Matiné

Matiné je zvláštní film. Svojí stylizací a absurdním humorem se pohybuje někde na hraně coenovských komedií, linkou hlavního hrdiny s Karibskou krizí na pozadí zase připomíná dětské postavy Spielbergových filmů. Problém vidím v tom, že za celou hodinu a půl se ve výsledku vlastně nic nestane. Postavy se nezmění, jejich překážky nejsou opravdovými překážkami a divákovi tak chybí jakýkoliv dramatický oblouk. Což je škoda, protože samotné téma, lokace i stylizace skýtají obrovský potenciál odvyprávět silný příběh. Bez něj zůstává jen příjemný pocit, ošizený o jakékoliv významnější emoce. 6/10 (28.03.2019)

"Thanks, mr. Hitchcock." Typický film Joa Danteho, který by podle mě měl být minimálně stejně známý jako jeho Gremlins nebo Lidé z předměstí... Matiné je vydařená americká rodinná komedie se vším všudy a užijete si ji o to víc, máte-li (kladný) vztah ke klasickým béčkovým monstr-hororům. Úplně nejlepší je snímek pochopitelně v momentech, kdy sledujeme kreaci Johna Goodmana, ale zbytek, věnující se dětským postavám, Kubánské krizi a zvláštní atmosféře strachu z jaderného útoku, není o moc horší. Nejmenší chybu nemá ani fiktivní drasťák o poločlověku a polomravenci Mant, jehož premiéře patří celá druhá strhující polovina, a moc se mi líbily i další drobnosti - třeba vtipně trapná ukázka z dalšího neexistujícího filmu o duchovi strýčka Cedrica, jenž se převtělil do nákupního vozíku. Vše vypadá skvěle, má výbornou dobovou atmosféru, falešné černobílé filmy se tváří velice opravdově... Takže schází "jen" pochválit hudbu Jerryho Goldsmitha, s nímž Dante spolupracoval už pošesté - a zase skvěle. Filmu dávám 4,5 hvězdy, které zaokrouhluji nahoru naschvál zdejšímu mizernému hodnocení a tomu, že před námi český distributor a tuzemské stanice Matiné tak důmyslně ukrývají. (07.07.2012)

K filmu jsem se dostal vlastně úplně náhodou a nadchnul mě. Příliš nechápu zdejší hodně nízké hodnocení, ne že by to byla až taková pecka, ale velmi dobře jsem se pobavil. Ať už šlo o spoustu vypečených hlášek (nejvíc mě pobavila ta s Ghándím), prostřihy na Woolseyho nádherně béčkové filmy, nebo postavy jako takové, z nichž právě výše jmenovaný producent, jeho „sestřička“ a pár dalších bylo velmi dobře napsaných. Úsměvné dospívání za vážných historických okolností… za určitou naivitu a pár slabších míst ten plný počet nedám, ale rozhodně šlo o velmi milé překvapení, které myslím můžu doporučit. (04.04.2013)

Zajímavý film i námět... Zde je vidět, že o 4DX kinu se uvažovalo už i v minulosti... Nostalgický film o principu filmu jako takovém... Uvedený žánr: Komedie/drama naprosto sedí, protože tohle není film, kde se budete válet smíchy, občas spíše k zamyšlení... A výtečný Goldsmith, velmi netradiční soundtrack ;-) (02.09.2014)

Chtělo by se říct, že Dante předběhl svou dobu, když natočil poctu přednímu filmovému šejdířovi a eskamotérovi Williamu Castleovi v první polovině 90. let. Jenže pravdou zůstává, že ani dnes se filmy oslavující okrajové fenomény či překypující sofistikovanými odkazy netěší diváckému zájmu. Jen se o nich víc mluví, protože recenzenti se nyní rekrutují především z řad filmových fandů a nerdů. To nic nemění na faktu, že většinové publikum takové věci nezajímají, takže i snímky, jež u svého cílového publika dnes maximálně bodují (jako např. "Scott Pilgrim") ve výsledku končí jako propadáky. Stejný osud potkal v polovině 90. let také "Matiné" a Burtonova "Eda Wooda". Burton svůj snímek pojal jako ryzí poctu, takže posléze film nejen došel docenění, ale přímo zavdal k znovuobjevení fenoménu Wooda a jeho třeskutých produkcí. "Matiné" bohužel zcela zapadlo, za což bezesporu může fakt, že se zde rámec pocty zcela kontraproduktivně mísí s žánrem dětského filmu. Celá dětská linie vyznívá ve srovnání s Danteho dřívějšími dětskými dobrodružkami "Gremlins" a "Badatelé", jako že byla (možná producenty) násilně napasovaná na to, co mělo být hlavním tématem snímku. Zřejmě vlivem toho jsou pak dětské postavy lajdácky odfláknuté z hlediska profilace a motivací. Bohužel právě dětská linie ve výsledku podkopává nohy i jinak okouzlující poctě králi filmové propagace a přidaných atrakcí. Lawrence Woolsey v bodrém podání Johna Goodmana skvěle evokuje povahu a přednosti legendárního Williama Castlea a ve chvílích, kdy je právě on středem vyprávění, "Matiné" skvěle vystihuje to, co bylo hlavní silou Castlea: pomocí pompézně prezentovaných laciných triků udělat z projekce tuctového céčkového braku nezapomenutelný zážitek. Dante a spol. bravurně odhalují jednotlivé fígle, jako falešné virální kampaně pomocí najatých herců vystupujících coby mravokárci, i s úctou a nadšením dávají nahlédnout na kutilskou povahu samotných přidaných atrakcí. Jen nesouhlasím s mytizováním naivních diváků, kteří vše baší i s navijákem. Klíčem k úspěchu takovýchto podniků byla naopak ochota a touha publika se v kině pobavit a přistoupit na hru navzdory její průhlednosti a očividné umělosti. Po zkušenosti příznačně hektické a spartanské organizace promítání Castleova majstrštyku "Třaslavec" na letošním Festivalu otrlého diváka a neopakovatelném zážitku ze samotné projekce se navzdory nedostatkům "Matiné" nemohu ubránit dojetí a nakonec i zármutku nad tím, že Danteho evidentně srdcová pocta jednomu z jeho oblíbených velikánů filmové historie tlí v zapomnění. (08.04.2012)