Dáždničky zo Cherbourgu

Príbeh ao stvorený pre tento predvianočný čas. Niežeby sa odohrával okolo Vianoc, ale muzikálová hravá melodráma sa skrátka momentálne hodí. Nejde však o žiaden presladený doják, Demy postupne pridáva na dramatičnosti a darí sa mu ukazovať život taký, aký je. Nevyhýba sa dokonca ani smrti, narátal som celkovo 5 "mŕtvol". Pričom nie je jednoduché označiť záver za buď happy end, či smutný koniec. Ak, tak iba v ponímaní samotných hlavných postáv, kde si divák môže domyslieť, kto ako situáciu nakoniec vníma. Pričom jeden z toho vychádza ako trochu väčší víťaz, ako aj dokladá nádherná posledná scéna. Pri takto príjemnom filme sa tunajšiemu kontroverznému hodnoteniu vážne divím, ale tak skutočne nejde o nič pre cynikov. (12.12.2019)

Milé čsfd, modré hodnocení pro jeden z nejnádhernějších snímků, co se kdy objevil na plátnech kin? Opravdu? Zvláštní, protože já jsem přesvědčen, že pokud člověk odloží před vstupem do kina spolu s kabátem i cynickou masku, musí ho tento snímek zcela pohltit. Francouzský šarm, nádherný ústřední pár, vizuální pestrobarevná lahůdka a hudba, co tahá za srdce. Všechny repliky ve filmu včetně těch jako "Guyi, to ty jsi opravoval tomuto pánovi motor?" jsou výhradně zpívané, což vytváří originální atmosféru, která mi připadá až hypnotická. Po chvíli si na to člověk zvykne, ale přesto v každém okamžiku sledování cítí, že je něco jinak, než je běžné. Že i když jde o v podstatě banální příběh, forma, jakou je vyprávěn, z něj dělá cosi na způsob antické tragédie. Výsledek je odzbrojující. Ještě asi dvě hodiny po východu z kina jsem si jen pořád dokola zpíval ústřední téma a říkal si, jak krásný to byl film. (16.01.2016)

Je náročné přežít s tímto filmem první půlhodinu, než si člověk zvykne, některé dialogy se často zdají velmi podivné a arytmické jak je to celé zpívané, ale najdeme v tom typický trademark francouzské nové vlny – experiment. Experiment v podobě spojení neortodoxní zvukové stopy-zpěvu a inovativního vizuálu, na bázi proklamativně banální červené knihovny právě v kontrastu k neortodoxnosti filmové formě. Barevné schéma, demonstrativní zelené, růžové, fialové … barvy stěn místností, barvy deštníků atd. přípomíná výtah z palety francouzských impresionistů. Ohoz Catherine Deneuve její celkové sladění je jak vytažen z obrazů Lautreca, i děštivé městské scény připomínají typické Pařížské impresionistické malby 19. století. Nevšední a promyšlený audiovizuální zážitek, vycizelované umělecké dílo které klame obsahem a překvapuje formou. Produkce: Parc Film (14.10.2019)

Připadám si, jako kdybych si stoupnula před národního hrdinu a naplivala mu do tváře. Naštěstí to není český národní hrdina a ve Francii se snad nedozví, co si o jejich oblíbeném muzikálu myslím. Povrchní, kýčovitý, napudrovaný, únavný, nezajímavý. Legrandovi se hudba skutečně nepovedla, takže navíc k hloupým a nezpěvným dialogům přibyla i nezáživná hudební složka. Všechny dialogy jsou zpívané, skutečně všechny, včetně zvolání „merde." Nemám zrovna duši romantika, ale tohle byla silná káva i na mě. Zvláštní, že těch několik minut, kdy se nezpívá, je hudba o poznání lepší, než po zbytek filmu. Deneuve trvalo hodně let, než vyzrála ve skutečnou herečku, ale tady to bylo úplně jedno. Kvalifikačním předpokladem na získání role v tomto snímku byla úhlednost. A tak i přítomná zvěř je úhledná. Vše je sterilně úhledné. Až na neustále deštivý Cherbourg. Ale prší v něm samozřejmě úhledně, tak si obyvatelé notují „merde, merde, merde." (20.06.2019)

Ech! Tak toto mi riadne pílilo uši. Spev, či skôr nárek, ktorý do hudby vôbec nesedí, spieva sa v akej si polofalošnej tónine a ktorého text sa vôbec nerýmuje. A tým bolo dokonané. Príbeh sám o sebe nieje zlý, je to taká klasická mozaika všakovakých romantických filmov a má sympatické postavy. Jeho hudobná stránka ( snáď len s výnimkou populárnej Theme ) je však katastrofa. (06.11.2017)