Cosplay (E04)

Konečně jsem se v rámci Kmenů dočkal výrazného zlepšení. Sice tyhle lidi tak trochu považuju za magory, ale to samé se oni můžou říkat o mě. V Chotěboři jsem byl na hororovou část festivalu, takže jsme se s těmito nadšenci spíše míjeli. Každopádně se mi líbí zručnost při výrobě kostýmů i jejich nadšení pro danou věc, určitě bych se však nechtěl v těch vedrech mořit v kostýmu. Z nostalgického hlediska potěšil i záběr na dobrou hospůdku. Takže Cosplay má u mě v tomto případě zelenou, alespoň co se hodnocení týče a tudíž jim můžu dát alespoň ony průměrné tři *. (21.04.2015)

Konečně! Je tu díl, který nepůsobí jako parodie, karikatura a ba co více řekne něco i někomu mimo tuto komunitu. Režisér není evidentně mimo mísu, kdy by jen polovinu času snímal všechny kostýmy a směšným střihem zkoušel, co snese kamera a divák. Lidé zde popisují svoje záliby, svoje fandovství své zapojení do prostředí cosplaye. Proč to tak nemohlo být i předchozí díly - toť otázka! Mít to delší stopáž, obsáhnout i více než jednu akci a pár lidí - pak by se jednalo i o obsáhlé dílo. V porovnání s předchozím otřesným hooligans a rap je tohle doposud nejlepší díl Kmenů. Btw. není to jen anime nebo Star Wars. Jo a jsem také DARKSIDE - JOIN US, WE HAVE COOKIES! (28.03.2015)

Chápu, proč má ze všech dílů Kmenů zrovna tenhle prozatím nejvyšší hodnocení. Není a ani se nesnaží být konfrontační (jakkoli prolog, trefně pointovaný zvoláním „My jsme mutanti!“, naznačuje, že by být mohl). Od cosplayerů si neudržuje kritický odstup, ale jde jim vstříc – příhodně volenou hudbou, zpomalenými záběry, pomalými nájezdy a obletováním kamery okolo postav (stylistické prvky kopírující sebestylizaci cosplayerů na jejich fanouškovských videích) nebo dodatečnými zvukovými efekty se snaží výjevy Darth Vadera před kulturákem nebo Iron Mana na nočním sídlišti zatraktivnit. Přitom by se nabízelo udělat přesný opak – podtrhnout nepatřičnost oživlých produktů amerického a japonského zábavního průmyslu na českých dvorcích. Trvalá infantilita společnosti, která si chce raději hrát než řešit problémy světa dospělých, je zde předkládána jako roztomilý fakt. Proč ne, dalo by se namítnout. Potřebu schovat se před vlastním já pod ručně vyrobenou masku nebo své identity naopak multiplikovat (jak zní druhý zaznamenaný výklad cosplaye), chápu, a sledovat, jak si Joker, Batman a Rorschach hází míčem je mi rozhodně milejší, než poslouchat namachrované rappery nebo přihlížet hovadství skupiny fotbalových „fanoušků“. Od současného českého dokumentu jsem se ale naučil očekávat víc než neškodné konstatování toho, jak se věci mají. (25.03.2015)

Dobří magoři, aneb, když to s csfd až moc přeženete. Pochopím aktivní účast na rekonstrukcích bitev typu té u Gettysburgu, ale za Little Ponyho bych se nepřevlékla ani při sexuálních hrátkách, myslím, že mi postačí sbírat figurky. Jinak za Hobití nohy bych ušetřila, mám je od přírody. Sečteno a konstatováno - Cosplay u nás není nic jiného, než Čechy tolik nenáviděný Halloween mimo 31.10. (10.04.2015)

Infantilita oficiálního merchandisingu nemajetných, ale o to více šikovných… Čím dál tím více se i u nás prosazující cosplaying je natolik zajímavý (a do jisté míry i znepokojivý; jakkoli v jádru nekonfliktní) fenomén, že z něj mělo být i na ploše s touto subkulturou pouze letmo seznamující půlhodiny vytřískáno podstatně více než něco málo rádoby dojemných momentek „kterak si introvert ke svému vnitřnímu extrovertnímu já cestu našel“. (30.03.2015)