Noc Oscarov

Úvodní číslo Neila Patricka mě bavilo a bylo mi jasné, že do toho zakomponuje svůj talent na zpěv a tanec. Se zbytkem moderování problém nemám, pár skvělých vtipů, ale mohlo to být lepší. Co se vítězů týká jsem šokovaná, hlavně hlavním filmem. Vypadalo to, že hlavní film získá Boyhood ale když Oscary začal sbírat Birdman, tak jsem si říkala, že zde není něco v pořádku. Birdman se mi ze všech filmů líbil nejméně, ale nezazlívám, že vyhrál, někomu se líbí a někomu zase ne. Jinak jsem spokojená, že píseň vyhrála Glory a také jsem ráda za zpěv Lady Gaga, která mě překvapila a za následnou přítomnost Julie Andrews, která mě dojala. Jsem zvědavá na další ročník, na další filmy a na následujícího moderátora. (23.02.2015)

Tak po několikaleté pauze jsem se opět rozhodl sledovat předávání Oscarů živě. Sice jsem díky tomu zaspal do nové práce, ale i tak toho (zas tak moc) nelituji. Neil se jako moderátor snažil, většina vtípků mu vyšla, některé méně (vtípek se jménem Witherspoon) ale zpěv jako vždy za jedna, show po většinu času nenudila a hlavně tohle je snad jeden z mála ročníků, kde ceny byly rozděleny "spravedlivě" (prakticky žádný film neodešel z prázdnou). 80 %. (05.10.2015)

Neil Patrick Harris to nijak nepokazil, odvedl dobrou práci a snažil se. Mohl být určitě ještě vtipnější, jenže ono není lehké moderovat více než tříhodinový večer rozmělněný četnými reklamními přestávkami. Navíc očekávání byla tentokrát vysoká... Nejvtipnější scénka ve slipech se mu povedla, i když v podstatě jen vykradl Birdmana a Whiplash. V moderátorské úloze byl o něco lepší než loni Ellen DeGeneres. Očekával jsem však zdařilejší a originálnější hudební vystoupení, v tomto ohledu některá videa z Tony Awards slibovala víc. Organizátorům se toho jinak nedá moc vytknout, po organizační, technické nebo grafické stránce to bylo dobře zvládnuté. Proto čtyřhvězdičkové hodnocení. Jiná věc je přidaná hodnota od hostů a oceněných tvůrců. Proslovy pamatuji rozhodně lepší, suverénně nejhorší má na svědomí Patricia Arquette, to si mohla fakt nechat na jindy. Nebyla tam tentokrát žádná děkovná řeč, která by se mi natrvalo vryla do paměti. Největší radost měl Eddie Redmayne, nejlepší poděkování pronesl Alejandro González Iñárritu (hercům Birdmana), dobrou message vzkázal J. K. Simmons. Ceny jsou povětšinou ve správných rukou, jsem rád, že vyhrál Birdman, Jullianne Moore si sošku zasloužila jako málokdo jiný, u opačného pohlaví bych upřednostnil Michaela Keatona. Také je škoda, že více nominací neproměnil Interstellar a zcela opomenuta zůstala výborná Fincherova Zmizelá. Celkově to ale byl povedený večer, resp. tady v našich končinách spíše noc. :-) (23.02.2015)

Na vlně nostalgie s bojovníky za sociální spravedlnost. Hlavní cena pro filmy tesknící za časy, kdy Hollywood nedefinovali superhrdinové, 4 Oscaři pro skrz naskrz nostalgický Grandhotel Budapešť, muzikálové číslo připomínající slavné filmy ze zlatých časů americké kinematografie, vzpomínka na jeden z posledních velkých muzikálů Za zvuků hudby, důstojná a přímočará prezentace bez hlášek, které by se za každou cenu snažily jít s dobou, sympatický a vtipný moderátor, kterému vyšla většina vtipů, včetně těch, které důstojnost večera snižovaly (I pooped in a hat). Jestliže byl ceremoniál pojat jako oslava filmů coby kvalitní zábavy, kterou netřeba brát moc vážně (do čehož zapadají i ceny pro eskapistického Birdmana), vítězové jej obohatili o společensky angažované komentáře, tematicky se rozpínající od práv žen, Afroameričanů, homosexuálů a přistěhovalců až k upozorňování na nelehkou situaci osob trpících ALS a Alzheimerem. Inu, každý si přišel na své. Highlights: muzikálový úvod, Everything is Awesome, NPH ve slipech, děkovačka Patricie Arquette, sranda z Travolty, čtení pečlivě střežených tipů. Radost mi udělali zejména Oscaři pro: J. K. Simmons, Patricia Arquette, střih Whiplash, Citizenfour, adaptovaný scénář Kódu Enigmy. (23.02.2015)

Tak moc zapomenutelný ceremoniál, jak jen to šlo. V první řadě za to může Neil Patrick Harris, co se pro největší číslo musel svlíknout donaha, jak zoufale celý večer dopadal na tlamu. Falešný Adam Levine na rozjezd, totálně zmršené Everything Is Awesome a obligátní feministický apel z dílny Patricie Arquette aka Meryl Streep tomu potom vůbec nepřidali. Leccos zachránila dvojice Legend - Common, ať už přesným zpěvem nebo bezkonkurenčními proslovy, a kupodivu i vybraná ocenění (osvěžujícím způsobem bezprostřední Eddie + adaptovaný scénář pro Imitation Game především). Ale všechno dokupy? Bah. (23.02.2015)