Sama nocou tmou

Neuvěřitelně pozérská nuda, která mi dala rakovinu. Na jednu stranu připouštím určitou tematickou nadstavbu a práci se svěřeným časem a prostorem, na stranu druhou je zde neskutečný množství chyb typických pro "kurva indie to musí bejt". Například polovina filmu je expozice, která ještě jakž takž šlape, znervozňuje a udržuje napětí. Druhá polovina filmu se skládá zhruba ze čtyř scén, jejichž desetiminutové stopáže kynou v pomalém a bezhlasém postávání protagonistů na jednom místě, případně odesíláním pohledů. Výsledný zážitek z filmu, a to mi přijde asi snad nejhorší, se nakonec odvíjí od toho, jak moc se vám líbí použitá hudba a tím ten film definitivně zastupuje kategorii tvůrčích přešlapů, kde se zaměnila nekompromisnost za dosebezahleděnost. Ten film je Sex ve městě pro hipstry, ať chcípne. (29.04.2015)

Vytahovat Jarmusche je u téhle nahodilé a neuvěřitelně povrchní a intuitivně nahodilé směsice tradic / žánrů / odkoukaných póz spíš smutnou ukázkou nedostatečné soudnosti. Zatímco Jarmusch vytvořil elektrizující, sevřené a mytologicky bohaté univerzum, Amirpourová jenom mechanicky staví na odiv potenciálně zajímavé motivy, kterými se lze plakátově kochat, ale nic víc. Její svět je mrtvolná teze, cinéma du look bez magnetismu a objevnosti (i přechody mezi žánry jsou tu spíš křečovité než elegantní). V něčem je to v zásadě ideově blízké raným filmům Xaviera Dolana, ale ty měly (pro mnohé iritující) dandyovský švih a narcistní zaujetí. Pomalost dokáže být magická, uhrančivá a vtahující. Nebo prostě jen snaživě ubíjející. To je z mého pohledu případ Sama nocí tmou. (08.01.2015)

Mám rád filmy, ktoré idú proti diváckym očakávaniam a ktoré dbajú viacej na atmosféru, ako na samotný príbeh. Jednoduchá dejová línia má vytvoriť zdanie vlastného fikčného sveta o Bad City, ktoré ale nefunguje kvôli zameraniu sa na postavy. Tie paradoxne len prostredie vypĺňajú a slúžia ako kulisa k atmosfére. Tá je podporená výbornou hudbou a čiernobielym obrazom. Prostredie nesedí k postávam. Postavy k prostrediu. Ich vzájomný vzťah je mätúci. Značky upozorňujúce na postavu v čiernom sú rozmiestnené takmer všade, pričom ale postavy sú s prítomnosti tajomnej upírky stále vedľa. Ale aj napriek tomu mi to celé zaváňa úmyslom. Amirpour nenatočila dobrý film. Natočila iný film. A po všetkých tých schématických veciach sa mi celkom páči postoj, dajme upíra na skateboard a nechajme ho ísť nočnou ulicou. Podobná lahôdka akou bol pre mňa Neon Demon. (04.08.2017)

Existenciální drama, alegorie, příběh života, přežívání a smrti. Krásná černobílá kamera společně s hudbou vytváří místy až hypnotickou podívanou. Upír je zde svědomím, smrtí, co trestá, ale přitom pochybuje. Arash se protlouká životem a stará se o otce, který je závislý na drogách. Když mu do klína spadnou peníze i s drogami, pustí se do kšeftování, ale cítí, že by měl dělat něco jiného. Mezitím do jeho života vstoupí dívka, co umí v lidech číst jak v knize, Nemá srdeční tep a toulá se nocí zdánlivě jen tak. Její setkávání s postavami jsou jakési malé střípky nekonečného příběhu. Na setkání s ní jistě chlapec na skateboardu jen tak nezapomene. A klidně bych se obešel i bez upířích zubů, ale nakonec, proč ne... Mám pocit, že pro lepší porozumění a docení by to chtělo ještě další projekci. Film zdaleka ne pro každého. (04.02.2023)

Upírska romanca/dráma mixnutá westernovou atmosféru a natočená čiernobielo a v perzštine? Na artovej scéne tento rok asi nič podivnejšie nevzniklo, ale obávam sa, že v tomto prípade bude skôr Director Walks Home Alone at Night, pretože po projekcii tohto filmu ju asi ťažko bude prenasledovať stádo oddaných fanúšikov. Tu sa očividne niekto chcel inšpirovať Jarmuschom (Only Lovers Left Alive), ale na toho mu ešte chýba veľa režijných skúsenosti a na debut to bol až príliš odvážny počin. Takže zatiaľ čo je Jarmusch elektrizujúci, vťahujúci, hĺbavý je Amirpourovej A Girl Walks Home Alone at Night len nezáživný, obsahovo dutý a o ničom film. Miestami síce formálne zaujímavý, ale nijako inovatívny a len mechanicky na seba vŕši motívy príznačné pre indie scénu. Je to taký „art for art's sake“ utopený v sebe samom, zahľadený do vlastnej prázdnoty. Póza pri ktorej som mal v prvej polovici pocit, že hľadá samú seba a postupne by mohla mať nejaký zmysel, pridanú hodnotu. Bohužiaľ nemá a druhá polovica pokračuje v monotónnosti a už len svojou formou ubíja. Tu totiž niekto chcel až príliš vypočítavo natočiť nezávislý klubový hit a táto prvoplánová snaha je prehliadnuteľná od úplne počiatku. CELKOVO: 2* (4/10) (03.04.2015)