The Paradine Case
The Paradine Case
The Paradine Case
The Paradine Case
Réžia:
Alfred HitchcockKamera:
Lee GarmesHudba:
Franz WaxmanHrajú:
Gregory Peck, Ann Todd, Charles Laughton, Charles Coburn, Ethel Barrymore, Louis Jourdan, Alida Valli, Leo G. Carroll, John Williams, Alfred Hitchcock (viac)Obsahy(1)
Úspešný londýnsky právnik Gregory Peck sa ujíma obhajoby krásnej ženy, ktorá je obvinená z otrávenia svojho manžela, národného vojnového hrdinu. Jej nevina však nie je jednoznačná a ako sa do nej postupne zamilováva, začína hazardovať ako so svojím manželstvom, tak i s karérou. (POMO)
Recenzie (57)
Keby nebol Hitchcock, veľa režisérov by ani netušilo, čo a ako majú robiť. ()
Těžko vymyslím kousavější popis zdejšího milostného mnohoúhelníku než Milan Klepikov: "Soudcova choť (Barrymoreová) je ignorována svým manželem (Laughton), soudce marně svádí ženu obhájce (Toddová), obhájce (Peck) se nepříčetně zamiluje do obžalované (Valliová), ta je ale zcela ovládána nepřiznanou vášní k majordomovi (Jourdan), který ji ale nenávidí, protože sám nejvíce miloval muže, kterého ona kvůli němu zavraždila, slepého pana Paradina." Z čehož je též evidentní, že to bylo více milostné než krimi drama. Navíc v posledním případě byla sice pravda, že vozka opakovaně použil ve vztahu k majordomovi označení "queer", to ale bylo správně přeloženo jako "podivín". Koneckonců v Rozhovorech Hitchcock-Truffaut si režisér nevšímal ani ostatních náznaků, ale naopak si posteskl, že chtěl do majordomovy role animálnějšího herce (asi ho inspirovala erotická klasika Milenec lady Chatterleyové). Navrch - obhájcova manželka se křestním jmenovala Gay, tak co... // 62% ()
Alfred Hitchcock a jeho jediné filmové drama ze soudního prostředí, krapet okořeněné romancí, se kterým on sám nebyl nijak zvlášť spokojen. Po tolika letech se dá ale říct, že svým způsobem uzrál k brilantnějšímu pohledu. Snímek je poznamenán sporem a naschvály mezi Hitchcockem a producentem Davidem O. Selznickem, který stál za většinou Hitchcockových snímků, čímž byl za ně plně zodpovědný. Hitchcock měl neustále připomínky ke scénáři a nelíbilo se mu ani obsazení, čímž opět potvrdil svůj přísný perfekcionismus. Selznickovi se zase nelíbilo zdlouhavé a tím pádem i prodražující se natáčení. To nakonec vyústilo až k ukončení jejich vzájemné spolupráce, ale to je už jiný příběh. Vlivem naprosté Hitchcockovi profesionality to však na snímku v žádném případě není znát. Po úvodních titulcích se na nic nečeká a hned se rozehrává scéna zatýkání půvabné vdovy Maddaleny Anny Paradine s obviněním z otravy svého manžela. Scéna je prezentována s patřičnou noblesou a decentností, jak se na takový film své doby sluší a patří. Následuje postupné představování základních postav příběhu. Někteří svůj charakter už mají pevný, někteří ho postupně budují. Do centra dění se dostává především právník Anthony Keane, který na požádání přijal obhajobu. První polovina snímku se tedy postupně připravuje na hlavní událost a tím je soudní přelíčení, které zaplňuje druhou polovinu stopáže, kde o dialogové napětí není nouze. Soudní dramata mají vždy své ucelené kouzlo právě v dialozích a tady to Hitchcock ještě posílil zajímavými kamerovými záběry. Nejvíce vyčnívá, po technické stránce nejsložitější, záběr na přicházejícího svědka Louise Jourdana vytvořený obratným otáčivým pohybem. Staticky zároveň zabírá detailní tvář obviněné zdráhající se po procházejícím svědkovi za jejími zády jenom očkem pohlédnout. Soudní přelíčení má svá specifika a budovat napětí se daří. Jen to omšele přetíná ona romance, se kterou se nijak zvlášť nepracovalo, takže spíše vyznívá rušivým a zbytečným dojmem. No, ale těžko říct, jak to vypadalo v původní tříhodinové verzi, která se údajně ztratila. Tam to určitou logiku v rámci děje mít mohlo. Přesto všechno se v dnešní době i tak jeví snímek jako skutečně zajímavý a po technické stránce prostě vynikající. Prostě Hitchcock. P.S. Za pozornost stojí i závěrečná scéna dialogu mezi soudcem a jeho manželkou u nich doma, snad při večeři, mající jistý moralizační aspekt. “Copak nás život netrestá dost?” ptá se soudce jeho manželka s myšlenkou o té jediné správné spravedlnosti světa. Soudcův nemilosrdný ortel, u kterého až zamrazí, je však jasný. ()
The Paradine Case ma na prvý pohľad zaujal najmä vynikajúcou prácou s hĺbkou priestoru. Niektoré kompozície vnútri záberov sa natoľko podobajú Občanovi Kane-ovi, že budete zákonite hľadať nejakú vyššiu mennú súvislosť aj s obhajcom Keane-om :). Analógiou k Wellesovmu eposu je však, bohužiaľ, aj pomerne plytký a málo atraktívny dej, s ktorým sa síce herci popasovali výborne (veď Gregory nikdy nesklame), no v konečnom dôsledku mu chýba v rozhodujúcich pasážach určitá dynamika či schopnosť prekvapiť. Sonda do psychológie charakterov zmietaných pochybnosťami a láskou je to však bravúrna. ()
Film celkom pekne ťahá Gregory Peck, ktorý je vlastne jeho hlavnou postavou, avšak celý čas visí vo vzduchu otáznik či je jeho klientka vinná či nevinná. Ich citové vzplanutie je nevykreslené a tým pádom nevierohodné. Problémom je aj málo spoločných scén, o pani Paradine sa dozvedáme akoby vždy len z druhej ruky, že je mysticky kľudnou a krásnou ženou. Film má hluché miesta, najmä keď chce kamoška právnikovej ženy dohovoriť hrdinovi a je to plné vaty, resp. výlet do sídla Paradineových bez ďalšieho dopadu, rozvinutia línie... to sú šliapnutia vedľa. Avšak na dielo sa pekne pozerá, je zmáknuté tak, že nenudí, v závere sa to pekne spočíta právnikovi na súde, no zároveň dostáva pohladenie doma. Celkovo je dielo možné zaradiť do šedého priemeru. ()
Taková láska, podpora i důvěra manželky (Ann Todd) poblázněnému manželovi a obhájci (Gregory Peck) se jen tak nevidí, stejně jako věrnost sluhy pánovi až k smrti (Louis Jourdan). A Alida Valli jako příčina toho všeho vás uhrane svým pohledem i chladem. Bonbonek navíc pak v podobě pana soudce (Charles Laughton). Škoda, že do toho Hitchcockovi producent dle zdrojů tolik mluvil, mohlo to být zcela bez chyby. Ale za ten výkon herců dávám plný počet. ()
Dobře vystavěné psychologické krimi drama, o jehož trvanlivost se zasloužila ďábělsky krásná Alida Valli - ve své první mimoitalské roli. ()
Okamžiky v soudní síni bývají zásadní, emotivní a napjatý. A tenhle film začíná právě před jeho ctihodností. ()
Původní verze filmu, kterou předložil A.Hitchcock producentu Selznickovi, trvala téměř tři hodiny (i filmování zabralo Hitchcockovi rekordních 92 dní) . Pro promítání členům Americké filmové akademie byla verze zkrácena na 132 minul, ale Selznick poté (před uvedením filmu do distrubuce) provedl další zkrácení na 124 minut. Možná že proto se mohou některé návaznosti mezi scénami zdát neúplné a film je napůl soudním dramatem, napůl psychologickým thrillerem. V "Top 25" filmů A.H. zveřejněných na stránkách indiewire.com figuruje The Paradine Case na posledním, tj. 25. místě ( z celkem 52 Hitchcockových filmů). Původně bylo přáním režiséra, aby hlavní roli (paní Paradineové) vytvořila Greta Garbo, ale ta účinkování v tomto filmu odmítla. P.S. Nominace Ethel Barrymorové na Oscara za vedlejší ženskou roli byla ovlivněna několika z konečné verze vystřiženými scénami. ()
Nehorázně slabý Hitchcock. Nevím, jestli bylo v tu dobu trendem natočit soudní drama za každou cenu, ale tento film mi opravdu připadá jak vycucaný z prstu. Již nikdy více. ()
Poslední Hitchcockův film v rámci sedmi leté smlouvy s producentem Selznickem o anglickém advokátovi z prostřední soudního procesu, během kterého se zamiluje do obviněné ženy. Občasně uměle komplikované a velmi často melodramatické, ale i přesto v psychologické kriminalistické a manželské rovině brilantní a citlivé. Skvělé a široce vykreslené charaktery postav, které jsou založené na bohatých, dramatických a skvěle napsaných dialozích působivě velkolepého scénáře. Mimořádně navržené a v rámci lidsko-humanistické hloubky detailně prohloubené a rozkreslené. Hitchcockův rukopis není na první pohled znatelný, ale i tak se jedná o nadstandartní psychologické drama, které nabízí nezapomenutelný soudní proces. ()
Nie je to pravé orechové od Mr.Hitchcocka pre mňa. Možno to bude v tej romantike, ktorú veľmi nemusím na jednej strane a na druhej sa mi zdala nevyzretá v tomto príbehu, presne tak isto ako kriminálna zápletka a tajomstvo. ()
Rukopis mistra je znát, ale na dnešní dobu soudní drama příliš rozvláčné. 65%. ()
Strýček Alfréd v okamžiku vrcholné antiformy. Ale viníkem není jen on, protože byl zcela ve vleku Selznicka a jeho studia, kteří si nadirigovali skoro všechno. Peck nemůže být britský právník, Louis Jourdan nemůže být sluha a především takový scénář není scénář, ale splácanina podivností a nelogičností. ()
Nevím čím to je, ale Peck a Laughton (jinak samozřejmě veličiny světového filmu) měli na Hitchcockovi filmy smůlu. "Jamaica Inn", "Rozdvojená duše" ani "Případ Paradineové" nenaplnili očekávání. Všem filmům chybí napětí a spád (v součtu tedy lepší námět a scénář). Peck asi jen mohl závidět Stewartovi a Grantovi, protože ti našli u Mistra mnohem lepší role a některé i kultovní (Vertigo, Na sever...). ()
Für mich - 70%, - /zbytečně natahované - hlavně část u soudu, zápletka nijak objevná, milostný vztah advokát - klientka americky naivní/, + /slušně vystavěné psychodrama - až na tu obyčejnou zápletku, absence happy endu - nakonec Maddalenu nepopravíme, ať maj diváci radost z dobrého konce/, hodnocení - obstojné soudní drama ze staré školy, už méně romantické než jiné Hitchovy filmy ze 40. let, ale trochu nevýrazné a rozvláčnější, žádný zázrak to není, AA- 2,5/5 ()