Noc svätého Vavrinca

Tenhle film má skutečně svou velmi specifickou atmosféru, která vás pohltí, anebo se budete muset smířit s tím, že je to pro vás jen další válečný film z prostředí, které tak dobře neznáte. Mě ale italský film, který je takovou zvláštní pohádkou s krutými lidmi, ale i s těmi, kteří chtějí žít, dostal a okouzlil. (08.12.2015)

Přišel zlom vyhnání, štvanice. Ve dne létaly čarokrajem nábojnice. Kapi, kap, zakrvácená byla křídla bíle holubice. Budiž tma. Žehnej noci kanonizovaného patrona, jež výstřely odrazila, ten zkázotvorný plamen sfoukla, ztmavila. Hvězdná obloha rozsvítila naději, ztišila události, zastavila proudící houf, osvícený potřebou míru a svobody. Pro život jedince, ty nejdůležitější částice. Díky Měsíci, po měsíčních ústupcích, cesta vede ke slunci. Na chvíli, navěky. (11.05.2017)

Exodus do země zaslíbené (k Američanům). Z městačka San Martino (nebo dle indicií spíš San Miniato - rodiště bratří Tavianiových) přes válečnou poušť. Po "roztržce" s Německem si i Italové v krátkém odboji a občanské válce vytrpěli své. Pro mnohé nebylo návratu zpět, ani pro Mojžíše/Galvana. Film je prostoupený spoustou scén, které spíš poetickým než brutálním způsobem, ukazují nepokrytě právě tuto "sousedskou" válku, ne tu minulou, ale tu jsoucí a budoucí, třeba tu na Balkáně. (29.11.2018)

■ FAKTICKÉ POZNÁMKY: Film vychází ze skutečné události známé jako masakr v San Miniatu (1944), protože ale v Itálii jde dodnes o velmi citlivé téma a protože je zpracováno velmi volně, dostalo město ve filmu radši jiné jméno (San Martino). • Masakru se Tavianiové věnovali již ve své prvotině, v dokumentárním filmu San Miniato, luglio '44. Cenzura tehdy v Itálii ale nedovolila, aby se snímek dostal k široké veřejnosti. • Pro režisérskou dvojici jsou události v San Miniatu navýsost osobní, protože se tam narodili. Jejich otec (právník) dokonce zasedal v jedné z vyšetřovacích komisí těchto událostí. • Oficiální verze masakru v San Miniatu ("za vše můžou Němci") byla sice veřejně zpochybněna místním knězem "již" 10 let po události, ale tehdejší italská cenzura neumožňovala vést o tématu jakoukoli diskuzi. Až úspěch Noci svatého Vavřince znovu v Itálii rozvířil debatu o San Miniatu. - Rok po uvedení filmu (1983) se objevil novinový článek, ve kterém byla věrohodně popsána ona válečná událost tak, že šlo o nešťastnou náhodu a za viníky byli označeni vojáci USA. Tato verze se nicméně stala oficiální až poté, co její správnost potvrdila v roce 2000 podrobná historická monografie. Její autor znovu přezkoumal veškeré důkazy a závěry vyšetřovacích komisí a doplnil údaje z dokumentů nově zpřístupněných archivů. Teorii o nešťastně odražené kanonádě Američanů navíc stvrdila i v terénu provedená rekonstrukce celého masakru (2001). Avšak přestože je už vše přesně vyšetřeno a popsáno, stejně tento incident dodnes vzbuzuje mezi Italy mnoho vášní. Asi se není co divit, žádný národ není rád obelháván. I my s tím máme zkušenosti - např. o amerických či sovětských náletech na česká města v posledním půlroce války se toho nalhalo až až (Emauzy, Hrotovice). ■ Zajímavé vykreslení italského venkova za 2.sv.v., ale kvůli velkému počtu postav je to poněkud rozlítané. Ale co já vím, možná to byl záměr - ukázat, že za války nemá nikdo dost času a prostoru se zaskvět. :) SPOILER: Celé je to vlastně vybájená historie šestileté holčičky (která příběh vypráví). Právě proto je ve filmu tolik "přehnaných", snových scén. A proto jsou důležité jiné věci (náušnice), než by se dalo v danou chvíli předpokládat (samo přežití války)... Bratři Tavianiové se tu vymezili vůči neorealismu a zvláště Rosselliniově filmu Paisa. Svým symbolistním či magicko-realistickým zpodobněním válečných hrůz tu vlastně odmítli i jakoukoli návaznost na svůj první, ryze neorealistický, krátký film San Miniato, luglio '44. - Škoda, že jsem se všechny tyhle věci dověděl až po filmu. Takhle je to zatím jen za 3*. (20.08.2015)

[2,5*]     Dráma odohrávajúca sa v Toskánsku na konci 2. svetovej vojny, zaradená medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Fašistické zverstvá sú tu zabalené do tak trochu rozprávkového obalu, keďže tragický príbeh je rozprávaný z pohľadu 6-ročného dievčatka Rosanny. Z celého filmu vyniká pôsobivá scéna v obilí s tragikomickým vyznením, v ktorej sa navzájom zabíjajú bývalí priatelia, teraz ale z opačných táborov. Inak mi ale celá tá groteskná štylizácia príliš nesadla a celé to spracovanie tohto road-movie príbehu je pre mňa dosť nezáživné. Vyzdvihnúť ešte môžem dramatickú hudbu Nicolu Piovaniho. (09.01.2023)