Atentát v Ambassadore

Čekal jsem jen další z plejády životopisných filmů, namísto toho jsem dostal nádherně zpracované příběhy a osudy několika lidí během jednoho jediného dne. Kutcher coby hippie dealer je fakt skvělej, stejně tak sfetlí študentíci pracující ve volebním štábu Bobbyho. Skvělé herecké výkony z nichž mě nevím proč nejvíce zasáhly a zaujaly ženské role - Demi Moore dokázala, že ještě vůbec nepatří do starého železa (jak výkonem tak vzhledem), Sharon Stone jsem poznal až po hodině filmu a bylo to opravdu příjemné překvapení, Heather Graham sice scénář nic moc neumožnil, ale už jen její přítomnost je příjemné a radostné setkání a Lindsay Lohan překvapivě exceluje v roli (opět) teenagerky, tentokrát ale dost rozumné, vnímavé a logicky uvažující. Závěrečný monolog ponechám radši bez komentáře, neboť se stále a pořád ukazuje, že to ještě pořád pro valnou většinu lidí jsou jen prázdná slova bez významu.... naneštěstí. (19.01.2009)

Emilio Estevez vrací ve velkém stylu a po 6-ti letech od svého posledního snímku s "bratrem" Charlie Sheenem, dokazuje, že jeho mistrovské dílo stálo za to čekání. Atentát v Ambassadoru je fantastickým snímkem ne o jednom člověku, ale o jedno době, v které žil, kterou poznamenal a kterou jistě tolik miloval i přes svou snahu ji změnit k obrazu svému. Fascinující podívaná, která je nám dopřána skrz známě hvězdy v malých rolích. Každý z nich je důležitý a výjimečný. Každý je hvězdou, ale propůjčil se k snímku, kterém nemůže být nikdo déle než 15 minut a to dokazuje jejich velikost. Ať je to Anthony Hopkins, Sharon Stone, Elijah Wood, Laurence Fishburne, Demi Moore nebo nádherná Lindsay Lohan. Všichni dodávají nezaměnitelný image tomuto snímku, z které čiší filmová krása a umění jednoduchými okamžiky okouzlit diváka, které ho zamrazí a zahřeje. O závěrečném projevu, který pronesl, svým dokonale mrazivým hlasem, Robert F. Kennedy nelze říct ani slovo, protože i ty největší superlativy by nevystihovaly ty slova a ten hlas... Povinnost pro každého, kdo si chce dokázat, že i v dnešní době jde natočit úchvatný snímek plný emocí o minulosti (současnosti, budoucnosti?). (06.11.2007)

Bobby je film plny hviezd prveho rangu, a ono to posobi vysledne velmi dobrym dojmom.. dokonca sa mi pacil tah dlheho spoznavania roznych postav, ktore su nam predostierane z roznych uhlov az v poslednych 15 minutach dostaneme ku vsetkemu jasnu odpoved..sok pri ktorom isla rasova nenavist, rozdiely v penaznom majetku a podobne nezmyselnosti, stranou. estevez to sikovne zvladol, to sa musi nechat. (30.05.2007)

Je to prvý krát, čo ma E, Estevez prekvapil. Neviem, či ako režisér má talent, alebo mal iba šťastie, no už len fakt, že do filmu prilákal množstvo hviezd, naznačuje, že nie je úplne odpísaný. Aj keď je štvrtina filmu prestrihávaná dobovými zábermi, treba uznať, že do filmu výborne zapadli a vôbec nenarušujú plynulosť snímku. Vadilo mi možno až príliš, často úplne zbytočných dejových liniek, napriek tomu, že v závere má každá postava svoje miesto. Atentát na R. Keneddyho je dosť zatienený podstatne známejším atentátom na jeho brata, ale to bude iste tým, že on prezidentom už bol a R. Keneddy sa ním ešte len mal stať. Netuším komu mohol vadiť tak sympatický človek, na vraha si posvietim, ale aj vďaka filmu je mi celá udalosť okolo atentátu podstatne jasnejšia a som rád, že som film videl. 70%. (29.04.2012)

Estevezova režie kupodivu není špatná. Zajímavě pracuje s herci, sem tam se mu povede natočit slušně vypjatou scénu. K tomu mu dopomáhá i velmi dobrá kamera Michaela Barretta, která jako by v některých scénách (např.rozhovor Sharon a Demi před zrcadlem) upadala (doslova!) do podobné deprese jako hrdinové. Estevez ale zklamává coby scénárista. Příběhy postav jsou přeci jen moc schematické, točí se kolem rasových problémů, LSD, války ve Vietnamu… Asi nejnezvyklejší je způsob jakým Estevez zachází se svými hlavními ženskými hvězdami, Sharon Stoneovou, Demi Mooreovou a Helen Huntovou. Všechny tu mají společné jedno – jsou neskrývaně zestárlé, unavené životem. Jsou ošklivé. Jejich tváře jsou rozryty vráskami, zakryty tunami make-upu nebo naopak jeho absence odkrývá četná nehvězdná místa. A není to jen věc make-upu, ony záměrně zdůrazňují všechny své nedostatky. Jako by se rozhodly využít své každodenní poznatky, ke kterým se zděšením přicházejí ráno před zrcadlem. Tahle stránka filmu se mi moc líbila, protože Estevez ukazuje únavu celé Ameriky na fyzickém rozkladu několika konkrétních jedinců, a ne pouze na jejich nefunkčních vztazích. Současná Amerika postrádá vůdce hlásajícího humanističtější myšlenky. USA by si nejprve mělo vyřešit vlastní problémy (mj.rasové), než bude zasahovat do politiky jiných států, a pokud se pro to rozhodne, tak jinak než válečnou cestou. I Estevez coby režisér často abdikuje na plynulý děj, a neváhá do příběhu vsazovat Kennedyho projevy z šedesátých let, které jsou natolik universální, že platí i v dnešní době. To je někdy na úkor tempa, ale dodává to filmu na mnohem větší naléhavosti. Je to také jeden z důvodů, proč na mě Bobby působil spíš jako vysoce nadprůměrný televizní film, než film určený přímo do kin. Bobby se nesnaží být „filmový“, vyprávět divákovi zajímavý příběh, ale přetlumočit mu 40 let staré myšlenky, které jsou stále platné, a v současnosti citelně chybí. (17.02.2007)