Heart of Glass
Réžia:
Werner HerzogKamera:
Jörg Schmidt-ReitweinHudba:
Popol VuhHrajú:
Josef Bierbichler, Stefan Güttler, Sonja Skiba, Werner Herzog, Clemens Scheitz, Volker Prechtel, Wolfram Kunkel, Brunhilde Klöckner, Friedrich SteinhauerObsahy(1)
Film se odehrává v bavorské vesnici v 19. století, kde se ve sklárně vyrábí cenné rubínové sklo. Se smrtí mistra na výrobu skla Mehlbecka ztrácí manufaktura tajemství výroby rubínového skla a vesnice postupně upadá do zmatku a šílenství. Majitel chaty najme jasnovidce Hiase z hor, aby přivedl výrobní proces zpět z říše mrtvých. Hias však vidí apokalyptické vize ničení a kolektivního šílenství – prorokuje hrůzy Evropy 20. století. (sator)
(viac)Recenzie (24)
Werner Herzog 90 minut foukal kroužky z kouře do vody, aby zjistil, že zlato se tímto postupem skutečně vytvořit nedá. Vznikla mistrovská slepá ulička. Nevím, jestli byli opravdu všichni herci zhypnotizovaní, jak tvrdí IMDb i Wikipedie, ale to by ostatně těžko změnilo něco na tom, jak tento film vnímat. Líbilo se mi několik scén, několik myšlenek a vlastně se mi líbila i premisa o ztrátě sklářského tajemství, která může symbolizovat tolik různých ztrát naší společnosti. Tentokrát ale nevzniká celek, který by do sebe herzogovsky zapadal, ale spíš takové roztahané bizarně pomalé blbnutí. ()
Werner Herzog, tvůrce fascinujících ´Fitzcarraldo´ a ´Aguirre, hněv Boží´, samorost, originál, který kašle na diváckou odezvu a točí si filmy podle svého. Tenhle film předcházela pověst, že herci v něm zangažovaní byli zhypnotizováni, což jsou samozřejmě babský klevety, ale opravdu to tak vypadalo, vzhledem k tomu, s jak strnulými výrazy předříkávali svůj text a jak nepřirozeně ve svém hereckém projevu působili. Film má opět podmanivou "herzogovskou" atmosféru, s brutálně pomalu plynoucím dějem a s plno absurdními situacemi, které vypadají vskutku bizarně. Vesničani chodí po vsi jako zombíci vystřiženi z Romerova filmu, dva chlápci sedí v hospodě u stolu naproti sobě a s naprosto netečným výrazem, bez jediného slova a významu pro děj se tahají za vlasy, polévají se pivem, či si rozbíjejí sklenice o hlavu a povídají si o tom, jak si na sebe lehnou, jiný chlápek se strnulým pohybem a vějířem karet v ruce se jde podívat na požár a pak se zase bez jediného slova vrátí zpět, jakýsi vesničan tančí se svým mrtvým kamarádem a do toho všeho neustálé prostřihy na vytlemeného dědulu v křesle atd atd. Někdo tomu může říkat obrazy s filosofickým přesahem, jiného to může upřímně pobavit, někoho třeba i znechutit. Děj se točí kolem vesnické sklárny a pátrání po receptuře charakteristického produktu sklárny - rubínového skla - kterou si s sebou vzal do hrobu místní rodák. Vše v povzdálí sleduje a příběhem de facto provází postava, která žije v horách, umí předpovídat budoucnost a chrlí ze sebe jednu filozofickou myšlenku za druhou. Příběh "občerstvují" záběry na magicky krásné přírodní scenérie (přičemž ty v úvodu jsou záměrně jakoby z vadného filmového pásu) za doprovodu působivé hudby. Vše dohromady tvoří celek, který svým vypravěčským stylem někoho může k smrti nudit, jiného přinutit fascinovaně zírat na plátno. U mně to je tak něco mezi, proto dávám neutrální 3*. Opravdu těžko hodnotit :o) ()
Skvěle vtáhne atmosféra oblak nad lesy, sklářských výhní a temných apokalyptických proroctví, stejně tak humorný mix podivných individuí jako taková prokletá bavorská vesnička Twin Peaks, jenže postupně se vyvrbí v divácky vzato nefunkční filmový experiment s partou statických a duchem nepřítomných, zhypnotizovaných (ne)herců. Za nápad ale cením, klasický Herzog a je to vtipný. ()
70% Jedna z příkladně divnějších herzogových věcí, ale už za ten geniální soundtrack Popol Vuh a Josefu Bierbichlerovi a jeho výraznému akcentu nemůžu jít pod čtyři. Zdali všichni herci hráli pod vlivem hypnózi nevím, je čas prolistovat si znovu knihu Herzog on Herzog a ujistit se jestli je to fáma nebo ne. Nicméně podstatná většina výkonů v HERZ AUS GLAS je fakt výrazně mimo. ()
Nechcem, aby to znelo nejako namyslene. Ale som rada, že patrím k tým málo ľuďom, ktorí dokážu plne oceniť takéto ťažko zrozumiteľné filmy. 18. storočie zobrazené ako nikdy predtým a potom. Dobová hudba neskutočná. Niekto sa raz vyjadril, že omnoho viac uznáva tvorcov komercie než tvorcov undergroundu. Je totiž omnoho ťažšie trafiť sa do vkusu obrovského množstva ľudí než do vkusu pár fajnšmekrov. Je pravda, že takéto filmy privedú do tranzu naozaj málokoho. Ale vybraná cieľová skupinka si to fakt užije. ()
-Když někdo dostane dopis bez papíru a písmena leží kolem, nutí to k zamyšlení.- Poetický snímek s vytříbeným vizuálem je podobenstvím o život a směřování člověka. Pastýř Hias je jakýmsi průvodcem příběhu. Stojí mimo ostatní, a přeci je s nimi spojen. Když se sestoupí do horské vesnice, která se smrtí skláře ztratila i tajný recept na výrobu vzácného skla, jeho záměr je čistě pragmatický. Žádá o vyslání lovce, jenž má zabít medvěda, který ohrožuje jeho stádo býků. Současně předpovídá další události. Pomalý film, kde výbornou hudbu střídají tiché pasáže, herci zaujímají tetrální pózy, jako by předváděli oživlé obrazy, a magická příroda (především hory topící se v moři mraků, vodopády a horská jezera) je v protikladu ke světu lidí. Interiéry (hlavně hospoda a sklárna) se topí v šeru a nasvícením evokují obrazy barokních mistrů (šerosvit). Když je Hias zbaven svobody, netouží po lidech, chce vidět les. A rubín má barvu krve... ()
Panství zahalené transcendentním oparem a nezkrotná touha po odhalení receptu na výrobu rubínového skla. To vše na pozadí přicházející apokalypsy. Další geniální šílenost z hlavy Wernera Herzoga. ()
Složité, senzibilní a pro někoho klidně i dost nesympatické. Těžko o tom něco napsat; je dobré znát zápletkovou osu předem, nebo si ji aspoň přečíst po projekci. Protože jenom tak se dá potom soustředit na úplně jiné hodnoty: chvíli je deformace tváří, postav a jejich protagonistů, stejně jako celého tohoto Herzogova světa, únavná a nezajímavá (záměrně odpudivá), chvíli ale - a to v místech "zastaveného času", v pasážích, kdy se dění umlčí, a atmosféru utváří k divákovi vřelý hudební pod- či základ společně se záběry (krajiny, přírodních detailů a celků) - vše výtečně "hřeje". Málo slov, více důkladné práce s mizanscénou v této kostýmní a rekvizity využívající (a atrakce: foukání skleněných výrobků v továrně) zadýchané, metafyzické tragédii s podivuhodným koncem. (Hromadné obrazy jsou nasvěcovány jako stará malířská díla.) ()
Ve stísněně uzavřeném prostoru malého panství se v žhoucích výhních rodí krvavě rudé sklo, které dodává vesnici prosperitu a v pánech zase krotí běsy a dodává klid. Proto, když tajemství zahyne společně se sklářem, v mladém šlechtici se probudí šílenství a vesničané se s ním také pomalu začnou propadat do kdysi rudých střepů skleněného pekla._ My se s Herzogovými filmy navzájem prostě máme rádi. ()
Prírodné úkazy, filozofické monológy, príbeh ako metafora. Toto všetko mi tu pripomínalo Tarkovskeho. Len s tým rozdielom, že zatiaľ čo on mi často hovorí z duše, Herzog sa mi tam ako keby snažil vtesnať niečo nie úplne kompatibilné. Moje hodnotenie teda hovorí skôr áno ako nie, ale srdce mi z toho ako zo skla nepuklo. ()
Škoda, že si Herzog neujasnil, co je hlavním tématem filmu. Ano, v prvé řadě kritika lidí, kteří odmítli sepětí s přírodou a postavili se sami proti sobě. Což vede k tragickým následkům pro jejich vyprázdněnost srdce (srdce mají jen ze skla, na nic dalšího v nich není místo, proto se chovají jako zombie). Ale je zde i určitá kritika objevů, vědeckého pokroku za cenu krve, což samo o sobě může vypadat jako doplněk prvního motivu, ale přece jen tím zahazuje za hlavu veškeré naše poznání, a to i poznání přírody a jejích tajemství, což mi přijde poněkud nefér. (I když možná Herzogovi křivdím, a on naopak chtěl říct, že ztrátou těchto základních znalostí přestáváme být lidmi. Ale to už je třetí téma, které se pak hodně bije s koncem.) Taky mne mrzí, že si rozený pesimista Herzog neodpustil tu poslední pesimistickou poznámku (o těch raccích, kteří skutečně nemají představovat naději, ale jen čekají, kdy začnou hody na mrtvých lidech, kteří se vypravili na kraj světa v malé loďce) a nezůstal nestranný, jak se snažil jinak po celou dobu filmu. Ten svým námětem vychází nepřiznaně z německé legendy, kterou knižně zpracoval Wilhelm Hauff, Das kalte Herz, a dokonce jsme mohli vidět i československou televizní verzi podanou jako pohádka, s názvem Chladné srdce. Ostatně zde částečně vidím i legendu u nás známou z filmu O Janovi a podivuhodném příteli, kterou zase zpracoval Hans Christian Andersen. Ale Herzog si bere inspirace i odjinud – celá ta vesnička nebo i ten ostrov včetně oněch řekněme mystických přesahů jsou převzaty z knihy Charlese-Ferdinanda Ramuze Kdyby se slunce nevrátilo, a dokonce i některá jednání postav. Nebo si něco bere i z porcelánového království pohádky Clemense Brentana O myrtové panně. V duchu magického realismu pak podává sám celý tento příběh, a protože mám magický realismus, navíc okořeněný okouzleným vztahem k přírodě, rád, líbilo se mi podání tohoto filmu hodně. Jak postavou pastýře – proroka, kterého ale vlastní nepřijmou (jeden z mnoha odkazů tohoto filmu na Krista, dalším je třeba ten obraz probodeného nebo v podstatě převyprávění apokalypsy z Nového zákona), tak samotným představením života sklářů. Tuhle drsnou řeholi jsem mohl poznat díky románu Skleněná duha české autorky Marie Podešvové, a v tomto filmu mi přišly ty záběry ze sklárny, když se tvoří výrobky, naprosto fascinující. (A nechybělo ani „sklářské“ pivo. :-)). Kromě ústředních motivů jsou zde i drobná zamyšlení – např. že nejde vrátit naše špatné rozhodnutí a pozdě litovat (tanec s mrtvým) nebo o bohatých snobech a dnešních hipsterech v „holínkách“. Celý podmanivý zážitek pak podkresluje hudba Popol Vuh, která splétá irské a řecké hudební motivy. ()
Další z Herzogových "historických" filmů, ovšem stejně jako u těch ostatních se film nesnaží o věrnou dobovou rekonstrukci (a zde se navíc nesnaží ani o konstrukci příběhu!). Německá minulost přelomu 18. a 19. století mu slouží k zachycení přelomu, změny, kterou přinesla evropská kultura té doby do života všech lidí - Herzogovy filmy jsou zalidněny iracionálními postavami předmoderní éry, věřících v proroctví, pověry, rituály, lidmi tak odlišnými od nás "moderních". A je to právě období této změny, lépe řečeno těsně před touto změnou (průmyslová revoluce, moderna atp.), na kterou se režisér zaměřuje (a na kterou např. očividně odkazuje v úvodní scéně, evokující obrazy období romantismu od Caspara Friedricha). Právě tato doba před velkou historickou změnou mu slouží jako obraz toho, co Evropa a s ní každý jednotlivec nenávratně ztratil - ať již jsou to lesy, mystické chvění z vyslechnutí proroctví geniálního pasáčka, nebo rubínové sklo, jež slouží uvnitř filmu jako metafora těchto ztrát. ()
Uznávám, že jde o hezky poetický film ve kterém Werner nejspíš následoval jakousi svou vnitřní vizi, ale podobně jako u Kaspara Hausera mi celá ta stylizace příliš nesedla. Pro tentokrát navíc Herzog do filmu přihodil “hypnotické“mžourání postav. V kontextu celkové atmosféry filmu sice divák intuitivně chápe co chtěl tímhle divným prvkem básník říci, ale v praxi se na to blbě zvyká a působí to spíše kontraproduktivně. Že z filmu celkově nejsem moc moudrý, to beru částečně jako čistě můj problém a z velké části jako součást Wernerovy poetické hry-takže v pořádku. ()
Tradične fantastická hudba Popol Vuh napomáha tej jedinečnej ambientno-transcendentálnej atmosfére s nádhernými zábermi na bavorskú prírodu. Herzogove filmy 70tych rokov pôsobia ako z iného sveta a rád sa nimi nechám unášať. Nie vždy ma však dostanú na prvé zhliadnutie. Stalo sa tak aj tu, rovnako, ako aj pri jeho predošlom kúsku Každý za seba a Boh proti všetkým. Nie len že som sa tu rovnako nedokázal naladiť na vlnu príbehu, ktorý ma príliš nezaujal, ale takisto hypnotizovanie hercov (ak bolo reálne a nejde len o urban legend) mi príde ako rovnako nefunkčný (hoci pôsobivý) režijný experiment, akým bolo obsadenie mentálne hendikepovaného Bruna S. Rád si to niekedy zopakujem - dnes ma to skôr nudilo. Záver parádny. 3,5* ()
Herzogovská fantasmagorie čerpá (zřejmě) své vizuální texty z Caspara Davida Friedricha a textové obrazy z apokalyptických vizí německých mystiků. Skleněné srdce je místo, kterým neproudí krev (rubín). Bez rubínu propadá vesmír šílenství a zkáze, potažmo nerozumu. Přitom Herzogův ryze autorský film umožňuje jen velmi omezený přístup, vyčkejte tedy, až budete mít skutečnou chuť na medvědí barbecue. ()
Bál jsem se toho, že když tam bude nulový děj, že mě to leda tak unudí. A ouha - ono ne! Herz aus Glas má dost zvláštní, podmanivou a pomalou atmosféru, která jedu část publika unudí k smrti a tu druhou zaujme. Já jsem v té druhé skupině a dokonce bych to atmosférou přirovnal, i když docela vzdáleně, k Lynchovi (a ta scéna, kdy ta žena večeří na tom hradě u toho krále, či co byl zač ten člověk, co se nezvedl z křesla - ta je jak z Mazací hlavy). Všichni se tu chovají strašně divně, divně se pohybují (uživatel Lima to celkem trefně přirovnal k zombíkům), jako by z nich někdo vysál duši. Celé je to vlastně o tom, že jedna vesnice fungovala díky tomu, že se zde vyrábělo rubínové sklo a po smrti člověka, který jako jediný znal postup výroby, se z vesničanů stanou prázdné schránky, co bez výroby rubínového skla nejsou schopni nějakých emocí. Tak moc se orientují na věci, až zapomněli na lásku, díky čemuž tuhle vesnici nejspíš čeká zkáza. A ten jediný, kdo si to uvědomuje, je považován za zlo. Pravda, konec mě trochu zklamal, ale jinak se jedná o hodně filozofické a poetické dílo, které se odehrává neznámo kdy a kde, a které působí dost zvláštně, takže to ne každému sedne. Mě to ale sedlo překvapivě dost, Herzog mě tímhle zase příjemně překvapil, místy se to sice trochu táhne, ale i tak to na ty silné 4* fakt je. ()
Zajímavý kousek se zvláštní až bizarní atmosférou. Příběh odehrávající se v zapadlé horské vesničce, kde je pro místní usedlíky prakticky jedinou obživou sklárna, která znenadání přišla o své výrobní tajemství. Křehkou dějovou linii rozbijí více či méně filozofické a ekologické předpovědi místního jasnovidce, který je prakticky hlavní postavou a zároveň i průvodcem tímto zvláštním, trochu až hororovým příběhem. Nevím, film má určitě své kouzlo, a to hlavně ve vizuální a hudební stránce, ale jako celek mě moc neoslovil. ()
Film se odehrává v bavorské vesnici v 19. století, kde se ve sklárně vyrábí cenné, rubínové sklo. Se smrtí mistra na výrobu skla Mehlbecka ztrácí manufaktura tajemství výroby rubínového skla a vesnice postupně upadá do zmatku a šílenství. Majitel chaty najme jasnovidce Hiase, z hor, aby přivedl výrobní proces zpět z říše mrtvých. Hias však vidí apokalyptické vize ničení a kolektivního šílenství - prorokuje hrůzy Evropy 20. století. ()
Doufám, že to tady můžu říct naplno - tajemství rubínového skla je koloidní zlato! ()
Film chce hodně trpělivého a artového diváka, ale když si ho najde, oba budou spokojeni. Film je plný metafor a "divošské logiky". Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila tuto logiku. Celý film je podle mě velká metafora na lidství a civilizaci a současnou společnost, zaměřenou na hmotu, majetek, stádnost lidí a jejich tupost. Snad se brzy, jako naši hrdinové na závěr, vydáme do neznámých vod vyšších sfér existence... ()