Neviditeľný

„Je pryč, Cecilie. Viděl jsem jeho tělo. Poslouchejte, nenechte ho vyhrát tím, že ho přivedete zpět k životu.“ Jenže Cecilia to vidí trochu jinak…Novým hororům se spíš vyhýbám, ale proč nezkusit nového Whannella, který mě do teď nezklamal, že. Neviditelný mě hned od úvodu bavil budováním atmosféry, spíš takové nenápadné, ovšem právě v tom je její síla. Chvilky napínání a uvolňování jsou načasované tak, aby byl divák v pozoru, ale přitom netrpěl lacinými lekačkami. Navíc si Whannell vyhraje s mnoha detaily (třeba takový zvuk u „procházky“ před dům je naprosto vypiplaný). A s výjimkou 2 momentů (nevyužití nalezené „možnosti“ či „laciný“ kód) jsem se opravdu dlouho dobře bavil. Jenže po cca 90 minutách se náhle hned 2 postavy začnou chovat tak debilně, že to začne jít s filmem sice pomalu, ale jistě z kopce (i detaily váznou). Závěr dojem zachraňuje, ale tam mám zas problém s jistým rozhodnutím, které je zcela v rozporu s tím, jak se do té doby ona postava chovala. Předchozí výtečný Upgrade byl o level výš, za mě tedy „jen“ slabší 4*. (28.06.2020)

Skvěle paranoidní režie a kamera dělají v Neviditelném s divákem to, co s ním dělají třeba Spielbergovy Čelisti - znepokojivé statické záběry vám prostě vsugerují, že někde tam stojí někdo, kdo není vidět. Nebo tam? Nebo tam? Vážně úžasná práce a spolu s dokonale věrohodnou Elizabeth Moss hlavní trumf tohoto nenápadného, ale o to působivějšího a překvapivého hororu, který se ovšem stejně jako strašení věnuje seriózní tématice domácího násilí a omezování. Kdyby to bylo o něco kratší a zmizela třeba celá část v podkroví, neměl bych absolutně co vytknout. (05.03.2020)

Plánovala to do „detailů“ a nakonec pláchla z ultramoderní vily kdesi u San Franciska před manželem-tyranem. Řezal ji, organizoval život, nutil názory, psychicky týral. Ukryje se u svého kamaráda a jeho dcery a záhy zjistí, že její milý zemřel. Vlastní rukou. Nutno ale připomenout, že byl pracháč, expert na moderní technologie a optiku a v domě měl laboratoř s přístroji, které opravdu nestály 250 dolarů. Dvě a dvě jsou čtyři, a naše hrdinka, která se postupně dostává zpět do „normálního“ života, má neodbytné zdání, že ho pořád cítí a že jí chce dál znepříjemňovat život. Její pocit ohrožení a neklidného očekávání je skvostný, rozuměj, že prvních 45 minut je velmi solidních. Kamera volí nápadité záběry, v prázdných místnostech můžeme očekávat neviditelná nebezpečí, která jednou přijdou, jindy nás jen mile šponují. Úplně bych se nechtěl pouštět do toho, jak se cítí oběť domácího násilí, protože i tady ten neviditelný konflikt okolí nevidí, respektive mu nevěří. Jenže pak přijde druhá polovina, která naplno odkrývá hlavní slabinu snímku: scénář. Pitomé se stává pitomějším, každá třetí scéna drhne a vyskakují nejrůznější otázky. Opravdu ji chce její milý zpět, když dělá kroky, kdy je ona krůček od smrti/kriminálu? Elisabeth Moss prakticky pokračuje s depresivní postavou z dystopického seriálu Příběh služebnice. Hraje slušně, ovšem hodně mi neseděla změna rolí. Na začátku je bezmocnou troskou, která se bojí vyjít před barák pro poštu, za pár dní osnuje složitý plán pomsty. A pak zase dolů a nahoru. A není taková sama. Třeba u jejího milého skutečně chybí důsledky jeho konání. Navíc myslím, že měla příležitosti dokázat okolí, že není blázen. Jenže tempo se místy zadrhne (a celkově je to dlouhé), takže pro diváky je prostor o tom všem přemýšlet. Za mě nakonec jen slušná jednohubka. Vím, že leckdo nebude souhlasit, ale raději si dám 20 let starého, trikově vymazleného a lákavě zvráceného Verhoevena. (24.03.2020)

Pozor možný bojler! A neúsporný! Horor je to jen proto, že v tom hraje hlavní roli opravdu strašlivá obluda. Ten neviditelňák musel být fuckt těžký úchyl. Chtít něco takového doma, ještě to naprcat a pak to urputně neviditelně honit, místo naplno využít potenciál moderní pokrokové technologie a urputně honit někde ve sprchách osmnáctiletých volejbalistek, to může napadnout jen krutě ujetého perverta a masochistu. Nehledě na to, že varianta b) by celý film nebývale oživila. Opravdu nechápu, jaxe Bětka mohla dostat do hauptky hlavněproudé produkce, aniž by se jednalo ryze o snímek o mutantech, oživlých mrtvolách či genetických anomáliích. Dobře vypadající prkna se tam většinou profelují přes nějakého toho Einschweina, ale od téhle taky dost tragické neherečky by nechtěl přeblafnout snad ani Úve Ból. Čili velmi podezřívám strýčka Toma či jiné Habárdovy kluky z protekcionismu zkurvené Vědeckonelogické sekty a z podprahového náboru prostřednictvím záměrného kulturního i estetického týrání diváka, aby se tento posléze toho traumatizujícího zážitku snažil zbavit engramem. Po vynikajícím kreativním Apgrejdu jsem Šanelovi dost věřil, nicméně svůj stín nepřekročil ani omylem, a jedná se pouze o veskrze průměrný a klišovitý, byť zručně natočený, rádoby napínač, který vyděsí jen hlavní představitelkou. S přihlédnutím k tomu, kolik rozličných kreaturivních vyfikundací by se dalo vyvádět s neviditelným milovníkem, jsem v podstatě zklamán, a navíc mám z té toporné krasavice koule zalezlé hluboko v břiše. (06.03.2020)

Film, který sice divákovi nakonec řekne co, proč a jak, ale místo odpovědi na tu nejdůležitější otázku mu ukáže jen ostentativně zdvižený prostředník. A já se stále rozhoduju, jestli to od Whanela byl dobrej tah a nebo spíš ne. Pokud bych ale měl hodnotit celkové napětí, tak tady rozhodně žádný problém nevidím. (30.03.2020)