Atentát v Ambassadore

veľmi príjemný a pekný film, zručne napísaná a zrežírovaná mozaika ľudí, ktorí sa riadením možno náhody možno osudu ocitli v tom istom čase na tom istom mieste a stali sa svedkami historickej udalosti s dejepisnou zvláštnosťou - estevez však ukazuje obyčajných ľudí s ich problémami ako strach zo starnutia, nevera, rasizmus, nespokojnosť so zamestnaní a podobné veci a tieto udalosti sú rámcované atentátom na Bobbyho, ktorý je tu navyše predstavený ako naozaj sympatický a inteligetný politik . . . dramaturgicky pekne postavené, všetky kapitoly viacmenej uzavreté . . . kvalitná americká filmárčina, ktorej sa dá odpustiť nejaké to typicky americké . . . navyše na tú plejádu hviezd sa úžasne pozerá . . . (28.08.2007)

Nedávná historie USA a humanistický patriotismus v té nejpřívětivější možné podobě. Perfektní mozaika s gradací, která ilustruje dobovou atmosféru s jejími problémy, i lidské osudy dalece přesahující ten jeden jediný den, který vidíme. A hrající Lindsay Lohan. Neuvěřitelné:) Ale vážně - Emilio Estevez vytesal kromě pomníku Roberta F. Kennedyho vynikající film. Nepochybně měl k ruce vynikající herecký materiál. Jenže on si taky napsal scénář, takže můžete jenom závidět ten talent, tak jako já. Tohle je prostě výjimečný film, a nehodlám o tom diskutovat. Jednoznačně doporučuju, pokud tedy nejste Adenoid Vandas. Tichých 90%. PS: Kdo pozná Sharon Stone v jejím prvním záběru, má můj respekt:) (25.08.2011)

Nápad s mozaikou několika příběhů je zajímavý a vesměs působivý, navíc oceňuji i zařazení československé postavy do děje (i když mi její protagonistka seděla ze všech nejméně). Co mi ale vadí, je malý prostor pro toho, o kom tenhle film má být nejvíce - Robertu Francisi Kennedym. Použití originálních záběrů RFK považuji sice za přínos, ale více materiálu o této postavě amerických dějin by vůbec neuškodilo. Mám rodinu Kennedyů osobně moc ráda, na tenhle film jsem se chtěla podívat hlavně kvůli nim, takže mě dohromady nějakých deset minut s Bobbym (ze 120) nijak neuspokojilo. Na druhou stranu musím zdůrazdnit skvělý projev Roberta Kennedyho v závěru filmu, který Bobby pronesl 5. dubna 1968, tedy dva měsíce před svou smrtí. Nehledě na jeho délku, nehledě na to, že je to jen projev "jednoho amerického senátora", mám pocit, že by se z něj mohla učit celá řada dnešních scénáristů zasazující své příběhy do politických vod. Ještě žádný mě totiž asi ve filmu nesebral jako tenhle, možná je to tím, že mluví o obyčejných lidech, možná prostě tím, že je skutečný. ...Kdykoliv je jakýkoliv americký život zbytečně ukončen jiným Američanem - ať už je to vykonáno ve jméně práva, nebo proti němu, jedním člověkem, nebo skupinou, chladnokrevně, nebo vášnivě, v útoku, nebo v odpovědi na útok - kdykoliv tohle dovolíme, degradujeme tím celý národ. Zatím jsme zjevně ignorovali vzestup násilí, který naše společnost toleruje. Příliš často uctíváme vykračování a burácení v boji. Příliš často omlouváme ty, kteří si vybudovali své životy na zničených snech jiných lidí. Ale toto je jasné. Násilí plodí násilí, útlak plodí odvetu a jen očista celé naší společnosti nám může pomoci vyhnat tuto nemoc z našich duší... Skvělý projev o tom, nad čím by se lidé možná měli také někdy zamyslet. Nedávno jsem si ho pouštěla v jednu hodinu ráno třikrát za sebou. Tenhle Bobby Kennedy prostě říkal věci, které měli něco do sebe. (30.05.2007)

Tohle není o ději samotném, ale o neskutečném množství postav a jejich individuálních příběhů, které se více, či méně prolínají, a i přesto si snímek drží svižné tempo. Estevéz se zaměřil na psychologii postav, a to je silná zbraň tohoto filmu. Nemluvě o zástupu známých tváří, které uvudítě. O Kennedym a atentátu na něj jsem nevěděl prakticky nic, takže i závěr byl pro mě velká neznámá, nebyl zvládnut vůbec špatně. Pro Čechy je určitě hodně zajímavá postava reportérky Janáčkové (škoda jen že ji hrála původem Ruska) píšící pro Rudé právo, pro mě osobně pak postoj Američanů k událostem v roce 1968 v ČSSR. 80% (02.08.2010)