Paterson

Pravdou je, že o Patersonovi by sa dalo napísať veľa vecí. Jednak je to film snažiaci sa o poetickú nôtu a darí sa mu to nad rámec dobre. Príbeh rutinného života obohateného o básne tvorené ako niečo všedné, v sebe nesie drobné prepojenia každodenných situácií a vytvára komplexnú mozaiku vzťahov, barov a básní. Driver vo svojej úlohe presvedčivý a sympatický - Farahani je to povestné dokonalé dievča, ktoré si vysnívate a máte ho v mysli vždy, keď zaznie slovo láska no a pes je len takým doslovným prepisom vzťahov medzi mužmi a ženami. Ide kam chce a pán ho musí následovať. Ničí systematicky záľuby svojho majiteľa ( zošiť s básňami), napráva niečo k obrazu svojmu( poštová schránka). Pritom je to celé tak krásne, uvoľnené a úsmevné, že som sa musel celý film usmievať od dobrej nálady. Spojenie dvoch rebelov( z Moonrise Kingdom od Wesa Andersona) do tohto filmu pridáva novú interpretačnú líniu medzi tvorcami nezávislákov. V zásade nemám výhrady. Pre mňa skvelý film a jeden z Jarmuschových Topov. A to že je tam japonec, ktorý tomu celému dá nejaký zmysel, je len čerešnička na torte. (27.01.2017)

Kdyby za tím filmem nebylo jméno Jarmusch, tak ten film umře ve vlastní šťavě z nudy. Hrozně mě mrzí, že poezie, která zde tvoří tu spojovací linku, byla kvalitou hnána do slepé uličky a zároveň měla podržet film. Film je tedy bez děje nudný a co do pojítka - poezie - příšerný. Třetí hvězdu dávám jen tomu psovi. Docela týpek. (25.06.2022)

Svérázná ikona nezávislého filmu a jeden autobusák, který při venčení buldočka každý večer zajde na jedno, v pauzách se pokouší o poezii, respektuje četně se měnící sny potrhlé manželky. Zatíná zuby. Témata se opakují, postavy přicházejí, ale žádné třenice nebo zásadní dialog nepřináší, a zase mizí. Prostě Jarmuschova oblíbená všednost a obyčejnost vyplouvá na povrch na dřeň. Absence děje, minimalismus, dlouhé záběry, ve kterých nepadne ani slovo. Dny jsou jiné, ale zároveň stejné. Ano, mohli jsme to čekat, ale kupříkladu docela podobné Zlomené květiny s obdobným tragikomickým hrdinou měly naopak svůj osobitý humor, který mi tady ve větším měřítku scházel. Nálada snímku místy prostě ubíjející, je mi líto. Zamyšlení ano, ale přiznejme si, že nijak zásadní. Utápíme se v situacích a slovech, které toho až tolik neřeknou. Tohle nemá šanci přežít. (18.02.2017)

Na této kapitole z dějin volného verše mě zasáhl jen způsob, jakým Jarmusch vykreslil titulní město. Snad totiž právě ono je hlavním hrdinou, tím, o co ve filmu jde, a básnící řidič autobusu je jen takovým integrujícím prvkem, osou, či spíše: osičkou. Ten svět je totiž znázorněn očima jinak pohlížejícíma a vyhlížejícíma, než jak hledí a vypadají ty jeho. Takový zrak září z tváře jasné, zato autobusákova téměř neměnná maska vše zahlíží, což se zdají vyjadřovat i ony sekvence, v nichž se tzv. „básní“, tj. po snímaném světě plyne to nešťastně univerzální americké písmo. Místo řidiče ale skutečně básní kameraman. Právě nádherně snímané město mi báseň připomnělo nejvíce. Elmes osvědčil své malířské nadání již ve Zlomených květinách. Zde se jeho malba opět maximálně přizpůsobila Jarmuschovu vyprávění. Zvláště artificiálně působí všechny ty záběry, kde ulice a zákoutí města prostiňují nějaké nápisy. Typografie lidských cest a životů. (25.08.2019)

Vskutku příjemný artový film, který však na jedno zhlédnutí stačí. Filmoví nadšenci kultovních trháků si na takovém snímku možná tolik nesmlsnou, ale já jsem si vcelku užil pomalé tempo pomalého filmu bez jakýchkoli velkých zvratů, napínavých momentů či vyhrocených scén. Postava Patersona (ztvárněná příjemně Adamem Driverem) žijící ve stejnojmenném městě je jakýmsi symbolem právě tohoto místa, celého města. Města, které skrývá příjemné okamžiky a příjemné lidi, avšak zároveň s sebou nese i ne tolik šťastné chvíle, ze kterých se nedá čerpat jakýsi dobrý pocit. Paterson jakožto řidič autobusu, jenž píše poezii tak jen přihlíží a naslouchá svému okolí, stejně jako město. Lidé ho často přehlížejí, ale jsou si ho vědomi. Dostává se mu tak občas smůly, podpory, příjemných chvil, ale také často samoty, kterou využívá k dalšímu tvořením poezie, tedy dalšímu vytváření příběhu tohoto tichého města. Příběh, který neurazí, neohromí, ale potěší. (21.02.2020)