Zmizení staré dámy
The Lady Vanishes
The Lady Vanishes
Réžia:
Alfred HitchcockKamera:
Jack E. CoxVOD (1)
Obsahy(1)
Zmiznutie istej starej pani guvernantnky počas jazdy trans-európskeho rýchliku zapletie mladú ženu (Margaret Lockwood) do mätúcej spleti intríg. Mysteriózna komédia, nakrútená podľa novely Ethel Lina Whiteovej "The Wheel Spins". (POMO)
Recenzie (74)
Motto: "Jen pro to, že nechci umřít, ze mě děláte pacifistu. Dobrá. Radši si o mně myslete, že jsem krysa. Přemýšlejte. Když se vzdáme, nezavraždí nás." Předposlední britský film před režisérovým odchodem do Hollywoodu nepředznamenává jeho další kariéru, ale spíš svět amerických dobrodružství od jiných, tolikrát kopírujících tuto prababičku. Na druhou stranu Hitch samotný zde používá vzorec, který již uplatnil ve svých předchozích britských filmech (39 stupňů, Čtyři vyzvědači, Mladý a nezkušený): vyprávění o mladém páru, který je dán dohromady vnejšími, nenadálými událostmi (bez lásky na první pohled), musí vykonat iniciační cestu plnou zkoušek a utrpení, jež může překonat pouze vlastní láskou a skutečným sjednocením. Slavoj Žižek uvádí, že jde o variaci základního motivu buržoazní ideologie manželství, který získal první a možná nejvznešenější vyjádření v Mozartově Kouzelné flétně (všímá si rovněž toho, že Gilbert přivábí svou budoucí lásku Iris hrou na flétnu, a nakonec jej "stará dáma" podobně jako Královna noci pověří svým úkolem). Byť Hitch samotný upozorňuje na určitou nepravděpodobnost příběhu, scénář se blíží dokonalosti. Natolik je nadčasový. Tedy pomineš-li karikování cizích agentů (jejich chování a mluvy), zopakované v Bergmanově Mlčení (zatímco "ti naši" jsou starou hodnou babičkou, "ti cizí" nadpřirozenými černokněžníky). Naopak vůbec žádný problém nemám s Hitchovou angažovaností v pohnutých časech konce 30. let, připomínající Svět patří nám nebo Bílou nemoc (nezapomeň, že jsme v roce anšlusu a Mnichova) a která se později objevuje kupř. v Zahraničním dopisovateli. Za Zmizení staré dámy obdržel Hitchcock (poprvé a naposled) cenu za nejlepší režii od newyorských filmových kritiků. Britský filmový institut tento film zařadil v roce 1999 mezi stovku nejlepších britských filmů (na 35. místo). ()
Mám rád filmy so zápletkou odohrávajúce sa vo vlaku, avšak akosi Hitchcock neuchytil koniec, kde náhle odpálil celé prenasledovanie. Celková zápletka ohľadne šifry v melódii hranej na bendžo je úsmevná. Aj tak sa jedná o slušný kus, ktorý v tých rokoch budoval základy modernej krimi, resp. krimikomédie. Vidno, že v prestrelkách to Hitchovi vôbec nesedí, srandovne vyzerá aj postrelená ruka chlapíka, ktorý chce všetkými možnými silami stihnúť zápas. Tým režisér baví aká sebranka sa zíde ako pasažierstvo vo vlaku a ako im ako vedľajším líniám príbehu venuje pozornosť. ()
Zpočátku máte pocit, že sledujete typickou detektivní zápletku hodnou Agháty Christie, ale asi v polovině se stane, že...To bych ale moc prozrazoval. Film je jednoduchý svou strukturou, ale složitý v dějové lince, který vás nenechá chladnými, neustále budete přemýšlet, co se v tom vlaku vlastně děje. Úžasné drama o jedné bláznivé dívce, která si myslí, že mluvila se starou dámou a nikdo jí nevěří, protože ji ve vlaku nikdo neviděl. Na tu dobu velice dobře natočené. Ani by člověk neřekl, že kouká na více jak 70 let starý film. 100% ()
Poslední film Alfreda Hitchcocka natočený v Anglii v roce 1938, začíná v jisté zemi, která se jmenuje Mandrika. Je zde diktatura moci v podobě vojenské chunty. Za turistikou a na dovolené do tohoto krásného kraje jezdí lidé z celé Evropy, a s přítelkyněmi zde před svatbou ztrávila svou dovolenou i mladá angličanka Iris Hendersonová (Margaret Lockwood). Před odjezdem má hroznou noc, a ráno když pomáhá staré dámě paní Froyové, ji spadne na hlavu divnou náhodou květináč (který měl původně dopadnout na hlavu staré paní). Celá otřesená se z kupé vlaku loučí s kamarádkami, a po rozjezdu vlaku omdlí. V kupé se jí ujímá stará příjemná dáma, a když se s ní seznámí v jídelním voze při čaji dovídá se, že se jedná o paní Froyovou (Dame May Whitty). Spolu se vracejí do kupé a Iris protože jí stále bolí hlava usne. Když paní Froyovou po probuzení hledá a ptá se po ní, všichni okolo ní ji náhle tvrdí, že tam žádná taková žena nikdy nebyla. Pomoc jí nabídne až muzikolog a hudebník Gilbert (Michael Redgrave), se kterým se seznámila v hotelu už předešlý den. Vyptávají se, a paní Froyovou, spolu hledají po celém vlaku. Ovšem stará dáma jako by se propadla do země.….. ()
Půvabné. Až na ten konec. ()
Další z nekonečné řady kvalitních Hitchcockovo filmů. Začíná jako komedie, pokračuje pátráním po ztracené dámě ve vlaku, poté dojde i na přestřelku, a samozřejmě nechybí milostný motiv - muž si postupně získává srdce ženy, která ho z počátku nesnáší. Napoprvé jsem byl trochu zmaten, ale při druhém shlédnutí už se mi film moc líbil. A to ho mám nahraný z německé televize, takže spoustě dialogů vůbec nerozumím... ()
Ve své době nejúspěšnější britský film, podle kterého nazývali Hitchcocka největším anglickým režisérem všech dob. Úvodní část odehrávající se v hotelu je svojí atmosférou diametrálně odlišná od ostatního, napínavého a tajemného dění, ale za to je velmi důrazná v humorných scénách. Navíc Hitchcock záměrně neprozrazuje hlavní postavy celého příběhu. Místo toho postupně představuje ihned několik postav, kterým se rovnocenně věnuje po celou dobu, než se film přesune do vlakového prostředí, které je nejen na svoji dobu nadčasově zpracované, chytré, působivé a především neustále přehledné, ale taktéž se jedná o jeden z největších vlakových filmů zlaté éry. Skvělé postavy a mnoho vtipných nápaditých detailů podporují efekt domýšlivosti, podle které získávají ostatní cestující nádherně fungující motiv sobeckosti ve snaze odmítnout uvěřit skutečné verzi příběhu, kterou se snaží hlavní hrdinka neustále prosadit. Hitchcock nechává diváka pomalu proniknout do svých tajemství a následně hromadí jednu vzrušující napínavou scénu za druhou, které společně míří k odhalení skutečné pravdy, kterou Hitchcock velmi efektivně skrývá před divákem a díky tomu si získává pozornost až do úplného finále. Film, ve kterém je použití hudby a zvuku mnohonásobně důležitější, než se může na první pohled vůbec zdát. Jednoznačně jeden z nejlepších filmů Hitchcockova britského režisérského období. ()
Hitchcock ve svych zacatcich. Aneb spion(ka) utika z neexistujici zeme ve stredni Evropy (Bandroka), a jeden z hlavnich protivniku je "lekar" z Prahy ;-) Musite videt... ()
Ranný Hitchcock je skvělý. Svěží, mladý a naivní. Plný zdvořilostí a starostí o druhé, což je v dnešní době už pouhou historií. Umíte si představit, že by se zmizení staré dámy odehrálo v roce 2016? Pravděpodobně by všichni cestující měli v uších sluchátka, v rukou tablety či chytré telefony a pokud byste je požádali o laskavost nebo s dovolili o to, abyste je mohli doprovodit do jídelního kupé, patrně by si ťukali na čelo a povídali něco o bláznech. Proto je hon na zloděje v luxusním vlaku dnes pouhou pohádkou, která vás spíš pohladí na duši, než aby člověk trnul sledujíc pokus o zavraždění tajné agentky. A zároveň je to trochu smutné, když si člověk uvědomí, jaký je ten svět, ve kterém žije, když něco tak milého a lidského je v současnosti úplné sci-fi. ()
Jeden z nejlepších "předamerických" Hitchcocků. Vtipný, tajemný, napínavý, romantický a Margaret Lockwood byla opravdu příjemná kočka. Slovní přestřelky mezi hlavními hrdiny mě bavili a kriketoví fanatici mi připomněli mě (fotbal). ()
Filmová lahůdka, která se ani po osmdesáti letech nezačala kazit. Až na závěrečnou střílečku to vlastně není napínavý thriller, ale spíš inteligentní komedie říznutá krimi zápletkou. Právě jemný humor spolu s komorním zpracováním (většina děje se odehraje v jednom vagonu) je to, co podle mého názoru filmu dodalo nadčasovost, na rozdíl od mnoha jiných tuctových krimi té doby. Zároveň ale i zápletka se ztracením člověka, jehož existenci pak popírají všichni kromě hlavního hrdiny, který si není jistý, jestli se nezbláznil, začala být námětem mnoha dalších filmů, z nichž se ovšem většinou bohužel vyklubala jen béčková krimi a žádný nesahá tomuto originálu ani po pás. Bavíte se, děj jde dopředu, šlape tady snad všechno. Líbilo se mi to, a ta pětka jde i bez výraznějšího přihlédnutí k datu vzniku. Britský Hitchcock byl stejný mistr, jako ten americký a neměl by být opomíjen. ()
Alfred Hitchcock umí dělat také vtipné, romantické a mysteriózní filmy. Příběh o tom, jak se mladá snoubenka Iris setká v hotelu s otravným etnomuzikologem a společně pak ve vlaku pátrají po postarší slečně Froyové, se kterou se Iris předtím spřátelila, a která není jen obyčejnou guvernantkou, jak tvrdí. Anglická turistka Iris se svými dvěma mladými krásnými kamarádkami navštíví fiktivní zemi Bandrika a chystá se vrátit domů, protože se má vdávat. Železniční trať však zablokuje lavina, a tak musí všichni cestující zůstat v hotelu. Stejně tak se chtějí dostat domů kriketoví nadšenci Charters a Caldicott, kteřá chtějí vidět poslední dny zápasu v Manchesteru, a také postarší slečna Froyová, vychovatelka a učitelka hudby. Slečna Froyová poslouchá na ulici folkového zpěváka a kytaristu, kterého však uškrtí neviditelný vrah. Iris se chce vyspat, ale nad ní v pokoji se hlasitě dupe, protože je tam Gilbert Redman, etnomuzikolog, který hraje na klarinet pro místní lidové tanečníky. Iris chce, aby s tím přestali a podplatí kvůli tomu hotelového manažera, a dosáhne jen toho, že Gilbert spí u ní v pokoji. Další den ráno na nádraží chce Iris vrátit Froyové brýle, a dostane ránu padajícím květináčem. Slečna Froyová jí pomůže dostat se do vlaku, a nakonec obě sedí společně v kupé, a paní Froyová napíše své jméno na okno. Na palubě jsou také Charters a Caldicott, Gilbert a také právník Eric Todhunter se svou milenkou, která se vydává za jeho paní. Iris se po pokecu se slečnou Froyovou vrátí do svého kupé, kde usne. Po probuzení však slečna Froyová zmizela a ostatní cestující ve vlaku popírají, že ji někdy viděli. Todhunter předstírá, že si na ni nepamatuje, protože se bojí odhalení svého cizoložství. Iris hledá paní Froyovou s pomocí Gilberta, který jí jako jediný začne věřit. Neurochirurg Dr. Hartz tvrdí, že Iris může trpět „halucinacemi souvisejícími s otřesem mozku“. Charters a Caldicott také tvrdí, že si na ni nevzpomínají, protože se bojí, že by zmeškali kriketový zápas. Todhunerova milenka chce, aby se Todhunter rozvedl, a tak přiznává, že viděla slečnu Froyovou. Na první zastávce je na palubu přivezen pacient doktora Hartze s obvázanou hlavou na nosítkách v doprovodu zjevně hluchoněmé jeptišky. Na místě paní Froyové se objeví žena oblečená přesně jako ona, jmenuje se madame Kummer a tvrdí, že ona pomohla Iris dostat se do vlaku. Todhunterova milenka potvrdí, že je to paní Froyová. Gilbert si všimne kuchaře, jak vyhazuje z okna odpadky a mezi nimi Gilbert spatří obal z osobního čajového balíčku slečny Froyové, který se krátce přilepí na okno a přesvědčí ho o její existenci. Iris a Gilbert pokračují v pátrání a najdou brýle slečny Froyové v zavazadlovém voze. Jsou však napadeni kouzelníkem Signorem Doppem, který byl v Irisině kupé, a během boje ztratí brýle a Doppo uteče. Iris si všimne, že jeptiška má vysoké podpadky a má podezření, že pacientku nahradila slečna Froyová. Dr. Hartz se začne s Iris a Gilbertem přátelit a dá si s nimi drink, do kterého nechal nasypat prášky na spaní. Nicméně, falešná jeptiška s podpatky jim do drinků nic nenalila, protože je loajální ke svým krajanům. Gilbert a Iris utečou, osvobodí slečnu Froyovou a nahradí ji madame Kummerovou. Poblíž hranic vlak zastaví, Dr. Hartz nechá část vlaku odklonit na vedlejší kolej, kde čekají vojáci. Iris a Gilbert a o tom informují ostatní cestující. Jeden z vojáků vejde do vlaku a chce, aby ho všichni následovali. Voják je však zneškodněn a cestující mu seberou pistoli. Nyní jsou tedy cestující ve vlaku se třemi zbraněmi proti přesile ozbrojených vojáků venku. A vojáci začnou na vlak skutečně střílet. Slečna Froyová prozradí, že je doopravdy britskou špionkou a že má pro britskou vládu tajnou zprávu, zakódovanou v melodii, kterou zazpívá Gilbertovi. Vojáci střílejí na vlak, ale Gilbert a Caldicott se dostanou do lokomotivy, odjedou, přehodí výhybku a povede se jim přejet přes hranice. Tohle byla asi ta nejnapínavější část celého filmu, která měl fakt bavila. No a na závěr se Iris vykašle na svého snoubence a dá to dohromady s Gilbertem, zatímco slečna Frollová hraje na ministerstvu zahraničí tu životně důležitou melodii, kterou Gilbert zapomněl. Napínavý krimi špionážní snímek se spoustou vtipných okamžiků, přestřelkami a sympatickými hlavními postavami. () (menej) (viac)