Beware the Slenderman
Obsahy(1)
Byl to lokální příběh, který vyděsil celý národ - dvě dvanáctileté dívky z města Waukesha vylákaly kamarádku do lesa, kde jí zasadily devatenáct bodných ran. Chtěly tím zapůsobit na mytickou postavu bez tváře, která na internetu vstoupila do širokého povědomí pod přezdívkou "Slenderman". V příběhu však jde o mnohem víc než jen o to, co hlásaly ponuré titulky v médiích. Alarmující dokument se noří hluboko do zákulisí tohoto šokujícího zločinu a zkoumá, jak může městský mýtus šířený na internetu zakořenit v snadno ovlivnitelné mysli mladých lidí, což vede k nepopsatelným činům. Ve filmu režisérky Irene Taylor Brodské (nominované na Oscara za krátkometrážní dokument The Final Inch) se prolíná Slendermanem inspirované umění, hry i videa posbíraná z internetu, stejně jako srdcervoucí rozhovory s rodinami obou dívek, svědectví ze soudní síně, názory odborníků i záznamy z výslechové místnosti, aby byly posouzeny všechny aspekty tohoto neobvyklého případu. Mrazivý snímek v konečném důsledku ukazuje, jak izolace adolescentů, duševní nemoc i vágní povaha internetu napomohly vytvořit v hlavách dvou mladých dívek nebezpečný příkaz, který všem zúčastněným zásadně změnil život. (HBO Europe)
(viac)Videá (1)
Recenzie (25)
Ehm, nějak nechápu místní negativní přijetí. Beware the Slenderman totiž funguje produktivně v obou rovinách, které se režisérka rozhodla sledovat, ať už v lini fiktivního (internetového) světa či problematice reálného zločinu. Dokument nijak nedekonstruuje ani neracionalizuje povahu onoho syntetického moderního mýtu (nebo creepypasty, pokud máme labelovat, urban legends jsou nedostatečným termínem) z jednoho prostého důvodu. Ať už chceme nebo ne, Slenderman zůstává centrální postavou celého filmu. V první třetině je divák v dostatečné míře seznámen s jeho osobností a jejím nejednoznačným charakterem, umožňujícím různé možnosti výkladu. Následná prezentace zločinu prostřednictvím výpovědí viníků, skrze videozáznamy z výslechů, jen zvýrazňuje autenticitu a tíživou povahu samotného činu. Vyhýbání se přímým záběrům do tváří vražedkyň jak u soudních přelíčení tak výslechů, a to až do doby vynesení rozhodnutí soudu, tato forma absentujícího obličeje pak chytře implementuje znepokojivou všudypřítomnost Slendermana. Režisérka se ale pouští ještě hlouběji, pod povrch tragédie, a zaměřuje se na rodiče, kterým fiktivní postava „odnesla“ jejich děti. Představuje skutečné světy viníků, ty, ve kterých vyrůstaly, a staví je do kontextu s těmi fabulovanými. Neschopnost rodičů určit, kde a na kom/čem leží vina, bez zbytečného ukazování prstem ze strany tvůrců, vytváří vhodnou analogii ke zmiňované nejednoznačnosti povahy Slendermana. Zůstává tak na divákovi, jak si předložená fakta interpretuje. A abych zareagoval ještě na Mattyho komentář, převažující kolektivní vnímání viníků jako oběti v tomto případě není dáno sníženou pozorností tvůrců ke skutečné oběti, jíž a jejíž rodinu vzhledem k přetrvávající psychické újmě pochopitelně nechtěli vláčet natáčením, nýbrž jejich nízkým věkem a skutečností, že je nelze vnímat jako dospělé, racionálně uvažující lidi. Beware the Slenderman nikoho neadoruje, stejně jako předložené obrázky v závěru filmu, v jejich případě je to povětšinou přímo naopak. ()
Asi nejméně příjemný film, co jsem za poslední rok viděl. Na první pohled velmi solidní true-crime, který odpovídá nepokrytě děsivou historku jednoho zločinu. Podivnější je ale přístup, jakým tvůrci zacházejí se samotným Slendermanem. Slenderman není mýtus, městská legenda jako Lochneska, Bunny Man nebo Yetti. Je to fascinující meme, který na sebe nabalil stovky tisíc izolovaných dětí internetu (let's face it - většinou dcery Tumblru s láskou ke špatným fanfikcím), což sice dokument v jedné části rozebírá, ale nedostatečně zdůrazňuje, že Slenderman je jen to - původem hříčka ve Photoshopu, která se absurdní rychlostí rozšířila do všech koutů internetu. Dokument ale místy navádí k zacházení se Slendermanem jako skutečné městské legendě, čímž z pachatelů dělá oběti. Ukazování prstem na nekonkrétní problémy ("the internet being internet", vztah školství a technologie) je snadné, rozebírání skutečných výsledků případu (duševní choroby, podcenění výchovy) naopak zůstává podivně v pozadí. 70% P. S. Pousmání k dobru za Krysaře. ()
Omnoho viac, ako o šialenom čine dvoch malých dievčat, či akejsi legende o “chlapíkovi bez tváre”, je hlavným zámerom tvorcov, pohľad na závažnú duševnú chorobu, zvanú schizofrénia, ktorá bola zrejme hlavným dôvodom, spáchania daného skutku. Byť to o 30 minút kratšie, aj tunajšie hodnotenie by bolo rapídne vyššie. ()
Tento týden zemřel ve vězení v 83 letech Charles Manson. Důvod proč tehdy tak mocně vyděsil americké rodiče bylo to, jak dokázal zmanipulovat dívky, aby sami zabíjely. Zdá se , že se narodil nový Manson - internet, který dokáže to samé. V tom je dokument nejsilnější. V otázce, zdali je třeba děti chránit, aby se jim nedostávaly do hlavy mediální obsahy z televize, internetu a dalších médií. Délka na dokument přemrštěná, ale v USA zřejmě toto téma opět rezonuje. ()
Zkuste si vybavit všechny ty desítky hororů o démonech, přízracích anebo různých monstrech, co jste kdy viděli, a ač je to nemyslitelné, pokuste se alespoň zlomek z nich převést do skutečných událostí. A pak podle toho natočit dokument. Trpký příběh o tom, co se vlastně může stát, když všechny příšery světa obživnou. Nic děsivějšího a zároveň smutnějšího asi hodně dlouho neuvidím... Bonus: dočkáme se za pár let toho, že budou mít k internetu přístup pouze mladiství a dospělí? A jak lze něco takového vůbec zrealizovat? ()
Galéria (9)
Fotka © HBO Documentary Films
Reklama