Agresivní virus

Přistupovat k The Strain jako k hororu, který bere každou vyřčenou větu a všechny události i postavy vážně, pravděpodobně bych se nedostal ani do poloviny první řady. První díly totiž vypadají jen jako kvalitnější Helix, což by v případě dotažení do zdárného konce nemuselo být špatně, jenže The Strain by se takto mohl jen zařadit do seriálového průměru. Ovšem když se někdy kolem třetího dílu ukáže, že zápletka s vražednou nemocí je jen pozadím pro trochu jiné pojetí zombie apokalypsy, upírští ilumináti naplno rozdmýchají šílené konspirace, a zničehonic se za těmi béčkovými replikami dá sledovat sebeparodie (ať už chtěná nebo ne), rozjede se del Torův seriál jako ta nejzběsilejší řežba plná patetických hlášek, nepravděpodobných postav a situací, slizkých nechutňáren a všech myslitelných hororových klišé. K tomu nemůže chybět historická van-Helsingovská vložka, tuny zbytečných vztahů nebo starověký hustodémon jako hlavní boss. Prostě Asylum jako vyšité. Je pravda, že ke konci už to trochu ztrácí dech, ale spolu s dlouho očekávaným návratem metalisty a smrtí alzhaimerové báby se zábava u posledních dvou dílů vyšvihne do hvězdných výšin. Jen je trochu škoda toho komorního (levného) pojetí, chaos v nočních ulicích New Yorku zobrazený v trochu větším měřítku by mohl být boží. Jediným, co mě ale po té prochechtané se guilty pleasure sezóně upřímně štve je, že Corey Stoll konečně hraje postavu, která hned tak nenatáhne brka, ale jeho tupé ho spolehlivě zbavuje veškerého jeho plešounského šarmu. Tak se snad někdy taky nakazí, ať mu ta falešná hříva zase opadá. A když jsem u toho, já bych vlastně tu ukrutně bolestivou smrt přál polovině obsazení... Chlupodravé břitvy jsem se ve druhé řadě konečně dočkal, spolu s ní se Eph proměnil v málem dokonalého akčního hrdinu, jenže přestože v seriálu zůstávají všechna ta zmíněná žánrová klišé, nejednou už přestávají být vtipná nebo alespoň zábavná, a já se nemůžu zbavit dojmu, že to nakonec del Toro přece jen všechno myslí vážně. Těch zábavných pasáží je nicméně stále dost na to, aby utáhly celou sérii, ať už jde o romanci dědečka Palmera s nadrženou francouzskou modelkou, idiotské plky Goodweathera mladšího a školku jeho nemrtvé maminky, vysloužilého mexického protiupířího wrestlera, nebo hrdinný odboj kongresmanky na Staten Island. Oproti první sérii ovšem neskutečná škoda opadané hřívy metalisty. (27.12.2014)

Docela promarněný potenciál. Pilot pod taktovkou del Tora šlape na výbornou a dává vzpomenout na režisérovy starší kousky jako Mimic nebo Blade 2, celý ten vědecký přístup k upíří nákaze je v rámci žánru osvěžující a baví. Na zbytku první série je ale až příliš znát, že se Guillermo stáhnul do pozadí a nechal další díly odtočit rutinéry, kteří ten svojský ksicht pilotu nedokázali udržet. Navíc místo toho, aby se po pár epizodách rozpoutalo slibované upírské peklo, začne příběh až nepochopitelně zpomalovat a soustředí se na nepříliš podstatné detaily a postavy, kterých s klidem mohlo být míň. To všechno je s největší pravděpodobností dedictvím knižní předlohy, ale del Toro měl v tomhle případě projevit trochu víc tvůrčí sebereflexe, uvědomit si, že co funguje na papíře, nemusí zdaleka tak dobře fungovat v seriálové podobě, no prostě měl do scénáře svého dítka trochu víc hrábnout a lépe jej přizpůsobit nové formě. Celková roztahanost a dramaturgická rozháranost začne být nejpozději v půlce první série docela otravná a zabíjí nezpochybnitelný potenciál, který látka měla. Protože tu jsou opravdu zajímavé postavy, ať už epidemiolog Coreyho Stolla, upírobijec Davida Bradleyho nebo deratizátor Kevina Duranda. Jejich souhra i díky hercům funguje a člověka jejich osudy zajímají i přesto, že se celý příběh šine kupředu vpravdě hlemýždím tempem. Pořádné rozvedení zajímavě působící mytologie kolem vampýrů možná přijde v nadcházejících sériích, ale stejně to chtělo lépe uchopené flashbacky do Setrakianovy minulosti a zkrátka do toho víc šlápnout už tady, protože upřímně mě představa další natahované série zrovna dvakrát nevzrušuje. Pořád se ovšem jede podle předlohy Guillerma del Tora, takže časem tomu asi ještě jednu šanci dám. 1. série: 60 % (10.09.2015)

V hodnocení první série rozhodně musí zaznít, že ač seriál pojímá upíry trochu jinak (což je zjevný eufemismus, když vzpomenu červíky a ten příšerný chobot), rozhodně je to pro diváka přitažlivé a pro puristy a staromilce přijatelné. Z charakterů si rozhodně vyberete, koho mít rádi budete a taky si stopro najdete i svého kreténa. Například hlavního hrdinu. Nevím, jestli je to jen blbě napsaná postava, ale přeji si aby zemřela. Přeji si, aby vstoupila do stroje času a zemřela už v prvním díle. Seriál má pár hluchých míst, ale v podstatě má pořád co nabídnout. A až na trochu zbabraný konec a pár logických přešlapů a s přihlédnutím k solidnímu příběhu a vyvážené míře akce je to žhavý aspirant na překvapení roku. (02.12.2014)

Začalo to jako velmi chutná variace na Draculu (ano, toho od Brama Stokera), říznutá zombie horrory a epidemiologickými scifárnami. Zkrátka příjemné překvapení s napínavým dějem, strašidelnými upíry a výborným židovským Van Helsingem. Po prvních dvou dílech u mě převládalo mírné nadšení a byl jsem rád, že kniha Jacka Ketchuma Po sezóně nebyla toho léta mým jediným kvalitním setkáním s horrorem. Bohužel, zbytek seriálu zůstal slibnému rozjezdu hodně dlužen. Vynikajících a překvapivých momentů, jakým bylo například první zjevení Nosferatu komanda, už je zde pomálu, flashbacky z Van Helsingovy minulosti nejsou, co by mohly být, a podoba Mastera vzbuzuje rozpaky. S těžkým srdcem jsem byl po skončení první série nucen ubrat jednu hvězdičku. (23.07.2014)

... od 8. dílu první řady je to tragédie: zombie-upíři se chovají jako houfní demeti a jejich nejnebezpečnější výpady se omezují na hiphopové figury, při kterých většinou rozpažují ruce a mírně přidřepávají - než dostanou lopatou po kebuli... takže ani vystřelovací choboto-jazyky nezachrání dojem, že se není koho bát. škoda... (25.05.2016)