Kráľ Artuš: Legenda o meči

Mix všetkého možného aj nemožného v non stop nadupadonom kokteily a zároveň showreele na nápaditosť Guya Ritchieho. Pripomínalo mi to trochu jeho druhého Sherlocka...akurát po použití veľkej dávky kokainu. Objektívne to nie je moc dobré a viem si predstaviť ľudí, čo to budú intenzívne opľúvať, no pri tom návale režijných, kameramanských, strihačských alebo hudobných nápadov nie je šanca sa nudiť. Herci sú veľmi fajn a audiovizuálne je to fakt žrádlo a strašne preto zamrzí neprehľadnosť niektorých akčných scén (najmä finále) a slabá práca s príbehom. Je to proste skvelá jazda, pri ktorej som sa však nedokázal už po konci prvej tretiny zbaviť pocitu, že Ritchie pôvodne natočil trojhodinovú nudnú sračku s nudným príbehom a nakoniec sa im to podarilo so strihačmi, zvukármi a hudobníkmi zachrániť 8/10 (12.05.2017)

"Nezabiju krále ještě dříve, než se jím stane." Artušovskou legendu mám rád, ale mám pocit, že těch filmů už bylo natočenejch dost. Tenhle je docela dobrej, ale něco mi tam chybělo. Ano, byl jsem to já. Já jsem totiž v legendě o Rytířích kulatýho stolu měl docela zásadní roli. Pan Ritchie na to buď zapomněl nebo se mi to možná jenom zdálo. Teď nevím, ale se mnou by to určitě bylo o dost zábavnější, žhavější a taky by se tam víc hrál fotbal. Já bych si tam s tím Beckhamem prostě musel čutnout. (29.10.2021)

Krátká verze komentáře pro generaci mileniálů s poruchou pozornosti: KRÁL ARTUŠ: LEGENDA O MEČI je - méně odborně napsáno než následující řádky - nedostatkům navzdory totální námrd a nejlepší dark fantasy od BARBARA CONANA. Dlouhá verze komentáře: Tento v zahraničí komerční i kritický fail je především dokladem toho, že Guy Ritchie je rozjížděč franšíz, které nikdy nedorazí do cíle (SHERLOCK skončil po dvou dílech, KRYCÍ JMÉNO U.N.C.L.E. vzhledem k propadu v kinech zatím u prvního). A stvrzením, že tento tarantinovský epigon (spolu)píše a režíruje esteticky úchvatná díla, která mají společné zpřítomňování samotného procesu poskytování otázek a odpovědí na úrovni vyprávění a stylu. Poetiku má jednotnou, ozvláštňující je akorát zasazení do na oko jiných žánrových (dark fantasy) a historických (artušovské legendy) tradic. LEGENDA O MEČI přitom efektivně kombinuje poetiku (zpřítomňování narace) se zvolenou tradicí (hra s legendami usazenými kolem kulatého stolu), protože legendy byly vytvářeny, šířeny a proměňovány hlavně ústně._____ Ve filmu tak může být řada montážních sekvencí vycházejících z rozpravy postav, která má podobu jednou flashforwardů (záblesků budoucího dění), jindy flashbacků (vzpomínek na budoucnost), onde zase flashsidewayů (mentálních projekcí možných věcí příští), támhle zase nespolehlivých pasáží, případně kombinace několika časových rovin a vizí či představ, protože proč ne. I ve zvukové stopě je slyšet cockney nářečí a v hudební staroanglické balady či zesilující dechy, které nejsou součástí světa příběhu atd. Jasně, má to své nedostatky. (Vyprávění založené na zpětném vyplňování mezer z výpustkového úvodu je místy ubíjející. Stavění toho povědomého z cameloťáckých legend do nového kontextu je zase odvislé od znalosti předchozích zpracování od Bressona přes Boormana či Pythony až po uctivější hollywoodské verze. Není to pro mimetické mimoně a mimoňky, protože tohle na rozdíl od podobně neuctivého Scottova ROBINA HOODA nelze interpretovat jako reflexi soudobé situace v Anglii.) Neva, místy jsem fapoval nemálo, i když nejsem cílovka (= chlapci, jimž ještě nesestoupila varlata). (17.05.2017)

Spalující sága vášně, která překonala vesmír i čas! Budete otřeseni! Účinkuje 1000 slonů! Jenže ve skutečnosti je to jen jeden velbloud stokrát kolem kamery, podvod na diváka, který pak pro velblouda nevidí poušť. Ten film se sice jmenuje po známé legendární postavě ohánějící se neméně legendárním mečem a kolem toho se občas míhají postavy obdobně zvučných jmen, ale nejen že jejich představitelé jsou natahaní na práci ze všech kontinentů, ale i všemožné epizodky jsou natahané ze všech možných zdrojů, od videoher přes všemožné spravedlivé revoluce až po znak státu Mexiko. Větší pocit nemístnosti jsem měl snad už jen z Bratrstva vlků a tamního kung-fu Indiána. To vše je obaleno kolem nudné psudogangsterské story s otravnými postavami, nesmyslnými rozhodnutími, mizernými (nepřehlednými, digitálními) akčními scénami (jo, s ubohou choreografií) a tragickým záporákem i gerojem. Zkrátka něco, co by se dalo korektně nazvat univerzální příběh, kde je dle mínění tvůrců "všechno" a ve skutečnosti naprosto nic, jak je pro současné pojetí výpravného filmu příznačné. Žádná vazba s něčím konkrétním, atmosférou určitého místa, mytologií (to co tam dali, je okleštěně, nezajímavé, nedopracované a nesouvisející jakkoli s Artušem), mentalitou, zvyky, nic z toho není jakkoli svázané s artušovskou legendou, klidně by se postavy mohly jmenovat Pankrác, Servác a Bonifác a vyšlo by to nastejno. Je jedno, jaká jména postavám dáte, kam to formálně zasadíte, protože na tom ve výsledku v tomto pojetí vůbec nezáleží. Něco z toho by možná samostatně mohlo i v nějakém filmu s lepším scénářem fungovat, ale tohle je doslova splácanec hodný Kolíka Aťsepicnu. Jděte s tím do hajzlu. Normálně i blbinám přeju výdělek, když si tím lidi kazí dobrovolně vkus, ale téhle sračce vyloženě přeju ten totální komerční propad. (06.08.2017)

Sbal Excalibur a vypadni. Gangsterské a správně dravé fantasy, nepostrádající Ritchieho atypický styl vyprávění. Řádně zběsilý hudební doprovod, ústřední herecké duo vynikající, každá (nejen) akční sekvence jede s pedálem na podlaze. Režisérova verze anglosaské legendy chytá nový dech a žene se kupředu jako uragán. Pokud jste zatvrzelým zastáncem Excaliburu, tak se raději kliďte z cesty. Tahle jízda bez zábran nemá konce! (11.05.2017)