Najtemnejšia hodina

Asi guilty pleasure. Už druhý deň to neviem ohodnotiť. Uvedomujem si totiž, že takto to naozaj nebolo. A že Churchill nebol ani mrzutý hodný dedulo, ani populistický blb, ktorý robí dôležité rozhodnutia na základe názoru vzorky dvadsiatich vyburcovaných civilov. Že jeho charakter nie je determinovaný len vzťahom k sekretárke. Na druhú stranu, divácky zážitok to bol riadny. Tie prejavy a tie dialógy! A ta scéna v metre. Súhlasím, že tieto spielbergovské blbostičky sú jedným z dôvodov, prečo milujeme film. Bez rozmýšlania. Guilty pleasure. Srdcom. (21.05.2019)

Darkest Hour som si užil všetkými dúškami, avšak na plné hodnotenie ma bohužiaľ až tak hlboko nezasiahol. Miestami mi bohužiaľ snímka prišla nasilu heroická až vrcholne patetická, no na druhej strane, väčšinu prejavov som si skutočne vychutnal. Film v konečnom dôsledku hodnotím nadpriemerne a Oldmanovi samozrejme dávam veľký palec hore. (28.01.2018)

1. Film je postaven na komediálním mustru a tím, že z hlavního hrdiny dělá klauna. Tím jednak odzbrojí skeptičtější či neutrální (ve smyslu citové zainteresovanosti) publikum, jelikož mu předloží klišé v podobě sympatického nemotory, medvídka, kterého si prostě musíte oblíbit. Jakmile děj potemní, komediální prvky zůstanou ve stopovém množství, aby se divákova sympatie nevytratila, zbytek se transformuje v patos. 2. Se skutečností – především co se týče vykreslení Churchillovy postavy – nemá film nic společného. Místo toho je celý film agitací za národní hrdost, která je prostřední karikaturou historického filmu. Film kromě dosti přímočaré snahy pozvednout národní sebevědomí nepřinese ke zpracovanému tématu vůbec nic nového, naopak si bere ta nejprostší klišé, které se pojí s Churchillem i britskou kulturou jako takovou, přičemž všechno negativní vynechává, potlačuje, nebo karikaturně převrací. 3. Celý film by bylo možné vyjádřit i takto: Britové si myslí, že jsou úžasně roztomilí, jenže nejsou. 4. Podobně jako biografie Borise Johnsona, i Darkest Hour Churchilla využívá ke glorifikaci názorů jakéhosi „obyčejného člověka“ a to dost křečovitým způsobem. Což ovšem na druhou stranu neznamená, že – jak Johnsonova kniha, tak Darkest Hour - není ve svých základních tendencích funkční. 5. Po formální stránce se film drží na Joea Wrighta poměrně při zemi. Přesto je zde několik pěkných scén, dále celá průměrných a několik přímočarých klišé, které pomocí otřepaných vizuálních postupů podtrhují patetické vyznění. 6. Nemluvě o hudbě… 7. Pěkná ukázka šablon, s jakými Wright pracuje, jsou například scény s Churchillovou sekretářkou (celou situaci lze zároveň brát jako návod, jak si ochočit mladou holku na způsob Padesát odstínů čehokoli): nerudný medvídek Churchill ji nejprve na úvod seřve, aniž by se té chudinky mladé zeptal alespoň na jméno; na to je pokárán svojí korektivní sympatickou manželkou, načež se začne k mladé dívce chovat jakože pěkně, což dokládá zejména kapesník, který ji empaticky podá, aby si mohla usušit slzičky, když zjistí, v jak těžké situaci se jejich národ nachází. Dívka je mu pak naprosto oddaná. A takové srágory se, zdá se, lidem opravdu líbí. 8. Představoval jsem si, jaké by například byly reakce na film, který by v podobném stylu zobrazoval třeba Václava Havla. Těžko si každopádně představit, že by s tím byl kdokoli spokojený. 9. Shodou okolností jsem se dal do sledování populární série Game of Thrones – přišlo mi vtipné, když jsem si uvědomil, že zobrazení politikaření a mezilidských vztahů je zde o dost realističtější, než v případě Wrightova filmu. (12.01.2018)

Skvělá komedie o obezitě a nádherný drama o tom, že někdy je třeba změnit perspektivu, aby i ten nejsvéhlavější člověk dokázal uvěřit vlastnímu přesvědčení. Poprvé mi Wrightův krasopis nepřijde v ničem navíc. Brutálně oříznutá scéna s telefonátem na hajzlu patří k jeho vrcholům. Famózní Mendelsohn a Oldman. Scénář hodně tezovitý, ale nějakým způsobem to má punch i ve slabších momentech. Wright mobilizuje filmový jazyk a chraptí možná jednoduchý, ale působivý poselství nezlomného ducha. (13.03.2020)

Niet pochýb o tom, že toto je veľký herecký koncert G. Oldmana, ktorý W. Churchilla stvárnil geniálne a jeho nominácia na oscara je pochopiteľná. Film celkom dobre popisuje obdobie i udalosti tej ťažkej doby a film ma určite nenudil. To je však iba môj uhol pohľadu, názor človeka, ktorého toto obdobie zaujíma. Určite horšie dopadne z pohľadu diváka, ktorému je to jedno a chce vidieť iba dobrý film. I ja musím objektívne priznať, že film je dosť komorný a chcelo to zopár scén z bojiska, pohľad na nemeckú prípadne ruskú protistranu, jednoducho to niečím oživiť. Takmer som dal štvrtú hviezdu, ale s chladnou hlavou musím dať priemer. 60%. (04.03.2018)