VOD (1)
Obsahy(1)
Byl to lokální příběh, který vyděsil celý národ - dvě dvanáctileté dívky z města Waukesha vylákaly kamarádku do lesa, kde jí zasadily devatenáct bodných ran. Chtěly tím zapůsobit na mytickou postavu bez tváře, která na internetu vstoupila do širokého povědomí pod přezdívkou "Slenderman". V příběhu však jde o mnohem víc než jen o to, co hlásaly ponuré titulky v médiích. Alarmující dokument se noří hluboko do zákulisí tohoto šokujícího zločinu a zkoumá, jak může městský mýtus šířený na internetu zakořenit v snadno ovlivnitelné mysli mladých lidí, což vede k nepopsatelným činům. Ve filmu režisérky Irene Taylor Brodské (nominované na Oscara za krátkometrážní dokument The Final Inch) se prolíná Slendermanem inspirované umění, hry i videa posbíraná z internetu, stejně jako srdcervoucí rozhovory s rodinami obou dívek, svědectví ze soudní síně, názory odborníků i záznamy z výslechové místnosti, aby byly posouzeny všechny aspekty tohoto neobvyklého případu. Mrazivý snímek v konečném důsledku ukazuje, jak izolace adolescentů, duševní nemoc i vágní povaha internetu napomohly vytvořit v hlavách dvou mladých dívek nebezpečný příkaz, který všem zúčastněným zásadně změnil život. (HBO Europe)
(viac)Videá (1)
Recenzie (25)
Ve více ohledech znepokojivý dokument. Zprvu jde o fascinující případovou studii velmi aktuálního problému – uzavírání se do sociálních bublin a vytváření alternativní reality na základě bludů šířených po internetu. Jenomže režisérka slendermanovskou rovinu postupně opouští, aby se věnovala útočnicím, resp. jejich rodinám, což si vybírá daň v podobě mnoha nic nesdělujících emotivních záběrů plačících tváří. Dívky, které brutálně napadly svou vrstevnici, z dokumentu nakonec vycházejí jako oběti (internetu, kolektivu, psychické poruchy, nikoliv ovšem nedůsledné výchovy). Závažnost zločinu přitom zůstává stát bokem a skutečné oběti se nedostává zdaleka tolik pozornosti jako obviněným, z nichž se i díky tomuto filmu stávají v zásadě celebrity, jejichž „legenda“ se bude na jistých internetových fórech zřejmě šířit podobně jako legenda o Slendermanovi (viz fanouškovské kresby obou dívek s noži v ruce). Za ještě problematičtější než převrácení rolí útočníka a oběti (zčásti možná vycházející z americké mediální kultury, fascinované zločinci) považuji přiživování (se na) mýtu o Slendermanovi. Namísto toho, aby film jasně deklaroval, že jde o povídačky k vystražení teenagerů, snaží se vytvářet hororovou atmosféru fotografiemi a videi se Slendermanem podbarvenými zneklidňující hudbou. Mýtus tak dokumentem ve výsledku (zřejmě nechtěně) není s racionálním odstupem dekonstruován, ale bez většího odstupu spoluutvářen. Nedivil bych se, kdyby po zhlédnutí filmu stoupl počet lidí, kteří začnou na různých místech vídat vysokého muže bez obličeje a s chapadly na zádech. 50% ()
Omnoho viac, ako o šialenom čine dvoch malých dievčat, či akejsi legende o “chlapíkovi bez tváre”, je hlavným zámerom tvorcov, pohľad na závažnú duševnú chorobu, zvanú schizofrénia, ktorá bola zrejme hlavným dôvodom, spáchania daného skutku. Byť to o 30 minút kratšie, aj tunajšie hodnotenie by bolo rapídne vyššie. ()
Tento týden zemřel ve vězení v 83 letech Charles Manson. Důvod proč tehdy tak mocně vyděsil americké rodiče bylo to, jak dokázal zmanipulovat dívky, aby sami zabíjely. Zdá se , že se narodil nový Manson - internet, který dokáže to samé. V tom je dokument nejsilnější. V otázce, zdali je třeba děti chránit, aby se jim nedostávaly do hlavy mediální obsahy z televize, internetu a dalších médií. Délka na dokument přemrštěná, ale v USA zřejmě toto téma opět rezonuje. ()
Ehm, nějak nechápu místní negativní přijetí. Beware the Slenderman totiž funguje produktivně v obou rovinách, které se režisérka rozhodla sledovat, ať už v lini fiktivního (internetového) světa či problematice reálného zločinu. Dokument nijak nedekonstruuje ani neracionalizuje povahu onoho syntetického moderního mýtu (nebo creepypasty, pokud máme labelovat, urban legends jsou nedostatečným termínem) z jednoho prostého důvodu. Ať už chceme nebo ne, Slenderman zůstává centrální postavou celého filmu. V první třetině je divák v dostatečné míře seznámen s jeho osobností a jejím nejednoznačným charakterem, umožňujícím různé možnosti výkladu. Následná prezentace zločinu prostřednictvím výpovědí viníků, skrze videozáznamy z výslechů, jen zvýrazňuje autenticitu a tíživou povahu samotného činu. Vyhýbání se přímým záběrům do tváří vražedkyň jak u soudních přelíčení tak výslechů, a to až do doby vynesení rozhodnutí soudu, tato forma absentujícího obličeje pak chytře implementuje znepokojivou všudypřítomnost Slendermana. Režisérka se ale pouští ještě hlouběji, pod povrch tragédie, a zaměřuje se na rodiče, kterým fiktivní postava „odnesla“ jejich děti. Představuje skutečné světy viníků, ty, ve kterých vyrůstaly, a staví je do kontextu s těmi fabulovanými. Neschopnost rodičů určit, kde a na kom/čem leží vina, bez zbytečného ukazování prstem ze strany tvůrců, vytváří vhodnou analogii ke zmiňované nejednoznačnosti povahy Slendermana. Zůstává tak na divákovi, jak si předložená fakta interpretuje. A abych zareagoval ještě na Mattyho komentář, převažující kolektivní vnímání viníků jako oběti v tomto případě není dáno sníženou pozorností tvůrců ke skutečné oběti, jíž a jejíž rodinu vzhledem k přetrvávající psychické újmě pochopitelně nechtěli vláčet natáčením, nýbrž jejich nízkým věkem a skutečností, že je nelze vnímat jako dospělé, racionálně uvažující lidi. Beware the Slenderman nikoho neadoruje, stejně jako předložené obrázky v závěru filmu, v jejich případě je to povětšinou přímo naopak. ()
Zkuste si vybavit všechny ty desítky hororů o démonech, přízracích anebo různých monstrech, co jste kdy viděli, a ač je to nemyslitelné, pokuste se alespoň zlomek z nich převést do skutečných událostí. A pak podle toho natočit dokument. Trpký příběh o tom, co se vlastně může stát, když všechny příšery světa obživnou. Nic děsivějšího a zároveň smutnějšího asi hodně dlouho neuvidím... Bonus: dočkáme se za pár let toho, že budou mít k internetu přístup pouze mladiství a dospělí? A jak lze něco takového vůbec zrealizovat? ()
Galéria (9)
Fotka © HBO Documentary Films
Reklama