Opití láskou

Musím se dodatečně omluvit svému bratrovi. Byť těch příkoří, kterých jsem si v dětství na jeho úkor „užil“, přesněji řečeno vytrpěl (asi jako každý starší brácha) nebylo rozhodně málo, je to HODNĚ slabý odvar toho, co by mě zřejmě čekalo, pokud by se moji rodiče měli v mládí více k světu (resp. „bylo více dlouhých deštivých dnů a oni milovali zdravý pohyb“) a nadělili mi 7 vypečených sestřiček, tak jako bylo „dopřáno“ Barrymu Eganovi. Žádný div, že z něj vyrostlo „to, co z něj vyrostlo“, tedy „lehce“ pocuchaný uzlíček nervů. Pravdou je, že to (s ním) mohlo dopadnout mnohem, mnohem hůř. Tak nějak jsem si podvědomě říkal, že spojení P.T. Anderson a ROMANTICKÁ komedie, k sobě pasuje asi jako párek k čokoládě, ale hned po cca 10-ti úvodních min mi bylo jasné, že to s tím spojením nebude tak horké. Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem v romantickém snímku slyšel zaznít tolik kurev, čuráků, prdelí a podobných výrazů, stejně tak by člověk těžko pohledal, tak romantické vyznání se z touhy po partnerce jako v případě Barryho. A potom, že jsem divnej..... trocha toho násilí a vulgarismů ještě nikomu neublížila. Je to naprosto normální, zdravé a sex kořenící, že Paule :o) Řeknu to takto, pokud by valná většina romantických snímků byla podobného ražení (pravdou ovšem je, že tento snímek spíše než romant. komediií je psychologickým dramatem s romanticko-humorným(Andersonovým) nádechem) , stal by se ze mě „na stará kolena“ snad ještě velký fanoušek tohoto žánru. Takhle netradičních „romantických komedií“ je jako šafránu a stejně tak by člověk těžko pohledal tak (na první pohled) nesourodou hereckou dvojici. Že je E. Watson vynikající herečka, vím již dávno, ale teprve včera jsem zjistil, kde se v A. Sandlerovi vzal ten dramatický potenciál, který mnohem později zůročil v komorním snímku M. Bindera: Reign over me. Co říci závěrem: Punch-drunk love té sklíčenosti a naděje z Magnolie, hravosti a nadhledu Boogie Nights a sžíravosti a poznání z There will be blood nedosahuje (to si přiznejme), leč zdařilou (netradiční) žánrovou vlaštovkou bezesporu je. (10.08.2011)

zatiaľ najlepší film génia paula thomasa andersona. Adam Sandler tu hraje ako veľký pán herec, predvádza vynikajúco napísaný charakter bravúrne a ja som mu veril všetko, úplne všetko. geniálny soundtrack, napätie a hustá atmosféra v takej miere, že 90% v súčasnosti produkovaných amerických hororov by to mohli tomuto "romantickému" filmu závidieť, a desiatky nezabudnute+ných scén od začiatku až po koniec. Vážne úžasný film. mimochodom - skúste si všimnúť JEDINÚ scénu v celučičkom filme, kde je Barry bez typického modrého obleku. O, a ten pôvabný trik s pudingmi je inšpirovaný skutočným príbehom z mája 1999, ktorý sa stal istému Davidovi Phillipsovi. Obvykli Guzman a Hoffman tiez skveli, Watsonova je naozaj povabna zena. Opäť ma Anderson nadchol. Bravo. (24.01.2007)

Režisér Magnolie se nás opět snaží přesvědčit, že "divné věci se dějí pořád". Například je v tomhle divném světě možné, aby se krásná Emily Watson zamilovala do nešikovného podivína Adama Sandlera. Opravdu tomu věřím, že to možné je. Sandler byl totiž v téhle roli neodolatelně roztomilý. ( I já jsem se trochu zamilovala.) Jak to ten Anderson dělá, že dodá každému svému filmu takovou zvláštní atmosféru? Snad na to příjdu u sledování dalšího z příběhů ze světa osudových náhod, podivných bytostí a lehkých náznaků. (24.01.2004)

Keď šiel tento film do našich kín, tak sa o ňom rozprávalo ako konečne o tom, kde Sandler prevádza, že je dobrý herec a že sa jedná konečne o nejakú netradičnú romantickú komédiu v našich kinách. Lenže ak je niečo netradičné, tak to nemusí byť automaticky lepšie ako to tradičné a rozhodne to v takom prípade nesadne každému. Ako napríklad mne. Oveľa viac mi to pripomenulo iného Andersona, a to Wesa, P.T. som v tom nenašiel. Trochu ľutujem, že som vtedy na to neskočil do kina, zaujímalo by ma, aký názor by som na to mal tesne po dvadsiatke. (30.10.2016)