztraceno. Věděli to i diváci v roce 1901? Snad jim to nějaký vypravěč stojící v kině vysvětlil. Úplně stejně, jako v o dva roky starší Popelce na hlavní hrdinku ve snové fantazii útočily hodiny oznamující půlnoc, zde odolává protagonistka útokům fantazijních klíčů zašpiněných od krve. Kromě toho zde dobrá víla přijíždí na scénu dveřmi v podlaze stejně jako v Popelce. A do třetice stejně jako v Popelce film končí odhrnutím kulis, za kterými se nachází všichni herci z filmu. Ve výsledku je tento film skutečně mnohem inovativnější, než třeba Cesta na měsíc, kromě propracovanějšího příběhu zde herci hrají i jinak, než jen divokým gestikulováním, a režisér se zde mnohem méně spoléhá ne triky, ale více na vypravěčství. (20.01.2011)