Obsahy(1)
Jsme svědky velké pohádky. Velký princ si bere svoji osmou ženu a bere ji na svůj hrad. Musí odjet a tak jí dovolí chodit téměř všude, kromě zakázané věže. Jeho manželka tam ale vstoupí a uvidí 7 zavražděných žen. Když se pán vrací, zjistí to a chce s ní skoncovat jako s těmi posledními. Princezna je ale mazaná, zavolá pomoc a pan Melies v roli kavalíra je zapíchnut. (RadimFišer)
(viac)Recenzie (20)
Ač jde vidět, že se jedná o papírové kulisy, tak i tak tento snímek musel dát sakra zabrat. No a prostě typická ženská, dá jí klíče od všech dveří na hradě a jen jedny jí zakáže. A co udělá zvědavá baba? Jako první se chce podívat do zakázaných dveří, i když chvíli váhá.. pak přijde ale na scénu ďábel nebo někdo takový ďiblík... prostě postava, kterou měl Mélies obzvlášť rád, jak to tak vypadá.... no a ženská už je ve dveřích. Jedná se ale o docela hororový snímek, jak tam visely ty ženy a docela i brutální, jak ji vláčel z těch schodů a házel s ní o zem. K vidění zde: https://www.youtube.com/watch?v=9aj41N5ET5Y ()
Kdo by neznal pohádku o Modrovousovi neboli o třinácté komnatě, o tom, že když vám někdo řekne, abyste někam nechodili, a vy tam půjdete, tak možná zjistíte něco, co nechcete zjistit (nechápu, proč podle toho pojmenovali zrovna tamten debilní televizní pořad)? Tento kousek ze sbírky bratří Grimmů pokládá Neil Gaiman zcela oprávněně za jednu z nejděsivějších pohádek (já mám radši tu o Pískařovi, ale Modrovous je taky dobrý). Tuto versi natočil zakladatel kinematografie Georges Melies, a Modrovousův, respektive Barbebleův zámek ukázal v takových těch bizarně přepychových kulisách, které dnes už v divadle neuvidíte, protože jsou pro dnešní divadla moc divadelní). Nezvyklá je relativní dějová bohatost a vícevrstevnatost filmu, Melies zde ukazuje spoustu detailů, které se k samotnému příběhu nevztahují = už tady se opájí bizarností scén (třeba ta v kuchyni), místo aby se omezil na strohou narativní linii (jako to udělal třeba v Cestě na měsíc). Zvláštní je i forma: krátkometrážní film je to jen stopáží, zato obsahem, stavbou a stylem je to v podstatě dlouhometrážní film na ploše deseti minut (obdobně Luigi Pirandello odmítal označovat své povídky ze sbírky Noc za povídky, ale za "třístránkové romány"). Navíc je to oproti jiným meliesovkám velmi dramatické, členěné, přesvědčivé. Není to jen film gest, za těmi gesty jsou i emoce... Překvapila mne také sice ne brutální, ale přesto dost emotivní scéna samotné třinácté komnaty. Scéna následujícího tance klíčů je pak zcela moderní, a ještě o sto let později by (pochopitelně v technicky stravitelnější podobě) asi platila za dost originální... Pro mne jeden z nejinovativnějších a historicky nejpřínosnějších filmů Georgese Meliese, mnohem zajímavější, než třeba Cesta na Měsíc. http://www.youtube.com/watch?v=WfUreFf5mIw ()
Klasický Méliès ve své standardní podobě a groteskně pohádkový příběh o Modrovousovi. Povedly se zejména skvěle výtvarně nastylizované kulisy. Škoda jen příliš dobře laděného závěru, když na IMDb čtu v kolonce žánr "horror", čekal bych přece jen něco chmurnějšího - nebo více stop-triků. Ale je potěšením se stále znova setkávat s Mélièsem a jeho partnerkou Jeanne d´Alcyovou a dívat se, jak jim to spolu ladí. I v pohádce. ()
Jeden z prvých vážnejších veľkofilmov Georges Mélièsa, už len vzhľadom na dĺžku minutáže. V režisérovi driemal režijný talent a pomyslieť si čo by natočil vo svojom vtedajšom veku a zdraví o 20-30 rokov neskôr, s primeranejším rozpočtom ku takýmto látkam, môže byť rovnako špekúláciou s ríše fantázie. ()
Tam, kde Georges Méliès začínal, jiní za mnoho let po něm končili. Na prostoru 9 minut natočil pohádku s prvky grotesky. On si za to Modrovous vlastně mohl sám, kdyby tak nezdůrazňoval, kam žínka nemá lozit, zřejmě by ji tak nenalákal. A hned jí pro jistotu vrazil do ruky klíč. Ještě ani nevyčpěl a ženuška si to už hrnula do věže. ()
Zaujímavosti (2)
- V roce uvedení filmu natočil Georges Méliès 31 krátkometrážních filmů. (M.B)
- Film byl natočen podle pohádky o Modrovousovi od Charlese Perraulta. (Mr.Ocek)
Reklama