Toka

"A venku padá déšť... A divím se, že né sníh." No jo, sníh. Snížek. To by bylo, aby film o rapu nebyl o slávě, prachách, ženských a drogách, že jo more. Odporný prostředí more, odporný postavy more, odporný dialogy more. Ale fakt díky za několik Svarta referencí, udrželo to mojí pozornost, protože ten film se ne a ne chýlit ke konci. Nejdůležitější je sice drip, ale ani Supreme mikina a nevkusnej Versace řetěz hlavní postavy nezachrání tuhle neskutečnou sračku. Ta kultura mi nemůže být vzdálenější, ale i film o rapu se dá udělat dobře, (8 Mile (2002)) a stejně tak film o drogách se dá udělat dobře (Trainspotting (1996)). Škoda, že někdo nepochcal ten iPhone, na který se to točilo. Protože samozřejmě, že se to točilo na iPhone.

Co to k sakru mělo být? Jaký je vlastně účel týhle zrůdnosti? Není to ani vtipný, ani edukační, je to naopak dehonestující po všech směrech. Tendenční sračka s přiblbým komentářem. Pick-up je záležitost stará 20 let, není to nic nového. A skutečně může vypadat občas i takto. Je to ale její extrémní cringe forma, nad kterou vzinkl hodně shady business skrze koučink. Jenže pick-up byl primárně o seberozvoji a respektu k lidem a sebe sama. A nic z toho tu ukázáno nebylo. Radši se podívejte na zahraniční The Pickup Artist (pořad) (2007), to je sice show, ale aspoň zábavná.

Indiánská tématika je poměrně neokoukaná, takže snímek je zajímavý už jenom z tohohle titulu, nicméně šílená stopáž může být docela problém. Osobně jsem neměl pocit, že by se to táhlo, ale já mám pomalý konverzační drama rád. Navíc mi v tom pomáhala velmi příjemná tématická podkresová hudba, která byla nezvykle všudypřítomná. Tempo se drželo takřka celý film ve stejném rytmu, chyběla tomu nějaká dynamika. To bylo nejvíce znát zhruba v polovině, kde už bylo cítit, že je potřeba trochu zamíchat s kartama a probudit některé diváky. To se skutečně stane v poslední třetině. Scorsese si dal záležet a vybudoval uvěřitelnou a chytlavou atmosféru, kterou mi kazil pouze pocit, že se DiCaprio nehodí do role ňoumy.

Za druhým dílem se naštěstí udělala jedna velká tlustá čára a soustředění šlo zpět na to, co bylo vlastně tak dobrý na jedničce. Koncept zůstal zachován, jen lehce obměněn. To, co mi nejvíc chybělo ve druhém díle, a to je vývoj postav, je zpátky. Ty paralely a v podstatě vykradnutí sebe sama jsou bohužel někdy až do očí bijící, jinak se ale jedná o silně nadprůměrný animák plný emocí a sympatického děje.

U prvních aut jsem měl pocit, že sleduju originální nápaditou story přesně šitou na míru konceptu humanoidních aut. U dvojky mám pocit přesně opačný. Sleduju bondovku, na kterou byl naroubovaný daný koncept. Působí to zoufale neoriginálně. Co je ale horší, změnila se hlavní postava. Film nestojí a padá na Burákovi, který jako hlavní postava nefunguje, prostě nefunguje. V prvním díle hezky supplementoval jako comic relief Bleska a byla vyzdvihována jeho silná stránka, což je věrnost. V druhém díle je glorifikována jeho hloupost, což je, no... pěkně hloupý a působí dost na sílu a trapně. Kouzlo jedničky spočívala v komorním tempu a vývoji postav. Nic z toho ve dvojce není. Postav vývoj je rovný bodu mrazu a tempo je zběsilé celou dobu. Takhle ne, Pixare.

Auta pro mě vždycky byla ta klasická dobrá Pixarovka. Nicméně s každém dalším shlédnutí mi to přiroste víc a víc k srdci. Nemůžu se ubránit pocitu, že scénář je po všech směrech geniální. Pixaři tu netlačí na pilu s emocemi jako v novějších snímcích, vše je tak hezky jednoduchý, přirozený, uvěřitelný a prostě funguje. Burák možná zaujal obecně pozici nejoblíbenější postavy, za mě ale tkví síla scénáře v dynamice mezi Bleskem a Doktorem. Všechny ty popkulturní reference a s nimi spojený humor jsou už jenom třešničkou na dortu, bez kterých by ale film jako celek možná nefungoval. Kromě dvojice italů milujících Ferrari a vojáka po boku s hipíkem tu patří i velký uznání českému dabingu. Těch přirovnání modifikovaných na auto součásty bylo nespočet a sršely kreativitou. A to vše doplňuje i chytlavý soundtrack. Víc ke statusu kultu nepotřebuju.

Tarantino si tenhle film natočil hlavně pro sebe a pro jemu prodobné milovníky staré kinematografie. Bohužel se mnou se v tomto nepotkal. Jelikož neznám žádná díla z této doby a ani pozadí Mansonova gangu, zbyla mi jenom zdlouhavá nuda protkaná několika světlými momenty. I přes to všechno ale musím ocenit čistou filmařskou práci v podobě vyšperkované výpravy a precizní kamery s velmi pomalými záběry a málo střihy. Brad Pitt a DiCaprio jsou skvělá dvojka a bavilo mě sledovat, jak jejich sociální postavení charakterů není reflektované v důležitosti a charisma. Cliff Booth byl v rukou Pitta až moc cool a velmi přesvědčivě na sebe strhl pozornost.

Perfektní navázání a velmi důstojné a dospělé zakončení série. Po druhém dílu pravděpodobně můj další nejoblíbenější. Skvělý humor, skvělé postavy, které nejsou černo-bilé, jako ve trojce. Pastýřka a její nová role je geniální a scénáristicky odlišná od všech postav ostatních z celé série. Bohužel to odnesl Buzz, jehož screen-time je na úrovni vedlejší postavy.

Třetí díl mi bohužel svým dějem vůbec nesedl. Hlavní záporák a jeho zápletka mi nepřišla dostatečně zajímavá a působila předvídatelně. Možná to bylo mým rozpoložením, ale přišlo mi, že se z filmu vytratil kompletně situační humor. Jediná dobrá humorná část byla ve chvíli, kdy se na obrazovce objevila španělská verze Buzze.

Druhé pokračování má vše, co chybělo tomu prvnímu. Zajímavou zápletku, kontinuální příběh a skvělý humor. Nutno podotknout, že humor z velké části staví na již známých postavách a zápletkách z prvního dílu. Toy Story 2 je krásná evoluce a po všech směrech dokonalý animák.