Sloboda pod nákladom

Dokumenty sa snažím hodnotiť podľa toho, čo zaujímavé som sa dozvedel, tentokrát sa dá povedať, že skoro nič, ale sila dokumentu je v inom. Nazval by som ho hypnotickým dokumentom, keď cez úchvatné zábery, ktoré ani nie sú cieľom filmu, ma ponoril do zmýšľania horských nosičov. Jednoducho patria ku koloritu Tatier, tak ako kamzíky alebo svište. Ťažko totiž vysvetliť, prečo to robia, prečo opustili bežný pohodlný svet, veď uniknúť mu sa dá aj jednoduchšie a bezpečnejšie. Trochu pochopiteľné to bolo u staršieho pána, čo si náklad nosí na svoju chatu. Ten je ale iný borec, keď si na nosič naloží dve veľké plynové bomby, alebo ak potrebuje vziať aj nejaké batohy, tak k veľkej priloží iba malú plynovú bombu, aby dosiahol svoj štandard 120 kg na chrbte. Zlé počasie vraj neexistuje, ale aj tak mi trochu vŕta v hlave, ako dopadla tá cesta v snehovej búrke, či došiel, vrátil sa, alebo niekde aj s filmárom zamrzli. (07.01.2018)

"Nikdy si nepovedal chatárovi: 'Však sa pozrite aké je počasie, v tom nepôjdem'. Nie, to by bolo pod tvoju úroveň!" Voči všetkým nosičom mám obrovský rešpekt za to, čo robia. Špeciálne voči pánom v dokumente, ktorí sú povedané slovami jedného z nich "tak starí, že sa viac už ani nedá". Z filmárskeho hľadiska dokumentu chýba kvalitnejšia dramaturgia, ale pri pohľade na neskutočné krásne zábery Tatier sa každý nedostatok stráca. (05.05.2017)

Netradične ladený dokument o tradičnom povolaní v našich končinách. Áno, Tatry sú krásne, povolanie nosičov (hoci už pomaličky "vymiera" pod nátlakom doby) musí byť krásne a oslobodzujúce, Barabáš je taktiež majstrom svojho remesla, avšak oproti zvyšným jeho (najmä tatranským) dokumentom mi chýbalo možno viac záberov na tamojšie fascinujúce horské prostredie, a možno ísť v rozhovoroch s nosičmi viac do hĺbky, dopracovať sa k niečomu zásadnejšiemu, neviem. Každopádne dokument to je nepochybne príjemný, zaujímavý, taká zmena. 80% (05.01.2017)

Byť nad tímto povoláním mohou mnozí ohrnovat nos a považovat jej za primitivní dřinu, já v tom vidím chlapy, co se nevzdávají a jsou naplno oddaní tomu, co si svobodně vybrali. Je z nich cítit láska k volnosti, kterou jim hory poskytly a nepravděpodobné útočiště, kam se rádi vracejí. Já jsem Tatry zažil před dvouma roky a většinu chat jsem viděl, s tím že Terryho chata byl můj nejvyšší zdolaný vrchol. Těžko uvěřitelné, že člověk/důchodce vyleze dvoutisícovku s tunou na chrebtě, zkrátka poklona. (19.02.2021)

Velice zajímavý dokument o lidech, kteří nosí věci do vysokých nadmořských výšek. Není to jednoduché, většinou to chce velké sebezapření, gór při nedobrém počasí. Byli tací, kteří tam nechali život. Tomu se pak také věnuje sestřih každoročního "závodu". Tatry mám rád. Rád si každý rok dokážu, že něco zmůžu, ale ne přes moc. Jsou to krásné záběry, ale tohle "zaměstnání" je o něčem jiném, než jenom o kochání se přírodou. Je to životní poslání, životní cíl. Na jednu stranu tomu odhodlání moc rozumím, na stranu druhou vůbec ne. Ale všichni do jednoho mají můj obdiv. A tvůrce pan Barabáš, jsem rád, že někdo dokázal takovým způsobem vše ztvárnit. (29.12.2017)