Sama nocou tmou

Neuvěřitelně pozérská nuda, která mi dala rakovinu. Na jednu stranu připouštím určitou tematickou nadstavbu a práci se svěřeným časem a prostorem, na stranu druhou je zde neskutečný množství chyb typických pro "kurva indie to musí bejt". Například polovina filmu je expozice, která ještě jakž takž šlape, znervozňuje a udržuje napětí. Druhá polovina filmu se skládá zhruba ze čtyř scén, jejichž desetiminutové stopáže kynou v pomalém a bezhlasém postávání protagonistů na jednom místě, případně odesíláním pohledů. Výsledný zážitek z filmu, a to mi přijde asi snad nejhorší, se nakonec odvíjí od toho, jak moc se vám líbí použitá hudba a tím ten film definitivně zastupuje kategorii tvůrčích přešlapů, kde se zaměnila nekompromisnost za dosebezahleděnost. Ten film je Sex ve městě pro hipstry, ať chcípne. (29.04.2015)

Pročítaje si vaše ctěná stanoviska, vám tedy nevím, pánové a dámo. Káva nebyla, není a zřejmě ani nebude mým šálkem čaje, tudíž se po kavárnách nepovaluji. A co hůř? Dodnes nevím, kdo či co to je hipster. Přesto jsem s - dovolte mně alternativní titul; horší už to stejně nebude - "S tmou v zádech směr domov kráčející dívkou" (ehm; uznávám: vymyšlením distribučních názvů bych se vší pravděpodobností neuživil) spokojen. Co spokojen? Já jsem navýsost (a možná ještě víc) nadšen! Je se mnou tím pádem něco špatně? Neměl by mně tedy jako ne-hipsterovi a ne-kavárenskému povaleči; seznamte se: s "jen" povalečem; propíraný film spíše než cokoli jiného pít krev? Koukněme se objevší se svízeli na zoubek! Bratří a sestro, zjednodušujete! Není psáno, že se "Sama nocí tmou" nesmí líbit obyčejným a šarmantním a inteligentním a vtipným a citlivým a romantickým a vytrénovaným a tak obecně v každém životním počínaní si více než úspěšným chlapcům, zkrátka těm, ke kterým už bůhvíkolik let spadám (jo, ještě jsem zapomněl na skromné). Může! Proč? No obyčejní a šarmantní a inteligentní a vtipní a citliví a romantičtí a vytrénovaní a tak obecně v každém životním počínaní si víc než úspěšní chlapci (a skromní) si cení filmů, v nichž noc je nocí, den je dnem, hudba tvoří s obrazem neodolatelnou syntézu a tvůrci příběh nepřežvýkali - jak říkávala Forrestova máma: "prostor pro interpretaci musí být zaručen každému, i takovým debilům, jako jsi ty"; "skryté je lepší než odhalené", to zas říkala nějaká puritánka, ale to je jedno, hodí se to tu a komentář bez aspoň dvou citátu není komentářem! Důležité, že já a jenom já vím, co režisérka a scénáristka svým počinem zamýšlela. Chcete to vědět? Vážně? Ale já se nevyhnu spoilerům! Stále to chcete? Jo? Tak jo, ale varoval jsem vás! Zjednodušeně: ten film vůbec není o upírech, je to typické blízkovýchodní sociální drama. Chudoba, kriminalita, poslední spravedlivý, legitimní rebelka-strážkyně hnusící se sama sobě, střet patriarchátu a matriarchátu, tradice a moderny, síly a odpuštění, to jest důležité. Ďábel se zde mění v anděla, otec v nezvedeného syna... Ty vole, já jsem se těm spoilerům vyhnul, sice na úkor srozumitelnosti, ale stejně to nikdy nikdo nepřečte, je to dlouhé, těžkopádné, a jelikož to nikdo číst nebude, můžu si tu zanadávat... nebo ne! Kašlu na to! Ale k svému pohledu na film se vracet nebudu, bude-li vás zajímat, napište! Rád si pokecám. 90% (23.03.2015)

Formálně velice pěkný snímek, nádherná kamera, kompozice, svícení, skoro k neuvěření, že se jedná o režisérčinu prvotinu. Obsahově je to komplikovanější - příběh se zdá na první pohled jednoduchý až bezpředmětný, při bližším zamyšlení je ale plný metafor a jinotajů, některé z nich západní divák dekóduje, jiné vytuší. Příjemně potěší herecké výkony (obzvláště ústřední charismatické dvojice), režisérčin cit pro dramatický detail, soundtrack. Problémem pak může být jarmuschovsky pomalé tempo, s kterým mladá režisérka holt ještě neumí pracovat tak chytře jako maestro sám, to je však jen malé rýpnutí. Na debut úchvatné, o paní Amirpour ještě uslyšíme (pevně doufám). 70% P.S.: Tleskám distributorovi za mimořádně pěkný český titul. Bravo! (08.01.2015)

"Hello to Czechoslovakia," zazněl video vzkaz od Any Lily Amirpour před projekcí filmu. To, co následovalo pak, bylo ale naneštěstí ještě mnohem tragičtější. Rozumím inspiracím od Leoneho, přes Jarmusche až po Lynchovu Eraserhead, A Girl Walks Home Alone at Night ale naneštěstí nepobralo nic od svých velkých vzorů. Pocta se skládá s až studentským neumětelstvím a póza střídá pózu, bez jakéhokoliv náznaku nadsázky, nadhledu nebo sebereflexe. Všichni zúčastnění jsou očividně přesvědčeni o velkém umění doprovázeném sound designem, který svou prvoplánovostí společně s drtivou většinou hudebního podkladu není ani tak děsivý, jako spíš zcela děsný. Je škoda, že režijní zoufalství a moderní videoklipovou vatu se nepodařilo odhalit i v širším kontextu a režisérku čeká spolupráce s jednou z nejtalentovanějších producentek současnosti Megan Ellison (The Master, Her, Foxcatcher,...) pod společností ANNAPURNA Pictures. Takovou příležitost by si zasloužili jiní a lepší. (08.01.2015)

Existenciální drama, alegorie, příběh života, přežívání a smrti. Krásná černobílá kamera společně s hudbou vytváří místy až hypnotickou podívanou. Upír je zde svědomím, smrtí, co trestá, ale přitom pochybuje. Arash se protlouká životem a stará se o otce, který je závislý na drogách. Když mu do klína spadnou peníze i s drogami, pustí se do kšeftování, ale cítí, že by měl dělat něco jiného. Mezitím do jeho života vstoupí dívka, co umí v lidech číst jak v knize, Nemá srdeční tep a toulá se nocí zdánlivě jen tak. Její setkávání s postavami jsou jakési malé střípky nekonečného příběhu. Na setkání s ní jistě chlapec na skateboardu jen tak nezapomene. A klidně bych se obešel i bez upířích zubů, ale nakonec, proč ne... Mám pocit, že pro lepší porozumění a docení by to chtělo ještě další projekci. Film zdaleka ne pro každého. (04.02.2023)