Duel Frost/Nixon

Z filmů se scenáristickým podpisem Petera Morgana, které jsem zatím viděl, patří Duel Frost/Nixon bohužel k těm slabším. Na jedné straně perfektní herecké výkony Franka Langelly, Michaela Sheena, Sama Rockwella a Kevina Bacona a podařená dokumentární atmosféra, na straně druhé vcelku zbytečné postavy včetně (bohužel) Rebeccy Hall, jejíž smysl jsem úplně nepochopil, a stěží uvěřitelné scény mimo kamery - například ten noční telefonát. Hádám, že původní divadelní hra je koncentrovanější, a tím pravděpodobně i lepší. (29.08.2023)

S filmem Duel Frost/Nixon jako s vítězem Oskarového klání o nejlepší film bych neměl nejmenší problém. Po všech stránkách do nejblyštivějšího lesku vypulírovaná filmařina, která v žánru politického dramatu dosud chyběla. Filmy Rona Howarda mám svým způsobem rád, mnou jediným špatně hodnoceným Howardovým filmem je Grinch, jinak jsem vždy sáhnul buď po čtyř nebo pěti hvězdičkové hodnocení. Duel Frost/Nixon se u mě zařadil mezi jeho absolutní vrcholná díla (Cinderella Man, Beautiful Mind) a pokud zde po jeho předchozím filmu Da Vinci Code byly byť jen sebemenší pochybnosti o Ronu Howardovi jako o seriózním režisérovi, ty pochyby jsou nyní ty tam. Střih, kamera, herci (Langella jde jistojistě vstříc děkovné řeči za nejlepší herecký výkon) - po filmařské stránce není co vytknout. Minutáž je zdá se přetažená (122 minut), ale při sledování mi to vůbec nepřišlo. Hans Zimmer zkusil zase něco nového a zase mu to vyšlo, komorní, trochu až špionsky laděná (místy dokonce evokuje Powellového Bournea) hudba přispívá komorní atmosféře a vážnosti tématu v době, kdy se odehrává. Já byl spokojen, pro mě zatím největší překvapení roku 2008 (o Rambovi ani Temném rytíři jsem předtím nepochyboval). (29.01.2009)

No jo, Howardovi šly tyhle oscarové látky vždycky lépe než pobíhání Toma Hankse s divným účesem. A tady to jenom potvrzuje. Už jenom samotná příprava na televizní duel je strhující a skvěle se zde načrtnou dva hlavní charaktery. Samotný duel mi potom přišel jako boxerský zápas, kde se místo těžkých ran dostávají argumenty a kdy přesně podle výrazu poznáte, kdo koho právě drsně udeřil. Prostě výborný, Howard dobře vybudoval tu atmosféru po Nixonově aféře, i když občas si dovolí i jemný humor, který se také daří. Atmosféře pomáhá také kamera, která jako by vypadla přesně ze 70. let. No a herci jsou bezchybní. Frank Langella je opravdu fascinující a věříte mu každé gesto. Zastínil tak i výborného Michaela Sheena, kterému jsem celý film hodně fandil. Velikánské překvapení a nebýt toho, že to v půlce chvilkama drhlo, tak jdu na plný počet. (15.02.2009)

Na film jsem se chystal s vnitřní nejistotou. Přecijen je to politické drama, které od začátku do konce dle mého názoru uspat prostě musí, ještě když do Evropana hučí informace, které mu jsou naprosto paf. Jenže. Duel Frost/Nixon má tak silný vnitřní náboj, že veškeré názory na to, že je to politický film, a hlavně že v něm jsou informace, které my jsou paf jsou okamžitě tatam. Ron Howard totiž využil naprosto jednoduché myšlenky, stupňovat divákova očekávání až do absolutního extrému, takže já se přes počáteční nudu dostal do docela solidního tempa, které nakonec vyvrcholilo oním Duelem, který měl šťávu a hlavně jsem věděl o čem to všecko je, protože mě do toho všeho film vpravil tak originálně a zajímavě, že jsem vlastně chtěl víc a víc, až to nakonec skončilo a já na to nestíhal zírat. Frank Langella, změněný k nepoznání, zahrál naprosto úžasně, a mám strach tvrdit, že by se mohl v Oskarech poprat s wrestlerem Rourkem, i když tomu nejsem schopný uvěřit. Přesto herecké výkony dosáhli svého a z filmu udělali koukatelné drama, na které když se člověk fakt bude koukat od začátku, tak se na konec musí nesmírně těšit, tak jako já. Jen si vytrpět ten začátek, i když je to trošku úmysl, musí se to, pak to bude nervydrásající mač, který budete sledovat tak zarputile, jak fanoušek Bohemky, při utkání svého klubu s klubem Ac Sparta Praha. (13.02.2009)

Televízne interview. Politické, športové alebo zo showbiznisu. Najlepšie s nejakou kontroverznou a diskutabilnou osobnosťou, kde sa rozhovor sústreďuje najviac na témy, ktoré sú epicentrom toho, prečo je rozhovor nahrávaný. A všetci chcú počuť štipľavé otázky. Ale nielen otázky, ale aj odpovede. Hlavne odpovede. Divák sedí doma, v príjemnom prostredí obývačky, odsleduje horlivú diskusiu, pár kontroverzných a sporných otázok i odpovedí. Vypne televíziu, podebatuje o tom s kamošom pri pivku, urobí si o tom svoj názor, zabudne. Takýto rozhovorov je veľa, avšak slovný duel medzi Davidom Frostom a Richardom Nixonom je určite kandidátom do vrchných priečok pomyselného rebríčka kontroverzných interview. Málokto sa však dozvie o pozadí podobných diskusií. O príprave oboch strán, zisťovaní faktov atď. Ron Howard to umožnil celému svetu. Hodnoverne, bez prikrášlení (ak prikrášlenia boli, to nerozoberám) a hlavne autenticky tak, akoby som sa priamo ja nachádzal v sedemdesiatych rokoch pred televíziou a sledoval tento historický moment. Čo je už behom prvých pár scén zjavné, nedotiahol by to do dokonalosti, nebyť oduševnene a pilne hrajúcich hercov na čele s Frankom Langellom, ktorý sa na tých pár minút Nixonom naozaj stal. Strih, kamera a vôbec celé technické spracovanie si zaslúži byť vyzdvihnuté, no a nad nepremenenými oscarovými nomináciami už zostáva len krútiť hlavou. 95%. (06.05.2009)