Trumbo

Byl talentovaný scenárista, vyhrál dva Oskary a oni mu zakázali psát, takže tak musel činit pod jinými jmény. Kvůli politickému přesvědčení, které je – mimochodem – v tomhle filmu upozaděné, až téměř nezřetelné. Doba byla zlá, hony na čarodějnice vždycky vytahují z lidí to nejhorší, ale že by snímek dokázal zaujmout něčím navíc, to zase ne. Je to ilustrace k určité době a určitému postoji. Ze kterého mimo jiné vyplývá, že bez ohledu na politické ideály, ať už levicové nebo pravicové, když jde o peníze, dokáží spolu i ideologičtí soupeři velmi plodně spolupracovat. ___ Ve skutečnosti byly nejsilnějším momentem filmu závěrečné titulky, do kterých je vložený kousek z autentického Trumbova interview. Protože tahle krátká řeč má mnohem větší údernost a dopad než všechno nahrané, co se před tím odehrávalo na obrazovce. Uměl nejenom psát, uměl i mluvit! (27.12.2017)

Druhá polovina mi přišla výrazně zábavnější než první, protože se tam vedle politiky víc řešilo i Trumbovo psaní (a rodinné problémy, které mě až tak nebraly) a jeho z nouze spojení s producenty béčkových filmů i návrat do první ligy s Kirkem Douglasem a Otto Premingerem přinesly několik vtipných momentů. Bryan Cranston očekávatelně výborný, Heddu Hopper v podání Helen Mirren člověk s potěšením nenávidí a překvapil a potěšil Louis C.K. ve výrazné vážné roli. Kolem a kolem solidní životopisné drama. (21.09.2018)

Jedno z těch nezáživných dramat s příběhem, který sice je silný, ale mě jako diváka prostě nevydrží 2 hodiny bavit. Přirovnal bych to třeba k filmu o princezně Dianě, ale tenhle snímek naštěstí nebyl tak prázdný. Cranston podává úžasný výkon a dost strhává pozornost na sebe, přestože mu ostatní (hlavně dámy) zdatně sekundují. Ale scénář mi přijde poměrně nudný a jak už převedl třeba Burton s Edem Woodem dá se film o filmařovi natočit mnohem lépe. Za mne bohužel průměr. (29.12.2015)

Životopisný film o člověku, o kterém jsem doposud neslyšel a přesto mě dokázal zaujmout a změnit můj pohled na tehdejší Hollywood a ukázal tehdejší absurdní pokrytectví (neblahý vliv Studené války) v celé své kráse. Bryan Cranston je výbornej prakticky ve všem, kde se objeví a i tady podává charakterní herecký výkon. Oko potěší dceruška Elle Fanning a překvapí i menší role Alana Tudyka, kterého bych v tomhle žánru nečekal. Natočeno je to poutavě, režie je přesná a tempo není v rámci žánru vůbec utahané. (05.03.2016)

Trumbo patří do skupiny snímků, ve kterých si Hollywood takzvaně nastavuje zrcadlo - vrací se do minulosti a líčí příběhy postav, které z Hollywoodu udělaly slavnou továrnu na sny. Tentokrát připomíná obtížnou situaci levicových umělců na přelomu 40. a 50. let, kteří byli obviněni z komunistického spiknutí, souzeni a zbaveni možnosti veřejně působit. Trumbo patřil k nejslavnějším scénáristům své doby a lze ho považovat za jednu z nejvýznamnějších obětí McCarthyovského honu na čarodějnice. Snímek má dvě velká plus - hereckého chameleona Bryana Cranstona, kterého bude většina diváků nejspíš znát jako Perníkového tátu ze seriálu Breaking Bad. Ve složitých dramatických úlohách se cítí Cranston jako ryba ve vodě a celým filmem prochází jako absolutní suverén. Druhým kladem je scénář, který by, myslím, pochválil i sám velký mistr pera Trumbo. Jsou v něm obsaženy všechny emoce - na náležitých místech umí dojmout, jinde vzbudit napětí a na dalších zase rozesmát. Za zmínku stojí John Goodman v malé, ale nepřehlédnutelné roli šéfa studia zabývajícího se výrobou těch nejbrakovitějších filmů, který se po veřejném zatracení rozhodne vzít Trumba pod svá ochranná křídla (nikoliv zadarmo, pochopitelně). K filmu mám jen dvě připomínky - Hollywood má rád velké příběhy a velké postavy. Trumbo tyhle požadavky splňoval. Byl králem mezi tehdejšími scénáristy, disponoval značným majetkem, a to mu zaručovalo, že ať se děje, co se děje, nikdy nespadne až na dno. Méně známé oběti tehdejší kampaně takové štěstí neměly. Za druhé pro ty, kteří by rádi srovnávali s paralelně probíhajícími represáliemi ve východním bloku: přes nepopiratelně odpudivý charakter perzekuce v Americe nikdy ani vzdáleně nedosáhla takového rozměru jako na Východě, kde stát představoval prakticky jediného zaměstnavatele a kontroloval všechny sféry života. Celkový dojem: 80 %. (07.08.2018)