VOD (1)
Obsahy(2)
FREE TO PLAY je celovečerní dokumentární film, který sleduje příběhy tří profesionálních hráčů, kteří se utkali na prvním ročníku turnaje The International ve hře Dota 2 o jeden milion dolarů. V posledních letech se stal e-sport jednou z nejrozšířenějších forem kompetitivního sportu a turnaj o jeden milion dolarů tak nejenže změnil celý herní svět, ale i životy elitních hráčů, kteří se jej zúčastnili. Tento film od společnosti Valve zachycuje problémy a oběti, které musejí hráči na profesionální úrovni podstoupit, aby se stali těmi nejlepšími.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (94)
Z pohledu hrace a fanouska Doty tomu davam pet hvezdicek, byl to zajimavy dokument, nikterak sokujici. Melo v sobe urcitou lidskost, dokument neni jen o mackani par klaves a mysi. Jsou to lide, nejen ti tri. A z nekterych momentu jsem mel husinu. Nevim ovsem, jak zaujme lidi, kteri Dotu v zivote nehrali. Ano, Valve se snazili o vysvetlivky ve hre a akce, ale Dota je preci mnohem slozitejsi, prilis slozita na to, aby bezny clovek z obrazovky pochopil, co se vubec deje. ()
Neuvěřitelně nevyrovnanej počin, kterej mohl fungovat jako jedna z prvních prominentních cest pro širokou veřejnost jak poznat, neuvěřitelně rychle rostoucí průmysl profesionálního hráčství. To čeho jsme se bohužel dočkali je na jedné straně neuvěřitelná výpověď o jednou největším herním turnaji v dějinách (dnes je první The Internationals několikrát překonáno svou velikostí jak jeho mladšími bratry tak i turnajích zcela jiných), která je tak stylově vytvořená, že by přesvědčila o tom jak hraní je nekonečně cool i zatrpklou babku HyHy(je). Na straně druhý je dokument naplněnej plytkou, produkci televizi Nova připomínající, výplní ze života hráčů. Škoda, že se Valve místo toho jak má ten klouček za kompem zlomený srdíčko, že ho před dvěma lety opustila jeho holka, nezajímala třeba o tom jak e-sport vypadá za zákulisím, nebo profesionální herní komunitou jako takovou. ()
Další ze snímků přibližující herní svět, tentokrát z hráčské perspektivy... nebo to je jen skrytá reklama? Tak či tak mě příběhy/dokumenty/cokoli stavějící na srdcedrásajícím příběhů, zdánlivě náhodně vybraných jedinců, přestávají bavit. Emoční injekce je k dostání na každém televizním kanálu, zcela bez jakéhokoliv čekání, tak proč tím kazit dokumenty, které by mohli být zajímavé. ()
Dota 2 jsem nehrál a v bláhové iluzi, že se o ní něco dozvím, jsem okusil tento pokus o dokument. O principech hry samotné padne jen pár vět, většina času je věnována několika jednotlivcům a jejich pohledu na samotný turnaj. Nutno podotknout, že dva roky starý a tudíž z pohledu herního průmyslu již zasypaný prachem historie. Postup zúčastněných skrz turnaj i s pokusem zachytit jejich vnitřní rozpoložení je zde divákovi dramaticky servírován, nicméně poslední půl hodinu již šíleně nudí a konec se zdá být v nedohlednu. Naštěstí nakonec přijde, ale až po srdceryvném osudu, který jednoho z hráčů přivedl k hraní. Tento prvoplánový tah na branku však v mých očích srazil na kolena i poslední zbytky objektivity. Ti, kteří Dota 2 neokusili, si mohou s klidným srdcem odpustit i tento dokument, nic nového jim nepřinese. Film se tak stává pouhým naleštěným pozlátkem a zjevně i modlou pro všechny aktivní hráče zmíněné hry. ()
Zdálo by se, že je dokument určen jen pro úzkou skupinu lidí, ale díky vysvětlení Doty, je to dokument pro širší publikum a to pro zájemce o e-sport. Je zde zázemí různých hráčů, ať jde o Asiata (Singapur), Evropana (Ukrajina) či Američana, ke škodě jsou jejich někdy až moc osobní události, které bych tam nedával. Jednotlivé zápasy turnaje mohly dostat více prostoru. Když si to srovnám, tak je e-sport stejný jako každý jiný, a to že, jen odhodlaní lidé se dostanou až na vrchol. Osobně jsem rád, že to vyhráli Ukrajinci, bo Asiaté, konkrétně (Jiho)Korejci, jsou zatraceně dobří. ()
K neuvěření. Teamy s takovými osudy, za tímhle dokumentem musel stát nějaký génius. I přes tu veškerou umělotinu viz závěr s Dendim, užíval jsem si každou minutu dokumentu. ()
Jednu hvězdičku dávám jako ocenění geniálního PR kluků z Valve. Jinak ale nechápu, že je hodnocený tak vysoko "dokument", jehož jediným cílem je vytáhnout víc peněz z hráčů. To tady vážně nikdo nechápe, o co jde? V Dotě se nesoutěží proto, aby se ukázalo, kdo je lepší. V Dotě se soutěží proto, že když Valve vyplázne milion dolarů pro výherce, najdou se miliony hráčů, kteří narvou do téhle hry stovky i tisíce dolarů ročně, jen aby se dostali mezi nejlepší hráče... Valve díky tomu vydělá mnohonásobně víc peněz, než kdyby turnaj nebyl. A lidi jim to žerou i s navijákem, jaká je to skvělá věc, jak podporují e-sport atd. Celý tenhle dokument je vlastně jen PR, které má tuhle jejich praktiku ještě podpořit. A očividně to funguje. Je mi z toho lehce šoufl. Miliony dalších hráčů půjdou a do Doty narvou svoje těžce vydělaný prachy, protože ten dokument byl tak proklatě sexy. Ne, díky. ()
Škoda, že sa nehral Quake alebo UT. O tom by som niečo vedel. Výstižný bol záverečný komentár - Keď začnú hrať deti týchto hráčov, popularita hier porastie exponenciálne lebo na rozdiel od súčasných rodičov ich budú v hraní podporovať.. ()
Dotu hraju, turnaj to byl dobrý a je to sestříháno velice bravurně. Co se mi ale na maximum nelíbí je efekt, jaký to bude mít na mladé lidi, jelikož svým zpracováním to jakoby obhajuje, že je v pořádku mít úplný "no life", vysrat se na školu kvůli poblbaným hrám, nechodit do práce a nechat se jen živit, že je v pořádku. To, že takových hráčů (ať to veznu ze všech her dohromady), kteří si hraním vydělají bude ročně stovky, možná pár tisíc, a těch kteří si tím zničí (trošku přeháním) život desetitisíce, možná pár set tisíc, to lidem neřeknou. Je to akorát posraná reklama Dodatek: ten ročník byl zrození legend. Valná většina byli prostě jen hrající si děti, ale až v momentě, kdy ve vzduchu smrdí pár miliónů, pozná člověk charakter. Je nutno říct, že oblibu e-sportu mimo Asii vybudovali především lidé, a hra samotná jen z části. Play-style určitých lidí v tak komplexní skupinové hře je až dodnes neuvěřitelným způsobem zarážející. Po celém světě v rámci hodin tehdy letěli jména (nicky) jako Fear, KuroKy, SangSheng, 430, MiSeRy, IceIceIce, Dendi a především Puppey, jehož kapitánským schopnostem se málokdo ze scény přiblíží, proto také Na'vi od jeho odchodu ničeho nedosáhli. A ještě jedna malá zvláštnost - málokdo ví, že ten ročník se dostal do nejužšího výběru také český celek, tehdy v čele s Petrem Meluzínem aneb nám dotařům lépe známý pod nickem craNich. Vypadli sice v prvním kole a skončili tak na 13-16. místě (které nebylo žádným způsobem finančně odměněno), ale v té konkurenci a neuvěřitelným množstvým kvalifikačních zápasů si myslím, že i tak to pro jeho tým byl obrovský úspěch sdílet příčku s KuroKym a podobnými jmény ()
Pár zajímavostí co bylo dál: V roce 2016 bylo za první místo na stejném turnaji 9,1 millionů dolarů (celkový prizepool 21 millionů). Fear vyhrál tento turnaj v roce 2015 a jeho tým získal 6,6 milionu. Tenhle rok (2016) dosáhl na 3.místo (2 milliony) a kvůli zdravotním problémům (loket) ukončil profesionální kariéru. Hyhy nezazmenal žádné významné uspěchny a objeví se tu a tam v nějkém slabším týmu. A Dendiho tým se posledních pár let trápí a také nedosáhnul nějakého významného úspěchu. ()
Průměrný dokument o profesionálním hraní počítačových her, který zaznamenává život tří hráčů, kteří se svým týmem bojují o výhru turnaje s hlavní cenou 1 600 000 dolarů ve hře Dota 2. I když Dotu nehraju tak mě dokument, který ukazuje že i hráním her na počítači se dá uživit, zaujal a je vidět jak esport rok od roku roste. ()
"Something knocks you down, you need to learn to get up." Celý dokument přemýšlím, kde je Alliance, abych si nakonec uvědomil, že jsem o rok jinde. Oh well. Free to play sleduje cestu tří hráčů za splněním svého snu v podobě vyhraného turnaje v hře DOTA II a získání hlavní ceny 1,6 milionů dolarů. Na základě těchto hráčů je zde vcelku slušně představena herní scéna jako taková, ale hlavně co všechno musí člověk obětovat, aby se mohl stát nejlepším v průmyslu, který je na samotném počátku. Věnovat veškerý svůj čas něčemu, co se může změnit v profit, pouze když jste nejlepší z nejlepších. Potěšilo, že dokument odvádí dobrou práci přiblížit život profesionálního hráče i lidem, kteří o DOTĚ a herní scéně vůbec nic neví. Zamrzela až přílišná snaha probudit v divákovi soucitné emoce. V konečném hodnocení dobře odvedený dokument, který snad dokáže odsuzovanou scénu přiblížit "obyčejným smrtelníkům." ()
Většinu stopáže se seznamujeme s pohnutými osudy 3 hlavních představitelů svých týmů. Jenže kvůli tomu tady nejsme...chceme vidět dokument o e-sportu, případně o tom jednom turnaji. Vykreslování rodin a osudu není to, proč jsem si to pustil. Na druhou stranu, všechny věci okolo turnaje jsou zajímavý a e-sport mě stále nepřestává fascinovat. Bohužel z 75 minut je minimálně 40 o vztahu s rodinami a o tom, proč chlapec nechodí na ryby a jak je tatínek s tetičkou smutný, že místo zkoušek čučí do počítače..vážně někoho zajímavý medailonky jak ze Superstar? ()
Dafuq did I just see? Jako občas si nějakou hru zahraju, ale tohle se mi zdá už hodně ujetý. A tím, že je to dokument, i vlastně docela strašidelný. Jsou zde oslavováni mladí lidé, kteří jsou dle mého staropáprdovského názoru zralí tak na doktora. Patrně i díky tomuto mému pohledu na celé téma mě film zcela minul nejen obsahově, ale i vyprávěním, kde jsem nebyl s to se mu podvolit a nechat se vtáhnout do děje. Nehledě na to, že tak půlku věcí nechápu. Jsem absolutně mimo cílovou skupinu tohoto počinu a chci těch 4543 vteřin života vrátit zpět. Vhodné pro heterosexuálního muže: nejspíš záleží na věku, ale IMHO ne. ()
Mozno je to jedna velka reklama, a možno to v niektorých aspektoch fakt prehanaju a ospevuju jednu "blbu" hru ako nieco co im ukazuje cestu zivotom atd, co sa vacsine moze zdat ako pekna blbost, kazdopadne je to zaujimavo natoceny dokument a kedze niesom hrac, som rad, ze tam nebolo vela z hry prezentovane, lebo by som skoro nic nerozumel. Celkovo som z toho rozcarovany a neviem uplne presne co si o tom mysliet, ale nieco to jednoducho ma doseba... ()
Takovýchto dokumentů moc nebývá a jsem rád, že se konečně začíná této scéně dostávat více a více pozornosti. Dalo by se říct, že je to dokument obecně o profesionální gamingu - jak je na hráče nahlíženo, jak to vypadá v jejich životě, co musí dělat a obětovat atd. Zde se ale konkrétně zaměřujou na turnaj v DOTĚ 2 na Gamesconu v Německu v roce 2011. Je to celkem poutavě natočeno, kdy se člověk celkem sžije s jednotlivýma hráčema a sdílí jejich nadšení a osudy. Dlouho jsem si myslel, že sledování druhých jak hrajou, musí být nuda, pokud člověk nehraje sám, ale tenhle dokument mě přesvědčil o opaku. Navíc se mi líbila i několikrát opakovaná hláška, že profesionální gaming je na některých místech nebo v budoucnu bude sledovanější a významnější než fotbal. ()
Více jak hodinová reklama na Valve. Promyšlený scénář, precizně dávkované emoce a tempo. Jen prosím netvrďte že je to dokument. ()
Rozplakalo. Kto hral Dotu, vie, aké to je. ()
No, emocionálně mě to dostalo. Škoda jen, že se Valve zaměřili prakticky výhradně na životy těch tří hráčů. Jinak ty hry byly zrekonstruované teda otřesně. Si pamatuju jak jsem u toho turnaje řval a místy vůbec nedýchal a v tom filmu to vypadalo jako by tam zmateně pobíhali a feedovali. Jako zmíní pick tinyho někdy na začátku, ale pick pudgeho ve finálové hře vůbec. Tohle mě natom dokumentu štvalo, Ale to je prostě Valve... hlavně že se to třpytí. ()