Spojenci

Spojenci ve VelkoBrangelinské říši. A k tomu jejich nehynoucí láska. Jo, ale Brad s Marion to měli kurevsky těžké, sama Brangelina si přála smrt své sokyně v lásce i felaci. Hezky to měl Robert Zemeckis zrežírované, jen je škoda, že film má dvě hodiny, tudíž podstatně vynikne jeho rozvláčnost a tu a tam se začnou klubat logické dírky. Má-li tedy hrdina co do činění se špičkovou špiónkou, ještě k tomu německou, měl by být obezřetnější, což se až tak nedělo. Na nočním stolku ponechaná důležitá tajná depeše by určitě neušla jejím cvičeným smyslům. A podobných zaváhání přibývalo, ovšem nad to je film technicky zručně odvedený. Na výpravě je znát dražší rozpočet, práce kameramanů je zdatná, vizuál potěší. Několik akčních sekvencí je příjemně brutálních. A je zde hlavní tahoun toho všeho - Brad Pitt, bez jehož podplukovníka by film nebyl úplný. Film má určitě své napětí a nešetří napínavými chvilkami, jenže své rozvláčnosti se nezbavil. Než dojde na zabití nacistického velvyslance, film se dost táhl. Zájem o milenecký pár, později manželský pár s malou dcerkou, určitě zpočátku nebyl nejvyšší.. Rozjezd je poměrně vlažný. Druhá polovina filmu ale nabízí podstatný zvrat ve vyprávění a tím i znatelný odpich z oparu nudy. Hrdina se bude potýkat s tím, že je jeho milá obviněna z přivlastnění falešné identity a její pochva tak trochu i náležela Adolfovi. Ano, námět poměrně neotřelý, ovšem místy se zdálo, že na dvě hodiny nevystačí. Takže střídání ne úplně svižných sekvencí s těmi napínavými trvalo v podstatě celý film. Zprávy o tom, jak to mezi Bradem a Marion sexuálně jiskří, se neukázaly jako úplně liché. Zatímco Marion v postelové scéně neobnaží pomalu ani křidýlko a francouzské stehýnko, Brad zaperlí holou zadnicí. I přes režijní kvalitu, je postupem času znát, že Robert Zemeckis postupně vyklízí pole elitních režisérů. Určitě to v minulosti býval nápaditější, kreativnější i komerčněji úspěšnější režisér. Tenhle jeho počin je po režijní stránce slušně odvedený, kompaktností ale nevládne, určitě by prospělo jej o půl hodiny zkrátit, aby se jeho napínavost i dojemnost dostavila v plné síle a nepřebíjela tyto aspekty bující kýčovitost. 7/10 (03.05.2017)

Taxe se nám Robert Zeměpis rozhodl po letech opět tak trochu Vykasat Blanku a pod sukní ji nasnímal veskrze nevzrušujícího, průměrného a sterilního bobra, který je však na druhé straně docela esteticky snesitelný, méně otravný než tolik homopřeceňovaný cajdákoidní originál a hlavně neuráží svou kýčovitou pičiditou, jakou Bobík s gustem předvádí posledních 14 let. Prostě takové suché, řemeslně dokonalé prázdné nic, po jehož skončení máte pocit, jako byste čuměli na chirurgicky perfektně vymodelované pohlaví čerstvě přeoperovaného transvestity. A tak jen pokrčíte rameny, řeknete hm a poohlédnete se po nějaké autentické rajcovní kundě. V případě, že vás mé nesmírně sofistikované filmově teoretické termity dostatečně neobohatily a nevzdělaly, rozhodně si přečtěte zdejšího nejpomazanějšího bukanýra Bludmana. Přesně takhle to dopadá, když na tu operaci nemáte prachy, a tudíž vám ten „retronoár předinstancovaný“ čurák chca nechca zůstane. (08.02.2017)

Film o ničem, který ze mě dostal nulové emoce. Při jeho sledování jsem pořád jen přemýšlel, jestli se mi Marion Cotillard líbí nebo ne (pořád to nevím), a jak je možné, že zde Brad Pitt vypadá tak mladě (makeup? triky? plastické operace? co já vím). Nebavilo mě to, celé mi to přišlo strašně umělé, a tak nějak i zbytečné. A některé scény mi přišly vyloženě jako trapas (sex v autě během písečné bouře). Nic jsem od toho filmu nečekal a měl jsem chuť i odejít z kina - sice jsem to nakonec "vydržel", ale že by to za to stálo... (26.01.2017)

Spojenci sú filmom dvoch diametrálne odlišných úsekov. Prvá tretina je rozvážna a necháva diváka skôr nasávať retro atmosféru, napínavý a dramatický zvyšok zase vedie zápletku úplne iným smerom. No to, a ani zjavne úmyselná odťažitosť nakoniec vôbec neprekáža, nakoľko Zemeckis dokáže pravidelne prichádzať s majstrovsky zrežírovanými scénami a osudovým záverom zanechať patričnú silnú stopu. Aspoň u mňa určite a podobne príjemne staromódny film si dám rád kedykoľvek. (13.02.2017)

Hodně jsem se rozhodoval jestli mám hodnotit na 80% nebo 60%, je to totiž úplně přesně 70%. První půle doslova nuda. Je to takový hezký příběh s hezkou výpravou kde se nic neděje, poznáte krásy Casablanky z roku 1942, krásný francouzský styl budov á la Paříž s nádechem orientu, chodící velbloudy v ulicích a staré auta z třetí říše. Prostě idylka na sobotní dopolední oddech po páteční pařbě, kdy se vám nechce moc přemýšlet a kdy si chcete uvařit snídani a u filmu luštit třeba křížovky, nebo posílat fotky z předešlého večírku. Jenže kvůli tomu do kina nechodíme, že? Druhá půle začala alespoň trošku povedenou scénou s písečnou bouří a ta mi trošku nabudila testosteron a já se začal konečně probouzet z deliria. Začal jsem lehce vnímat problémy nacisty ovládanému Vichistickému režimu v této orientální zemi, kterou chtěli spojenci získát díky strategicky významnému přístavu. Začal jsem jim fandit, ale stále taková pohodička idylka, která už byla i skoro ve 3/4 a stávalo se to tak trochu nechutně nezajímavé. Poté konečně pořádný zvrat, a začalo ródeo, které si Brat Pitt alias Max Vatan vysnil po válce. Posledních 30 minut opravdu tedy konečně obrat a mě film začal opravdu bavit. Byly v něm cítit konečně pravé emoce, jenže dalo se jim věřit? Poslední scénu milostného páru jsem hltal a zanechala ve mě hluboký dojem, odcházel jsem ze sálu spokojen. Zemeckis má ale na víc, stejně jako film a doma se mi rozložilo, že vlastně konec zachránil vše a mohli v klidu vypustit 80 minut filmu. Proto nakonec pouze za *** i když pocitově na 69,9%. Výkony Pitta a Cotillard nezklamali. (26.01.2017)