Ten den přijde

Jedným slovom desivé! Človeku sa až rozum zastavuje, že takéto svine v ľudskej podobe žijú medzi nami. Keď sa niekoľko takýchto sviní zíde vo vedení sirotinca a navzájom sa kryjú, tak z toho pre tie deti nemôže vzniknúť nič iné ako nočná mora. Na toho riaditeľa sa mi stačilo len pozrieť a už mi bolo až fyzicky zle. Vlastne ten film bol v podstate horor, celý čas pôsobil tak silnou negatívnou energiou, že mi bolo zle od začiatku až do konca. Je to v podstate kompliment, ale, žiaľ, je utrpením tento film sledovať. Snáď jediná výtka smeruje k môjmu silnému podozreniu, že to koncentrované zlo bolo oproti skutočnosti prehnané, aby bol divák čo najviac šokovaný. Mimochodom, keď sa tak pozerám na kvalitné dánske filmy, ktoré som videl v posledných rokoch (tento, Zložka 64, Pod pieskom), zisťujem jednu zaujímavú vec. Všetky tie filmy sú na základe skutočných udalostí (nie až tak vzdialených) a všetky vrhajú na Dánov veľmi zlé svetlo. Vždy tam ide o skupinu ľudí so zodpovednosťou za mladých, ktorá vedome pácha nejaké strašné zlo, čo by nebolo možné, nebyť skupiny ľudí okolo, ktorá to ticho toleruje. Navyše ešte aj filmy, ktoré nevychádzajú priamo zo skutočných udalostí (Muži, ktorí nenávidia ženy, Hon), sú zase o nejakých strašných úchyloch. Tak neviem, čo si mám o tom myslieť. (13.08.2021)

Při sledování tohoto filmu se mi dostalo napětí (opakovaná snaha o útěk), lásku (umírající matka x milující děti), znechucení (vedení věznice a někteří zaměstnanci), naději (inspekce, paní učitelka), zbabělost (někteří zaměstnanci ústavu a strýc) a poselství (přátelství mezi dětmi v ústavu). Film měl silný emocionální náboj a měl jsem, co dělat, abych ho vstřebal. Před pěti lety mi v mých 26 letech zemřela na rakovinu matka a byl jsem psychicky na dně. Neumím si představit, v jaké situaci byli bratři, kteří o ní přišli v tak nízkém věku. Zvlášť, když pro ně představovala naději pro návrat zpět z pekla. O to víc mě zklamal svým chováním jejich strýc. Tady se nejednalo o běžný slib, ale o slib sestře na smrtelné posteli. Jako učitel obdivuji odhodlání hlavní protagonistky, paní učitelky. Na rozdíl od jiných morálně neselhala. Celkově hodnotím za 100 %. (30.07.2021)

Skoro se začínám děsit toho, jak to v dětských domovech ve Skandinávii vypadalo, protože Seveřané filmy na podobné téma chrlí ve velkém, všechny jsou podle skutečných událostí a všechny se odehrávají na jiném místě. Der kommer en dag ničím z žánrové škatulky nevybočuje, ale zase je to drama, které zaleze pod kůži a drásá maso co to jen jde. Co je potřeba ocenit, jsou dětští herci, kteří zahráli neskutečně a pak je tu Lars Mikkelsen, který se vyřádil v roli té největší svině ze všech - ředitele ústavu. 90% (10.03.2017)

Nie je jednoduché hodnotiť film, v ktorom je útok na emócie hlavným ťahom na bránku. Rôzne ústavy a inštitúcie, kde je šikana často tolerovaná a prehliadaná, nie sú žiaľ nič výnimočné. Násilie, páchané z pozície sily, je jedno z najhorších. Obeť je zväčša odkázaná len na pomoc „vyššej“ sily, čo bezmocnosť ešte viac zvýrazňuje. Jediná možnosť je potom únik. Napríklad aj do sveta fantázie. Elmerova empatia a schopnosť tvoriť príbehy, aj keď často vymyslené, priniesli do pochmúrneho sveta násilnej disciplíny náznak ozajstného života. A začiatok zmeny a vzdoru. Pomoc, vo forme vnímavej učiteľky a inšpektora, ktorý svoju prácu berie vážne, urýchlila nevyhnutné. Film, ktorý síce nie je ojedinelý, ale rozhodne nie zbytočný. (14.03.2017)

Rozhodne to nieje jediný prípad ,,šľachetného´´ sa správania na sirotách, v rôznych zariadeniach všade po svete. Hlavne pre ich ,,dobro´´. Až do kosti lezúci, drsný snímok, plný emócií rôzneho druhu. Občas poplačete, občas zatínate päste od zloby voči násilnostiam. Film herecký, film, ktorý vás dostane. (01.04.2024)