Láska a smrt

Na Woodyho Allena jako režiséra a scenáristu jsem měl naladěno okamžitě od první scény. S Woodym Allenem jako hercem jsem to zase měl o něco těžší a chvíli mi trvalo, než jsem si na jeho zběsilé pitvoření v uniformě s brýlemi zvykl, ale během scén z divadla se přihodilo, že mě sám mistr před kamerou začal najednou rozesmívat přibližně stejným dílem, jako mnoho jeho autorských dialogů ve společnosti okouzlující a komediálně excelující Diane Keaton... a najednou jsem ho už plně bral, i když pár trapným momentům se v mých očích občas nevyhl (např. v groteskní scéně bez zvuku s opakovaným mlácením dámy tvrdou láhví do hlavy). Láska a smrt možná lehce trpí tím, čím i mnohé další Allenovy filmy cca do začátku 80. let a sice, že nedrží tolik pohromadě a místy připomínají spíše tematicky poslepený sled scén. Naštěstí to zachraňuje nejen důstojné a stejně vtipné završení, ale i bohatá náplň filmu mnoha zdařilými scénami a nápady ve svérázném pojetí motivů z notoricky známých ruských literárních klasik a národních dějin, ale také osobností, teorií a myšlenek z dějin filozofie. Pojmout ony filozofické střípky s takovou lehkostí i nadsázkou a vložit je do vtipných situací, vztahových zápletek nebo reálných událostí jiné epochy (Napolen v Rusku) si vyžadovalo spoustu kreativity, jaká mě na Woodyho starších filmech velice baví. Výsledkem je opět velice zábavná filmová skládanka, v jejíž pestré palety humoru si většina diváků najde něco svého. [80%] (17.11.2023)

Pred nedávnom som sa pustil do ruských autorov a nachádzam v nich značné potešenie. Hold Rusi vedeli písať. Inak si neviem predstaviť dôvod prečo by písali 1000 stranové romány. Woody Allen v Láske a Smrti im jednak vzdáva hold a v nemalom rade ich aj paroduje. Jeho štýl humoru je viacej sofistikovanejší. Etudky a epizodky sú obohatené o inteligentný humor a niektoré filmárske a žánrové vychytávky. Do tohto krátkeho filmu dokázal vložiť toľko rôznych myšlienok či už filozofov, ruských autorov, alebo filmových umelcov - hlavne Bergman je v niektorých scénach do očí bijúci, že sa film musí pozrieť niekoľko krát aby sme tam každý aspekt vtipu dokázali postrehnúť. Keaton aj napriek tomu, že k nej ako k herečke prechovávam určité nesympatie, bola dôstojnou Allenovou partnerkou, ktorá za ním v humorných sekvenciach nezaostávala. Film si výborne pohráva aj s históriou a historickými udalosťami. Každopádne sa jedná o Allena pred zlomovým momentom v kariére, ktorý dosiahol Annie Hallovou. Všetko v tomto filme počnúc od scenára, vtipy a réžiu je vyspelejšie a inteligentnejšie, pritom si to ale stále ponecháva hravosť a absurditu, či už Allenových poviedok, alebo predošlých filmov. U mňa jednoznačne za plný počet. (28.03.2012)

Jeden z nejlepších Allenových kousků. Neskutečné dialogy, místy naprosto absurdní humor plný odkazů nebo různě pokroucených citací z klasické ruské literatury (ale i na různé seriózní filmaře - hlavně Bergmana). Pekelné je, že proud fórů se nezastaví prakticky po celou dobu, takže těžko najít nejlepší kousky.Já osobně mám hodně rád scénu s výcvikovým seržantem carské armády, která je černoch, scény z hrdinova dětství (otec coby vlastník "kousku půdy", tajemný sen s tančícími číšníky) a pak v podstatě všechny scény, kde Allen v důstojnické uniformě balí petrohradské krasavice. "Zabil bych vás, kdybyste byl opravdový muž" "Já jsem opravdový muž" "Myslel jsem o něco menší opravdový muž." (07.08.2007)

"Odpust, Woody, tvé neurózy mě sice baví a tahle tvá parodie na nejen ruské velikány patří možná k Tvým nejvtipnějším snímkům, ale už se nesměji, jako jsem se smával. Přijde mi, že Tvůj humor nemá střed, že v něm není nic, žádná hodnota, která by kolotoč výsměšných gagů poháněla. Na můj vkus to bylo přiliš nihilistické, bylo v tom mnoho cynismu a málo... asi moudrosti. V sedmnácti jsem se ale chechtal na celé kolo. Těšilo mě totiž, žes na mě jako na mladistvého intelektuála pomrkával a že jsem v tvých žertech poznával bytosti vysmívané - od Dostojevského po Leibnize." (15.02.2006)

Další neodolatelný mix komedie, satiry i romantiky od Woodyho Allena. Tentokrát navíc s Prokofjevovou hudbou. Nadchla mě scéna, v níž velitel poučuje vojáky o tom, že pokud Rusové zabijí více Francouzů, tak vyhrají, a naopak pokud francouzští vojáci zabijí více ruských, vyhrají oni. Když na tento jeho projev Allenova postava zareagovala naprosto přirozenou otázkou "Vyhrají co?", věděl jsem, že tenhle film budu milovat. A to do konce zbývala ještě asi hodina! (05.01.2014)