Pravidla moštárny
The Cider House Rules
The Cider House Rules
Réžia:
Lasse HallströmScenár:
John IrvingKamera:
Oliver StapletonHudba:
Rachel PortmanHrajú:
Tobey Maguire, Charlize Theron, Delroy Lindo, Paul Rudd, Michael Caine, Jane Alexander, Kathy Baker, Erykah Badu, Kieran Culkin, Kate Nelligan, Heavy D (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Hneď sedem nominácií na Oscara si môže zapísať film, ktorý hovorí starú pravdu o tom, že človek si musí nájsť v živote miesto, kam patrí, celkom sám. Homer (Tobey Maguire) by o tom vedel povedať viac ako dosť, keďže do tejto chvíle poznal iba steny sirotinca, kde vyrastal. Mal však šťastie. Doktor Larche (Michael Caine) si ho vybral ako svojho pomocníka. Tí dvaja spolu dokázali, že keď človek chce, doktorom sa môže stať aj bez diplomu. Z Homera sa stal skvelý človek, ktorý si práve teraz povedal, že je čas vyskúšať niečo iné. A tak sa poberá na farmu plnú jabloní, kde zažije niečo, o čom doteraz len počul... (STV)
(viac)Recenzie (786)
Veľmi pekný, úprimný a srdečný film zo života. O tom, že niektoré pravidlá, ktoré nám stanoví život sám sa musia porušiť a ostatným je dobre sa podriadiť. Pohodoví herci, podmanivá réžia a veľmi pekná, nostalgická atmosféra. Jednoducho Hallström ako ho poznáme. 85%. ()
Vynikající film, svým stilem a kouzlem mi velmi připoměl jiný Hallströmův film Čokoláda. ()
Krásny a dojemný príbeh o prirodzenej potrebe človeka zaradiť sa do spoločnosti a každodenného života, aby bol nakoniec prinútený uvedomiť si, že svet tam vonku za bránami bezpečného útočiska nie je o nič lepší. K predlohe Johna Irvinga som sa ešte nedostala, takže s ňou nemôžem porovnávať film. Lasse Hallstromovi sa však podaril unikátny kúsok, Tobey Maguire ako typický "irvingovský" čudák hľadajúci svoje miesto, žijúci z okamihu na okamih, Charlize Theron ako kráska nespokojná so životnými pravidlami a úchvatná hudba, ktorej sila vyjadrovala viac, akoby sa na prvý pohľad zdalo. Nadpriemerná dráma o nutnom odchode k nájdeniu svojho miesta na tomto svete. ()
Velmi působivý film, který se vyznačuje zajímavou atmosférou- prostředí do kterého je film umístěn, kamerou, barvou záběrů. Je to velmi příjemná podívaná, musíte vidět... ()
Teda ... to byla ale doba, co? Pravidla nejen moštárny se porušovala a nikdo se nad tím nijak zvlášť nevzrušoval. Ikdyž! Vzrušení tam přece jen bylo a jaké. Některé předvídatelné a zcela předpokládané a některé dost šokující. Film to byl jinak vážně milý, pomalu plynoucí, žádný zmatek a tak. Drama se konalo ryze v srdcích zúčastněných, kdy každé z nich svádělo svůj vlastní boj. Byla tam i jedna velmi dojemná chvíle, když si malý a zvídavý Fazy "konečně našel svou rodinu". Jediné co mi na filmu vadilo bylo obsazení Tobeyho. Jako pavouk byl fajn, ale já si na něj nemůžu zvyknout v tak jemném a citlivém dramatu. Zato Michael Caine zahrál svou roli lékaře, koketujícího s éterem, opravdu skvěle. 3,5* ()
Stále mi není fyzicky dobře, jen co si na tenhle film vzpomenu. Příliš drsné. ()
Hallstrom má ten zvláštny talent, že dokáže vo svojich filmoch ukázať tie nepekné ľudské vlástnosti spôsobom, ktorý je podobný rozprávke. Príliš nezľahčuje, zlé vlastnosti neospravedlňuje, no ukáže ich tak, že viac ako pohoršenie vzbuzujú zamyslenie. Celý príbeh podáva optimistickým spôsobom, plným nádeje, a to napriek tomu, že mimo lásky a radosti je v ňom aj veľa smútku a smrti. Skutočne úžasný rozprávač je ten Lasse.... (9/10) ()
Emocionálně nabitý snímek, ve kterém se ale na můj vkus až příliš režisér zaobíral krásou kamery, snovostí prostředí a obrazovou estetikou. Kdyby Hallström trošku přitvrdil, hned by film dostal více tolik potřebné dynamiky. Herecky nicméně velmi vydařené. ()
Dejte mi čas na vzpamatování... ()
Ani Svěrák by to lépe nenatočil. Do úplného feel good klenotu sice ještě kousek chybí, ale jinak fajnová devadesátková klasika. ()
Narozdíl od knížky je to uhlazenější, takové pěkně sledovatelné a pochopitelné pro každého. Má to ale božskou Charlize a ještě lepšího Cainea, i Maguire se za sebe nemusí stydět a co je velice potěšující - není tam jediný otravný dětský herec, všichni hrají skvěle. Navíc je to skutečně dojemné, přiznávám, že jsem se taky nechala pěkně dojmout a taky to ve mě probudilo neutuchající touhu odjet jako Homer do neznámá a živit se sběrem jablek. ()
Ani som nevedel, že takýto film ma dokáže zaujať a baviť. Krásna príroda s krásnymi ľudskými príbehmi a hlavne s príbehom mladého Homera (Tobey Maguire). Jednoduchý chlapec zo sirotčinca, ktorý chce žiť na vlastný päsť. Celý film je pekne natočený a keď sa k tomu pridá aj pekný príbeh, tak je pekný filmový zážitok za nami. ()
Spolu s Gilbertem Grapeem určitě nejlepší Hallström. Je nabitý emocemi, velmi soustředěně zrežírovaný (samozřejmě svou roli hraje předloha Johna Irvinga) a ještě lépe zahraný. Oscarový Michael Caine, dětsky nevinný Tobey Maguire, Delroy Lindo až příliš milující vlastní dceru a pochopitelně Charlize Theron, která druhé housle hraje s grácií a už tehdy dokazovala, že není pouze vytáhlou hezkou blondýnkou (s krásným zadkem). Hlavní postavou je učenlivý sirotek Homer, který chce poznat (skutečný) život mimo stěny sirotčince, což se nelíbí jeho sarkastickému mentorovi doktoru Larchovi, který si užívá tišivého oparu éteru a který tu představuje nejen lékaře a nejvyšší autoritu, ale pro mnoho dětí zejména náhradního otce. Jsme v dobách, kdy za oceánem zuří válka, a Homer (který viděl jen jediný film) může díky „nemocnému“ srdci okusit práci v moštárně mezi několika nevzdělanými černošskými česači jablek. Výsledek je svěží a přitažlivý, má milou atmosféru a kouzelnou hudbu. A ačkoliv do sebe vše až příliš jednoduše zapadá, nějaké drápky vystrčíme, aby nešlo o příliš slazenou limonádu. Přitvrdit víc se samozřejmě mohlo, ale ono to funguje i takhle. ()
Film s velice příjemným a poklidným tempem, který nenuceně a přirozeně plyne kupředu a svou poetikou dokáže dojmout mnoho lidí. Poslední dobou jsem podobných snímků asi viděla moc a pokud bych musela vybrat nejlepší, pak rozhodně vyberu Společnost mrtvých básníků. Moštárna rozhodně neurazí, ale mě bohužel ani nezaujme. ()
Nebýt špičkových hereckých výkonů s Michaelem Cainem a Tobeym Maguierem v čele, působila by Pravidla moštárny nejspíš jako obyčejný kalkul, který má z diváka hlavně ždímat emoce a vhánět mu slzy do očí. Nic takového se ale naštěstí nekonalo (a pokud ano, nebylo to příliš okaté) a já mohl v klidu sledovat příběh, který sice byl předvídatelný, ano, ale zároveň byl plný tak uvěřitelných a lidsky se chovajících postav, že si méně než čtyři hvězdy zasloužit nemohl. ()
Veľa citov, smútku, beznádeje, kľudu a pokoja spravilo svoje. Film plynie ako stará rieka na rozľahlej savane. Film nikoho neurazí, ale pre mňa bolo jeho tempo až príliš mdlé. ()
Jeden z mála filmů, který se mi líbil víc než knižní předloha. Irving je při psaní vulgární a ponurý, i jeho hrdinové jsou drsní a obhroublí. Ne tak ve filmu! Tam se povedla spíš lyrická poloha, ovšem bez kýčovitosti! Překvapení o to větší, že si psal Irving scénář sám! Zjednodušení příběhu pomohlo, vzniklo ojedinělé dílo s velmi dobrou režií. Komorní drama, které tne do živého. 80% ()
Takhle silně už mě film dlouho nezasáhl. Pravidla moštárny je neuvěřitelně krásný, citlivý, upřímný a dojemný snímek, který se musí dotknout každého. Vlastně je to zase ten film, díky kterému jsem si uvědomila, proč mám tak ráda filmy. Tenhle film je ztělesněním toho, co já tak na filmech miluju. Ústřední hudební motiv už mě dojímá sám o sobě, krásná kamera, skvělá režie, výborní herci. Naprosto nádherný filmový zážitek, který ve mně zůstane. Nechápu asi jen jednu věc, jak je jen možné, že jsem film neviděla dříve. Už vím, o kolik jsem přišla, naštěstí jsem to mohla napravit. ()
Tenhle příběh je opravdu povedený, k tomu není co dodat. Podle Irvingovy předlohy vznikl krásný film s působivými hereckými výkony, který nenechá nikoho chladným. ()
Súvisiace novinky
Oscaroví tvůrci míří do Prahy
Praha se už brzy zařadí po bok dalších světových měst, která mají štěstí na velké kulturní akce s účastí zajímavých hostů. V pondělí 21. listopadu 2011 totiž Rudolfinum hostí benefiční Concert for… (viac)
Ve chvíli, kdy se z filmu stane poezie, kdy se záběry změní ve verše a kdy filmové řemeslo přejde ve skutečné umění, právě v tu chvíli vznikají filmy s úžasnou hloubkou, se schopností pohnout s lidskou duší. Pravidla moštárny tohle dokázala. Lasse Hallström podal mrazivě dojímavou studii o osamělosti, o touze poznávat a pomáhat lidem. Nikdy jsem novelu Johna Irvinga nečetl, ale přesto jsem měl pocit, jako by místo záběrů přede mnou někdo obracel listy knížky. První fáze filmu, pohled do dětského domova, na ty osamělé dětské duše za skly smutného místa. Smutného, ale přesto plného naděje a očekávání, že jednou přijde někdo, kdo si je odvede a budou mít rodinu. Už nebudou spát v jednom pokoji na skromných postýlkách a už nebudou muset utrápeně sledovat s ručičkama vzepřenýma na okenním parapetu, jak na ně zase nedošla řada. Jak měl štěstí někdo jiný. Michael Caine, v roli doktora, který se pasoval do role "otce" všech těch smutných dušiček, jež se rozhodl jim to, že nebyly pro jejich matky tím pravým, že je opustili a nechali jejich duše bloudit po nekonečných pláních osamění, právě on podává skvělý výkon, po právu oceněný Oscarem. Ta jeho otcovská láska, to uvnitř se pak spojilo s jedním z těch dětí, s tím, který byl pro něj výjimečným, kterého přesto nikdo nechtěl. S Tobey Maguirem, jehož postava Homera je příkladem čistého srdce, srdce s touhou pomáhat, být oporou. Skromnost a lehká naivita je mu zde vlastní, každý výraz tváře je naprosto upřímný a herectví posouvá za hranici běžného hereckého řemesla. Jeho kroky pak diváka přenášejí do druhé fáze filmu. Touha po poznání světa, touha po poznání dosud nepoznaných citů. Změna místa, kde žijete a berete ho jako svůj domov i kdy sirotčinec tím pravím domovem není. Poprvé pohlédnete vstříc nepoznanému, do vln oceánu, který byl jen vaším snem, takovou skromnou představou ze stránek knížek, jenž každý večer někdo v tichu místnosti obracel a z nichž předčítal spousty příběhů. A ta slova pak dostávají svůj význam, to pravé kouzlo. Charlize Theron nijak ve svém umění za Cainem a Maguirem nezaostává, naopak se jim zcela vyrovnává. Dává tak skromnému chlapci poznat to, co zatím bylo pouze v jeho představách. A pak už se dostáváte do finále, třetí fáze, kdy sen zase naráží na krutou realitu všedních dnů. Kdy se znovu vracíte na pevnou zem a srovnáváte se s tím, co život nabízí. Lasse je pan vypravěč, každý záběr má svou nezaměnitelnou hloubku, každá scéna působí na divákovu duši. Vše ještě podtrhuje něžná, ale zároveň tak smutná hudba, která obzvlášť na začátku filmu jako nit navléká slzičky opuštěných dětí. "Člověk kráčí světem, aby se jednou vrátil tam, kde udělal ty krůčky první." Tahle moje myšlenka asi nejlépe shrnuje celý můj nadfilmový zážitek. Hledejte hloubku, tam kde se hloubka hledat dá, v příběhu, který svou příběhovostí přerůstá meze plátna nebo obrazovky. I když oči jsou prázdné, srdce nikdy prázdná nebudou, mají své sny a svá přání, které když se vyplní, ty smutné pohledy dostanou zpátky svojí jiskru, Tu jiskru naděje. Pravidla moštárny takovou jiskřičku vykřesávají. () (menej) (viac)