La La Land

Bylo nebylo, jednou takhle na vánoce na jedné z ucpaných highways v šíleném kalifornském pařáku se seznámí dívka s mladíkem. Seznámí se zvláštně... On ji vytroubí, ona mu ukáže fakáče. On je pianista snažící se v době salsy hrát po klubech jazz, ona chce být herečkou a jede na další z nekonečných komparzů, kde jí nakonec vždy řeknou - ne děkujeme. Takhle nějak začíná ona milostná romance. Hned v zácpě máme první píseň i tance a celé to bylo takové přibarvené aromatizované. Barevná auta, barevně odění lidé navíc v rámci korektnosti různých barevných pletí v letním vánočním prostředí... Zkrátka jsem si říkal eh.. co to ? Jak se rovíjí romance dojde i na další song na vyhlídce a tam už jsem krapet chytil slinu, protože se pár pokoušel stepovat a tančit. Aby bylo jasno, já rád jazz (i když raději mám swing) a staré klasické americké muzikály miluji. Proto jsem se neustále nemohl zbavit nutnosti srovnávat. A aby bylo ještě jasněji, líbí se mi hezké ženské a ať jsem dělal co jsem mohl, krásku jsem v hlavní hrdince hledal těžko. Emma Stone je taková typová obdoba Denise Richards ovšem po dekompresi kdy jí tak nějak vylezly oči z důlků a tlak jí způsobil předkus. Naštěstí to zachraňovala hezkou postavou, hezkým hlasem a uměla se i hýbat. Od poloviny filmu sledujeme romantické drama, kdy hrdinové ví co by dělt profesně chtěli, dělají profesně co nechtějí, ale toho vysněného se jim nedaří dosáhnout. Každý sám cítí, že na sobě děláním něčeho jiného (v případě klavíristy dokonce hraní hudby, kterou opovrhuje) páchají na sobě zradu. Ale takový je reálný život. Film je rodělen do čtvero ročních období, přičemž mezi podzimem a závěrečnou zimou uteče 5 let. Muzikálovým film začne být zase až ke konci, který mne konec opravdu dostal. Byl totiž naprosto reálný, ze života. Žádný Hollywood. A uvědomil jsem si, že vlastně bylo dobře, že Emma Stone není žádná kráska, protože i tím vlastně celý film získal punc reálnosti. La La Land je o dvou lidech, kteří se potkají, snaží si plnit své sny a když se jim to nedaří, vzájemně se podporují byť to pro ně znamená odloučení a zásadní změnu.... Víte, byl jsem na tuhle ,,nádheru'' velmi zvědavý. Oscarová záležitost, všemi opěvovaná, říkal jsem si ha, jak to projde u mne a nasadil jsem opravdu jemné síto pro kritiku. A ono je to opravdu dobré, ale došlo mi to až na konci. A dobré je to jako celek , nic z toho nevyčuhuje. Je to dobrý film, není to muzikál jak jsme zvyklí, je to něco jiného. Ale ten film je vlastně i o tomto žánru hollywoodských muzikálů a snad i umírajícím jazzu (i když ten je nesmrtelný). Nicméně myšlenka byla zajímavá, lpěním na tradicích a ortodoxním vyjadřování tvoříme konzervu. Nejdeme s dobou. Staří sem tam ochutnají, ale mladí raději čerstvé. A pokud se jim cokoliv staré, čerstvě neupraví, nebudou mít o to zájem. A týká se to prakticky všeho. Jazzu, muzikálů, historie... Šiřme vše mezi mladé, upravujme, ale neprzněme! Až se zapomene, bude jedno jak dobré to bylo! Dávám za 5 zatroubení klaksonu ! * * * * * (18.06.2017) (menej) (viac)