Klíč k určování trpaslíků podle deníku Pavla Juráčka
-
Klíč k určování trpaslíků aneb poslední cesta Lemuela Gullivera
(viac)
Klíč k určování trpaslíků aneb poslední cesta Lemuela Gullivera
The Key for Determining Dwarfs or The Last Travel of Lemuel Gulliver
Obsahy(1)
Dokumentárny film Martina Šulíka je emocionálne silným pohľadom do "vnútra" jedného z najväčších filmárov šesťdesiatych rokov, duchovného a myšlienkového hýbateľa a jednej z najdôležitejších osobností československej novej vlny - scenáristu a režiséra Pavla Juráčka; Skrz zápisky z Juráčkových denníkov, ktorých sa v jeho pozostalosti našlo 33, je vystavaná veľmi presvedčivá a mrazivá mozaika tragického osudu nesmierne talentovaného, no vnútorne rozorvaného človeka, ktorého zničila normalizácia. Duševný portrét Pavla Juráčka je nielen silným filmom o "utrpení výnimočného človeka" zničeného nevhodnou dobou a nepochopením, ale tiež sugestívny pohľad na absurdnosti normalizácie a obdobia, ktoré po nej nasledovalo, z pohľadu jej priameho účastníka a obete týchto bizarných okolností a historických faktov. (Jordan)
(viac)Recenzie (43)
Dobrý film, ale jsem si skoro jistý, že i v té deníkové, tištěné podobě, by ty zápisky byly zajímavé, možná ještě zajímavější, než v tomhle provedení. Ale nejspíš je stejně nikdy číst nebudu. Život Pavla Juráčka rozhodně nebyl jednoduchý a je plný zajímavých zvratů, ale tenhle film mi k jeho minimálnímu poznání stačil. ()
Šašek se nemůže potit,kdyby lidem ukázal modřiny, budou otráveni a začnou po něm házet jablka. ()
Určitě velmi inspirující, zajímavé, krásně podbarvené hudbou. Ale k Pavlu Juráčkovi ještě nemám takový vztah abych toto dílo ocenil na nejvyšší úrovni. Je ale pravdou, že mě tento filmový scénarista a režisér oslovil. Některé pasáže až mrazící. 75% ()
Kongeniálně zvolená forma falešných „osmičkových“ amatérských záznamů v kombinaci s pronikavými Juráčkovými zápisky dokonale evokuje jak autorovo osobní valení balvanu, tak celou tu všivou dobu, jíž navzdory (namlouvat si, že díky ní, toť všeobecně oblíbený alibismus dneška) „všichni ti bystří mladí muži a ženy“ vydupali ze země zázrak tvůrčí odvahy a poctivosti jménem „česká nová vlna“. Cestou z kina vzpomínky na vlastní nadějeplná léta na FAMU a zase jednou pocit studu, že naše nesrovnatelně svobodnější generace ze sebe nic ani vzdáleně tak opravdového vykřesat (zatím?) nedokázala. ()
Překvapivé, jak mě skor biografický snímek, navíc o člověku, jehož jméno jsem slyšel poprvé, dokázal tolik chytit. Zpověď poetické duše je z deníku pečlivě přenesena na filmové plátno skrze komentář syna Marka, přičemž skoky výborně míchají záznamy politického komentáře, osobního života i tvůrčího boje. Vynikající vyváženost úryvků doplňují rádoby dobové obrazy doprovázené depresivním piánkem, aby to celé vyvolalo přirozený soucit s protagonistou, tíseň a odpor vůči "většinové morálce" tehdejší doby. Tváří se to možná chvílemi jako dokument, no ve skutečnosti vás film naplní emocemi a ponechá v neutěšeném stavu jako málokterý jiný snímek. Prostě příběh napsaný životem, zachycený skvělým scénáristou, převyprávěný mistrovskou formou. ()
Tvorbu Pavla Juráčka jsem znal i před shlédnutím tohoto dokumentu, ale teď se mi otevřela ještě další netušená dimenze. ()
Intelektuál s vysokým EQ to má ťažké aj bežne, nieto ešte v období normalizácie. Obraz doby a hlavne jedného človeka vyjadrený jeho pocitmi obsahuje mix emócií, z ktorých najviac vyniká pocit nepochopenia a duševná samota. Hĺbavé, podmanivé. Rozhodne stojí za pozretie. ()
Keď sme tento dokument prvýkrát videli na jednej z prednášok, ako začínajúci filmári sme sa nemohli nezaľúbiť. Po prečítaní denníkov však musím klesnúť k 4*. Krásny, hypnotický filmík je totižto pod strieškou empatie pekne tendenčný. Juráček nebol len obeťou režimu, ale predovšetkým seba samého. Plný nihilizmu, nenávisti k sebe, ľuďom (a predovšetkým ženám), zaľúbený do svojej mizérie. Je otázne, či túto silne egocentrickú osobnosť zničila väčšmi ideológia alebo vlastný charakter. ()
Zpověď spisovatele a člověka žijícího v 60. letech a dál. Poetické obraty o smyslu bytí, psaní, o lidech, o režimu, o lásce... Vše doprovází strhující reálné obrazy z té doby (z Prahy, záběry samotného spisovatele, jeho ženy, dcery), hlavně v 30. minutě jsou opravdu úžasné (a strašlivé) záběry z 68´. Opravdu velmi realistický dokument, příjemné i jen tak na poslouchání (bez obrazu). ()
ohromující zpracování ()
I díky tomuto filmu je dnes z Postavy kult téměř srovnatelný s Kouřem. (Jistě, srovnatelný být nemůže, protože Postava nabízí méně prvoplánové srandy ala Dj Arnoštek, ale víte jak to myslím.) ()
Za celou dobu jsem k filmu nedokázala zaujmout nějaký postoj. ()
Kdybych chtěl z filmu citovat, tak by to byl asi dlouhej komentář...těch myšlenek a dojmů, který by si člověk měl pamatovat, je tam strasně moc. Vlastně...asi takhle by se měl psát deník ()
Krásné i smutné. Nádherně představený obraz Juráčkovy osobnosti, aby i další generace poznaly význam tohoto velice významného tvůrce. ()
Tenhle snímek si pouštím už asi po dvacáté, a vždycky mám pocit, že bych si měl ovázat šátkem hubu, aby mi nepadala spodní čelist. Ve všech směrech bezchybné dílo. Juráčka znát nepotřebujete, abyste si tenhle film zamilovali. Jen se připravte na to, že pak budete muset milovat i Juráčka. A to není vždycky úplně snadné... ()
Hraný dokumentární portrét, nutno zdůraznit, že dokonalý. Dýchne na Vás Juráčkovým Deníkem plném tvůrčího boje, osobními těžkými zkouškami a atmosférou jádra nové vlny (experimentálního filmu) 60tých let, jejíchž doprovodné okamžiky byly z určitého pohledu brutální.....ten člověk si jen chtěl dělat filmy pro sebe a díky tomu, co se kolem něj dělo, měl už jen smutnou radost z výsledku, který ovšem v podobě Případu pro začínajícího kata (1969) rozhodně stál za to úsilí.....Juráček předvídal audiovizuální technologie a grafický boom budoucnosti a mě s ním mrzí i představa několika dalších děl, která by vznikla, kdyby si na to mohl normálně svobodně šáhnout ( i když dnes by asi byl problém s penězi ) ....tak to za něj udělal jeho syn,který svému otci naprosto porozumněl.... ( docela schizoidní pocit, když se v jednom okamžiku dívá na sebe sama v pár letech života ).....velmi jemná teskná esence jednoho lidského boje za seberealizaci... ()
Tento dokument byl vlastně můj klíč k tomu abych se seznámil s Pavlem Juráčkem a jeho tvorbou. A nikdy toho nebudu litovat protože Juráček je jeden z nejoriginálnějších režisérů Nové vlny. Oproti Krajince jsem tady přišel Šulíkovi na chuť...Ještě vidět ten Orbis pictus... ()
vcera znova, opet primrazen... ()
Silně natočený dokument o ryzím řemeslníkovi filmu a poctivém, životem zkoušeném chlapovi. Ač děj neveselý, dodá sil a povzbudí. ()
V pozůstalosti Pavla Juráčka se našlo 33 deníků. Slovy samotného jejich autora je deník "výborné hygienické zařízení" za předpokladu pravdivosti k sobě samému. Kritičtí a zároveň přecitlivělí intelektuálové jsou lidé, které dojímá vlastní inteligence, emoční křehkost a vlastní obraz světa – to vše přes prizma sebe sama. Pavel Juráček je typický člověk, pro kterého je nejdůležitější on sám a jeho činnost, ačkoliv je přesvědčen, že žije pro jiné lidi a miluje je víc než sebe. Jeho plusem je však aspoň to, že si mnohé věci o sobě uvědomuje a dokáže je pojmenovat. Vystihuje to citát z deníků, kterým Juráček komentuje celou společnost, pokud se ten výrok vztáhne i na samotného autora: "Velice to připomíná můj úmysl vytvořit obraz společnosti rozkládající se zevnitř následkem špatně chápané demokracie." Tolik k osobnímu a profesnímu životu autora, který tento film zachycuje v citovaných pasážích z Juráčkových deníků. Mnohem věcnější a o to přínosnější jsou však jeho dobové poznámky a postřehy týkající se kinematografie: 1) "V těchto letech je na filmu takové tempo, že se to dá vydržet poctivě tak 5, maximálně 7 roků. K 35 budeme vyřízení a pes po nás neštěkne. Nanejvýš se o nás budou učit na filmu československý film 60. let."; 2) "V minulých dnech jsem někde četl zajímavou větu: Francouzský režisér tvrdí, že skutečné filmové umění vznikne teprve tehdy, až vyroste generace vychovaná výhradně fotografiemi a obrazovými seriály. Lidé budou přijímat veškeré informace prostřednictvím obrazů. Bude to mít za následek neobyčejně rychlý vývoj nové estetiky. Možná že obraz, jak mu dnes rozumíme, je něčím strašně primitivním ve srovnání s obrazem, s nímž budou zacházet příští lidé. Před půlrokem jsem se trápil nad prvními stránkami Gullivera. Poprvé, co se zabývám filmem, mi začala překážet slova. A já zjišťoval, že nejsem schopen napsat to, co si představuji. Film a psané slovo jsou v antagonistickém konfliktu a já se bláhově pokouším jej překonávat. Nejasně tuším, že se Max Linder, Harold Lloyd a Charlie Chaplin dělali nejsvobodnější film v historii, avšak stále se přesvědčuji, že jejich způsob je zakletý do 20. let a zůstává neopakovatelný. Narozdíl od filmových revolucionářů si myslím, že budoucí film bude prostý."; 3) "Ve srovnání se standardem hollywoodských westernů jsme diletanti. Československý film nikdy nebude světový, dokud neovládne řemeslo. My jsme zatím jenom kuriózní. Jsme v módě. Vzrušujeme snoby, intelektuály a odborné publikum, ale to je všechno."; 4) "Co z nás chtějí udělat? Předcházejícím generacím dávali státní ceny a nás chtějí zkurvit za dolary." (konec citátů). Porovnání těchto slov se současným stavem ukazuje, že minulé generace dokázaly předvídat možné trendy a jejich důsledky, což napovídá, že ani dnešní prognózy nemusí být chybné. A navíc stále používáme věci, které existovaly již dávno. Juráčkův výrok "Já nepíšu, já montuji hodinky s vodotryskem" svědčí o tom, že filosof Václav Bělohradský, který přirovnal dnešní konzumní civilizaci k člověku, jenž chce hodinky s vodotryskem, tento termín nevymyslel, jen použil již dříve používaný výraz z 60. let. ___ Hraný dokument ze střípků osobního světa nejméně přizpůsobivého a nejméně spokojeného režiséra nové vlny. () (menej) (viac)