Maudie

Její obrázky jsou dětské mazanice. Když se člověk dívá na její život, vidí jen samou ránu osudu a beznaděj, a to i když je film asi přikrášlený. Přesto jsou její obrázky plné dětské naivity, okouzlení světem a veselých barev. Musím se ptát: kde tohle dokázala najít, jak mohla svým vnitřním zrakem něco takového vidět? Nosila v sobě radost uprostřed chudoby a nelásky. V tom je patrně síla jejího malířství. ___ Film je poměrně smutný, ale trochu naděje, že si tahle pokroucená ubohá ženuška sem tam užila i malinko štěstí, dává. (05.05.2018)

Aisling Walsh je další z přívalu režisérek, které se na mě v poslední době vrhly - až tak, že mi to připadá, že tu jde o genderové dělení; páni režiséři budou točit akční a hororové filmy a slaďáky, čili filmy pro duševně narušené diváky, a dámy režisérky pro minoritní zbytek. Příběh rachtitické dívky a sociálně deklasovaného sirotka není rozhodně sladký, u všech krásných a pozitivních emocí se současně dere na povrch i drsné pozadí společeného/společenského bytí. (Z hereckého pohledu se domnívám, že představitel role Everetta Lewise měl obtížnější roli než byla role neproměnné, i když pozvolna upadávající, Maud. A zároveň také, že ho režisérka využila pouze pro "dokreslení" role hlavní hrdinky.) Ale račme vstoupit do malovaného domku manželů Lewisových. I přes zimní chlad a letní hic, se tu budeme zřejmě cítit lépe než ve Váchalově Portmoneu - mezi ptáčky a kytičkami jde všechno lépe než mezi ďábly a příšerkami. Pozn.: Kdybych se na film nepřipravil, asi by mě závěrečná scéna - krátké zobrazení skutečných manželů Lewisových, a v podstatě "přiznání barvy" - šokovala. Nicméně droboučká, bezbradá Maud má stejný bezprostřední usměv jako Sally Hawkinsová. (15.12.2017)

Používala světlé barvy, volila často přírodní motivy, takže se na jejích obrazech objevovaly květiny, zvířata, scenérie. Sama byla vstřícná a plná lásky ke všemu živému, podle toho tak její práce vypadala. Kanadská lidová umělkyně Maud Lewis se dočkala biografie, která je stejně bezelstná jako ona sama. Dívala se na svět pozitivně, ač se k ní mnozí nechovali dobře, protože její tělo zkroutila revmatoidní artritida. Rodině byla na obtíž, skočila tak po inzerátu mrzoutského podomního prodavače ryb, který potřeboval hospodyni. Nějakou dobu si na sebe zejména kvůli jeho staromládeneckým sobeckým návykům zvykali, nakonec se ale stali životními partnery. Přes bolestivou deformaci kloubů se začala naplno věnovat svému koníčku, který je nakonec živil. A její malby se dostaly až do Bílého domu. Výsledek je přímočarý a líbivý. Nechce si sáhnout na dno, nechce být ošklivý. Líbit se bude podle toho, jak je divák k tradičně pojatým biografickým kouskům (v drtivé většině s výjimečným hereckým výkonem v hlavní roli) nastavený. Já je vnímám jako jakousi pravidelnou ingredienci každoročního filmového kalendáře. Většinou se nechám zlákat, jen výjimečně ale podlehnu. Tenhle je za mě hodně zidealizovaný, herecky mi vedle Sally Hawkins sedl i proti zažitým škatulkám obsazený bručoun Ethan Hawke. (04.05.2020)

Pro mě velké a veskrze příjemné překvapení. Příběh Maud inspirovaný skutečnými událostmi, jejichž předobraz prostě nejde nezamilovat si. Nic jsem dopředu nevěděl a byl jsem mile překvapen. Takový ten feel-good film, který zahřeje. Obsazení naprosto v pořádku. Ačkoliv nemám Sally Hawkins vůbec rád, tak tady se naprosto skvěle hodila, přihrává jí mrzutý a věčně umručený Ethan Hawke. Za mě příjemná podívaná na příjemné naladění. (03.03.2018)