bobrux

Očekávání byla obrovská a poslední minuty před půlnoční premiérou ve mně snad i rostla nervozita z toho, že přijde na řadu zklamání. Že to bude hovadina jak vrata, J.J. Abrams bude muset do vyhnanství jako mistr Yoda a svět nebude nikdy jako dřív. Naštěstí od první scény je jasné, že chyba se nepřipouští. Vizuálně je to na jedničku s hvězdičkou. Tam kde se v nové trilogii honil Lucas za pixely a zelené plátno smrdí z každého záběru, je díky fyzickým kulisám vše hmatatelné, přirozené a kombinace s digitálními triky tolik nebije do očí. Abrams si jistou rukou hraje s každým záběrem a mě jako diváka měl absolutně ve své moci. Bitva na planetě Takodana i závěrečný duel v lese, aneb vrcholy filmu ve mně rezonují ještě dva dny po opuštění kina. Na druhou stranu je to ale doslova a do písmene novodobá kopie epizody IV. Je třeba zničit obdobu Hvězdy smrti, noví hrdinové objevují Sílu a kostrbatě jí používají a vše kolem záporných postav je načrtnuto jen lehkou linkou, aby v dalších filmech bylo na čem stavět. Takže ve výsledku nám JJ. na Vánoce nadělil nové Star Wars, krásné, naleštěné, víceméně bez vad na kráse ovšem obsahově slabší. Měli bychom se na něj snad kvůli otevřenému konci a povrchnímu ději bez patřičné hloubky zlobit? Při srovnání s předchozími úvodními filmy každé trilogie ani omylem, dostali jsme Epizodu IV ušitou přesně podle dnešních hollywoodských střihů. Ohromnou, spektakulární, dojemnou i tragickou. Nechal jsem si po projekci dva dny na rozmyšlenou a dal bych objektivně čtyři hvězdy, ale za to jaké měl Abrams koule vůbec kývnout na téměř nesplnitelnou misi a s jakou jistotou nám svůj předkrm servíruje, přidám jednu Hvězdu smrti navíc. George Lucas zajisté odpustí, ale takhle by to neukočíroval ani omylem.

Narovinu musím říct, že občas jsem se nudil. Dialogové smeče nefungují vždy, ale jednou za čas přijde tak neskutečná hláška, až jsem byl nucen se slzami smíchu to hluché místo Rogenovi odpustit. Navíc mi film rozšířil obzory. Pořád jsem si říkal k čemu jsou dobré ty popové sračky, které ze sebe tlačí Kačenka Perry, a od teď si už explodující vrtulník nedokážu představit jinak, než s podkresem "Cause, baby, you`re a fiiiiiiirework"…

Druhá polovina dokumentu je jen hezky natočenou reklamou na album Real To Reel, kde se všichni tři čtvrtě hodiny ohánějí bezkonkurenčním pultem Neve produkujícím ten nejúžasnější zvuk na celé planetě. Skutečnost, že ten nebeský analogový rozsah zvuku stejně nakonec ořežou digitalizací, je zde taktně zamlčena. Kdo se podívá jen na první hodinu, která je divácky naopak velice zajímavá a přitažlivě sestříhaná, tak přijde jen o pokrytecké žvásty o zlé digitalizaci.

Vidět film na jedno posezní je poměrně ultimativní zážitek, na který jen tak nezapomenu. Kupodivu s udržením mé pozornosti film problém neměl a to i přes mnohdy zbytečně natahované scény a pekelně dlouhé mezititulky. Oproti dnešní produkci film v ničem nezostává, zápletka je tuctová, vozy i tehdy po nárazu okamžitě explodovaly a za každým problémem aby člověk hledal ženu. Snad jen dnes ve filmu mrtvoly nedýchají. Závěrečné finále nepostrádá ani tempo a ani napětí. Délka však pro mnohé odvážlivce může být neodbouratelnou překážkou, což je škoda. Film by si určitě i dnes po 90 letech nějaké publikum zasloužil.

Závěrečná scéna nepostrádá výborné načasování a gradaci, nicméně mnoha částem by prospěla přísnější ruka střihačova. Neříkám, že se to vleče jak smrad, ale mnohdy je divák téměř až násilně nucen sledovat rozvleklé scény, které na zápletku mají pramalý vliv. Z tohoto důvodu bych doporučil spíš verzi kratší a ne režisérskou, kterou jsem si užíval dvě a půl hodiny.

Za to filmařské nadšení, které z tohoto nízkorozpočťáku číší do všech směrů, přidám jednu hvězdu. Když si uvědomíte, že je vše točené na digitální zrcadlovku a s minimálním rozpočtem, tak to tuctové téma s mnohdy prkennými hereckými výkony prostě přehlédnete. A už jen kvůli perfektnímu soundtracku není od věci se na film podívat.

Jasně, mohlo to být další tuctové drama o tom, jak naivka k neštěstí s drogovým kartelem přišel, ale naštěstí Ridley Scott řekl rázně ne. Postavil tak před nás film, kde se k zápletce musí divák nejprve propracovat z několika indicií v nespočtu dlouhých dialogů. Pramení z toho jisté riziko, že ne každý bude ochoten hned ze začátku tento hádakový styl akceptovat. Mě si tím však od počátku získal a jsem proto ochoten přivřít bulvu nad několika logickými dějovými přešlapy. A pokud nechcete se Scottem hrát jeho hru, tak si užijete alespoň přehlídku zajímavé architektury a designu. Bar v kufru Ferrari se jen tak nevidí.

Úžasné dobové záběry, mnoho silných momentů a na dokumentární film neskutečná gradace. Lze si vůbec přát něco víc? Typický fanoušek vše, co je ve filmu obsaženo, dávno ví, někde viděl, slyšel, četl. Toto je ale čistě jen můj osobní problém a těžko to filmu vyčítat. Snaha o zacílení na co nejširší publikum je logická a proto ač jsem původně nastřelil čtyřhvězdí, tak po vcítění se do role diváka motorsportem moc nepoznamenaného, nelze jinak, než to na rovinu říct. Toto je majstrštyk dámy a pánové. Nacpat všechny podstatné události padesátileté historie bezpečnosti F1 do rychle ubíhajících dvou hodin jinak nazvat nelze.

Jako desetidílný němý seriál funguje překvapivě dobře. I přesto se stanete svědky mnohých nešvarů, které se tehdy moc neřešily, ale z dnešního pohledu trhají divákovy žíly na kusy. Několikaminutové řešení šifry, či zcela zbytečně dlouhé scény padoucha unikajícího po střešních hřebenech, než opět v nekonečném záběru sleze z třetího patra až na pevnou zem. Stopáž by pak zajisté nenabírala tak absurdních hodnot. Naštěstí němé drama oživují vstupy Mazametteho (Marcel Lévesque), které dodávají příběhu komediální nadhled. Poslední tři díly už pak jen recyklují ty předchozí a stávají se tak mírně natahovanou nudou. Není to film pro každého, ale stojí za to jej vidět. Už jen pro tu auru tehdejšího nadšení z filmového průkopnictví.

První hodina a půl byla neskutečná jízda a vyloženě jsem si užíval každou scénu s Russellem Crowem a Hughem Jackmanem. Pak se mi však začalo všechno to ječení až zajídat a děj i skladby se začaly stávat čím dál více nudnými. Při střízlivějším užití nástrojů ve střižně by ze snímku skutečně vznikl perfektní muzikál. Takto dostanete skvělý rozjezd a neskutečnou nudu ke konci. Minimálně kvůli výkonům Russella Crowea a Anne Hathawayové však stojí za to se na film podívat.