Až na dno

Takhle vypadá absolutní tvůrčí bezradnost. Rádoby hluboké melodrama špióna s profesorkou bio-matematiky má grády leda tak když kameraman najíždí panorámata břehů Velké Británie. McAvoy čím starší tím nudnější a překvapivě ani Vikander nevypadá extrémně zůčastněně. Tam bych ovšem viděl vadu spíš v tom jak jsou postavy napsané. Celou dobu se nám tvůrci mermo-mocí snaží do hlavy napasovat osudový příběh dvou odlišných lidí, kteří spolu prožijí intenzivní romantiku na čarokrásném místě (což je ok) a dost nešikovně následně máme možnost vidět fázi odloučení. Tedy cca polovinu filmu, kde se divák u postavy McAvoye vlastně vůbec nedozví co, kde, jak, proč a postava Vikander se chvíli chová jak nasraná puberťačka a za dvě minuty roztomile dumá nad stvořením světa. Vyměnit režiséra, netlačit tolik na pilu a méně sofistikovaně žvanit, bylo by to tak o dvě třídy lepší, protože herecký potenciál to celkem má a vizuálně je to důstojně provedené. (16.04.2018)

Tento scénář na mě působí velmi exoticky. Jakoby dva jiné filmy, kde hlavní protagonisté buď klesají ke dnu nebo plavou. Film je adaptace románu J.M. Ledgarda a je režírován Wimem Wendersem. Má tendenci k romanci a filosofování. Je to film inteligentní a poetický, možná moc pomalý a romantický pro fanoušky adrenalinových thrillerů. Ale fanoušci Wenderse v něm naleznou klid a hloubku. (22.11.2020)

Rovno napíšem, že nie sú to poctivé 4*. Príbeh mieša prvky klišé s určitou originalitou a emócie skôr hladí a jemne hryzká, ako by ich nabíjal. Je to skôr také rozplývanie sa nad krémešom vo výklade niekde v centre Paríža. A keď v určitej chvíli precitneš, ako lížeš výkladné sklo, nemáš zuby a spomenieš si, že si vlastne bezďák. Proste trochu taká "iná" poetika. (10.04.2022)

Submergence mohlo být velmi dobré drama, kdyby se z něj vytřískalo ještě mnohem víc. Bohužel děj podle mě jel jen na půl plynu a byl poutavý jen díky pasážím s McAvoyem, na druhé straně pasáže s Vikander táhly film ke dnu (doslova). McAvoy předvádí opět skvělý výkon, on byl z 90% důvodem, proč jsem Submergence potřebovala stihnout ještě na Febiu. Jak už jsem naznačila jeho "půlka" byla vynalézavá, dojemná, dramatická, řekněme i akční oproti těm částem s Vikander, kde jsme vlastně jen sledovali, jak jí její odloučení s Jamesem ničí psychiku, soustředění na práci, probouzí v ní strach a stále se s ním opakovaně snaží navázat kontakt. Kdyby byly tyhle dvě roviny trochu rafinovaněji propojeny, věřím, že by byl zážitek silnější, protože naneštěstí se děj silně vyvíjí jen v tom Jamesově příběhu. Závěr pak ale stejně nějak podivně vyšuměl, takže mi čelist nakonec nespadla ani tak. Ale asi jsem se zamilovala do toho hotelu, kde se ti dva seznámili. FebioFest 2018 (12.04.2018)

Podmořská bio-matematička Alicia Vikander a tajný agent James McAvoy. Jí čeká veledůležitá expedice do hlubin oceánu, on se tváří jako inženýr, který ovšem aktuálně plánuje hon na aktivní teroristy. Padnou si do oka a diváka to docela baví. Hmatatelný potenciál vnímáme. On vzápětí padne do somálského zajetí, ona se dál chystá na vysněnou misi a věří, že nezapomněl. Nezapomněl, ale stejně jako ona se chystá na „ponor“ až na dno. Má to určité kouzlo, kameraman se snaží, herci rovněž. Ovšem tak nějak se to v půlce celé zlomí a divák si uvědomí, že tvůrci s onou osudovostí jednoduše neumějí pracovat, spíš žvatlají, celé je to zdlouhavé a prostě neuspokojí. (15.06.2018)