Až na dno

Wendersovo strhující drama o opouštění sebe sama, které se v prostoru „na dně“ ztotožňuje stejně s rozplynutím jako se vzletem, přesvědčivě seznamuje s úzkostí pramenící z iracionality odpovědně nastoupené cesty do neznáma, v němž chodec tuší spásu pro ty, kterým je lhostejný. Wenders odhaluje lidskost, křehkost, ba zranitelnost hrdinství a odhaluje je jako nevidomý bledý klíček hledající si masou nervstva, tuku, svalů a šlach cestu z každého z nás ke slunci, pod jehož svitem věří setkat se s tím vysněným druhým bílým tápavým. Vidomý, přesvědčivě zahraný, důmyslně a citlivě komponovaný a živý film. (25.08.2018)

James začíná plánovat svojí misi v galerii, kde obklopen uměleckými díly rozmlouvá se svými kolegy. Během toho se zastaví u dvou obrazů. Prvním je Mnich u moře (1810) od Caspara Davida Friedricha. Na malbě je zobrazen mnich stojící (a zřejmě rozjímající) oproti moři. Postava mnicha je nepatrná, obrazu dominuje krajina a především nebe. V přeneseném významu je tímto mnichem James, který poprvé potkal Danny na břehu v Normandii. Později, už jako zajatec v Somálsku, se k moři opakovaně obrací, protože skrz něj může být ve spojení se vzpomínkou na Danny. V jedné scéně do moře vchází, se strachem o ztrátu vlastního života rozpíná ruce směrem k horizontu a modlí se. Pod rozpínajícím se nebem, na pokraji svého života, hledí do věčnosti. Druhým obrazem, u kterého se James zastaví, je malba Umělcova noha (1876) od Adolpha von Menzela. Zatímco první obraz byl pohledem na člověka z dálky, v rámě tohoto plátna dominuje detailní pohled na bosou nohu. Je to pohled z blízka na nohu trpícího člověka. James ve vězeňské cele pociťuje chlad země. Je skutečným člověkem, to znamená bytostí, která se stejně jako mnich nachází pod rozlehlým nebem, ale zároveň se nohama dotýká země. Jen díky uvědomění si vlastní tělesnosti a fyzické bolesti, může nahlížet na svoji situovanost, a tedy prostorovou i časovou omezenost. Na somálské poušti je James tím, kdo vzchází ze země a hledí smrti vstříc. Víc v recenzi http://filmaspiritualita.cz/recenze/46-recenze-az-na-dno-2017.html (19.08.2018)

Tento scénář na mě působí velmi exoticky. Jakoby dva jiné filmy, kde hlavní protagonisté buď klesají ke dnu nebo plavou. Film je adaptace románu J.M. Ledgarda a je režírován Wimem Wendersem. Má tendenci k romanci a filosofování. Je to film inteligentní a poetický, možná moc pomalý a romantický pro fanoušky adrenalinových thrillerů. Ale fanoušci Wenderse v něm naleznou klid a hloubku. (22.11.2020)

Rovno napíšem, že nie sú to poctivé 4*. Príbeh mieša prvky klišé s určitou originalitou a emócie skôr hladí a jemne hryzká, ako by ich nabíjal. Je to skôr také rozplývanie sa nad krémešom vo výklade niekde v centre Paríža. A keď v určitej chvíli precitneš, ako lížeš výkladné sklo, nemáš zuby a spomenieš si, že si vlastne bezďák. Proste trochu taká "iná" poetika. (10.04.2022)

Ten McAvoy má tak trochu smolu. V Pokání dostal ako vojak za partnerku kostru s peknou tvárou Keiru Knightley a tu znova to isté. Alicia Vikander totiž svoje neexistujúce krivky ukáže rovno v plavkách. Ale kým Pokánie malo svoju mega pointu, toto je len romantická tlachárna, konverzačka, ktorá dlho, dlho nevedie k ničomu, počúvate často filozofické žvásty. Asi po hodine sa už začnete nádejať, že to prejde do thrillerovejšej línie, ale nakoniec dostanete len jednu otázku – či tá romanťárna nakoniec skončí dobre. Lenže podvedome tušíte už z výrazu postáv, ako to dopadne. A dostanete aj jednu odpoveď, a to že Somálsko + islam rovná sa úroveň praveku. (26.10.2020)