Rodinná oslava
Festen
The Celebration
Réžia:
Thomas VinterbergKamera:
Anthony Dod MantleHudba:
Lars Bo JensenHrajú:
Ulrich Thomsen, Henning Moritzen, Thomas Bo Larsen, Paprika Steen, Birthe Neumann, Trine Dyrholm, Helle Dolleris, Bjarne Henriksen, Gbatokai Dakinah (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Psychologická a spoločenská dráma, ktorá sa odohráva v luxusnej vidieckej vile počas rodinnej oslavy šesťdesiatych narodenín úspešného hoteliera, sa zameriava na rozkrývanie skutočných charakterov jednotlivých postáv. Tvorca vykresľuje individuálne rysy a psychologické problémy svojich hrdinov, ktorým sa počas oslavy vracajú traumatické spomienky na detstvo. Obraz harmonického rodinného stretnutia, ktoré sa postupne preklenie do vzájomných slovných i fyzických konfliktov medzi jednotlivými členmi rodiny, vypovedá o morálnej a etickej kríze dánskej spoločnosti. (Film Europe)
(viac)Recenzie (352)
Dogma 95 rozhodně není souhrn pravidel, který bych obdivoval. Na druhou stranu musím přiznat, že s takovými pravidly jsem čekal výsledek horší. Ani děj a celkové pojetí filmu mě nějak výrazně neoslovilo. ()
Naozaj "pekný" pohľad na dnešnú spoločnosť a najmä rodinu. Skutočne častokrát neviem odpustiť ani našim najbližším, nevieme zabudnúť a pohnúť sa ďalej. Potom náš život pripomína skazenú oslavu, kde namiesto zábavy dochádza len k nezhodám. ()
Festen je opravdu upřímná sonda do vztahů jedné severské rodiny, která ve vás vyvolá celou škálu pocitů, od těch pozitivních až po ty úplně negativní a vyniká především velmi rozmanitě napsanými postavami. Každá z nich nám nastiňuje své strasti a úděl toho, v jaké rodině se narodili nebo se do přiženili a umožňuje tak divákovi zamyšlení nad pojmem rodina a příbuzenství. Toto psychologické drama je charakteristickým v tom vizuálním smyslu, jak už tu bylo několikrát řečeno a samozřejmě mnohdy absurdními dialogy, promluvami a nekorektním humorem. Do mé topky se to nezařadí, klidně bych to vítala ostřejší, ale rozhodně to na doporučení je. ()
Jediné, co mě přimělo strhnout tu necelou hvězdičku, byla stopáž, která o nějakých patnáct dvacet minut neodpovídala scénáři. Ten byl sice hodně kvalitní a svým vyzněním hodně brutální, ale film měl prostě mít maximálně hodinu a půl. Nicméně je úžasné, jak jsou seveřané schopní člověka emočně rozsekat s pár lidmi v jedné místnosti. 90% ()
Neexistuje jedna vec, ktoru by som mohol tomuto snimku vytknut, tak po obsahovej, ako po formalnej stranke! Posobive, nevtierave, ludske...v dnesnej dobe nezvycajna kombinacia. ()
Genialne natoceny film, na minimalnim prostoru se rozjede velky emocni kolotoc, ktery nas zavede do dospivani sourozencu v jedne movite danske rodine. Vyborne vykresleni postav, skvela atmosfera! Jeden z nejlepsich filmu, ktere jsem mel moznost kdy videt. ()
56. Zlatý Glóbus za rok 1998 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný film - Dánsko ()
Rodinný psychologický masakr, v naprosto realistickém hávu, naprosto dokonalý. Opět film, co se zažere pod kůži, a kdybyste to chtěli vydrhnout, tak se rozdrásáte do krve. Radši se o to nebudu pokoušet. ()
Silný námět. Ale zpracování, které mi (i přes skvělé herecké výkony) přišlo stejně chladné jako lednové počasí v Severských státech, z nichž tento snímek pochází. ()
Vintenberg je jedním z nejoceňovanějších severských tvůrců, jehož filmy si zakládají na řemeslné dokonalosti a výborné atmosféře. Zárodky toho všeho už můžeme vidět ve filmu, který ho dostal do širšího povědomí. Festen bohužel určitě nebude pro každého. Nejde divákovy moc na ruku, vizuální podání umocňuje atmosféru, ale zrovna mě docela dost iritovalo, ale největší problém jsem měl s příběhovou linkou. Narozeninové setkání zbohatlické rodiny, kde na povrch vyplouvají všechny dávné křivdy a kostlivci se vyndavají ze skříní, působí jako zajímavý nápad. Bohužel je to se zvolenou skupinou lidí hodně neosobní a eskalace je zároveň hodně přehnaná a neuvěřitelná. ()
Jak moc se dá odpustit neodpustitelné? ()
Řekl bych až extrémně autentický zážitek s jasně danými pravidly a skvělou gradací děje. Úchvatné dílo! ()
Dogma #1: Hned první snímek natočený podle manifestu Larse von Triera a Thomase Vinterberga "Dogma 95" a hned jde o naprosto brilantní záležitost. Ač byla dogma sepsána již v roce 1995, Rodinná oslava vznikla až v roce 1998 což jen potvrzuje náročnost natáčení za těchto podmínek. Ale výsledek stojí za to, silný příběh s naprosto perfektním scénářem se povedlo Thomasovi Vinterbergovi natočit ohromujícím způsobem. Díky jeho minimalistické režii, úchvatně přirozeným hereckým výkonům působí snímek tak jak má, až neuvěřitelně realisticky. A přesto (nebo právě proto) jde o film který ani v jediné vteřině nenudí a je nesmírně zajímavý a to i bez jakékoliv hudby, bez přebytečných rekvizit, se špatně srozumitelným zvukem, s pouhou ruční kamerou, bez hollywoodských kamerových filtrů a povrchních akcí i bez jakýchkoliv časových posunů. Zkrátka, Vinterberg využil možnosti dokonale a předvedl všem jeho následovníkům jak to má vypadat a laťku umístil velmi vysoko. ()
Už ve druhé minutě se dějí věci! Pan Otec vyhodí svojí rodinku ze starého Volva se slovy: "To dojděte, já svezu bráchu." Po usazení široké rodiny v honosném sídle přichází na řadu tradiční narozeninový popěvek - s tím rozdílem, že Dánové během této konvenční záležitosti syčí a bučí, což je mnohem stravitelnější, než trapné české "Hodně štěstí...". Následuje zevrubná příprava na hostinu, jíž tato nacisticky smýšlející rodina absolvuje (proč kurva tak děsivé množství severské aristokracie vyznává to škaredé náboženství pseudomalíře Hitlera?!). Ale vraťme se k té přípravě: Jeden pár kopuluje, druhý pije přesladké cherry a bulí a konečně třetí hledá dopis po sebezavražděné sestře. Debata rodinných příslušníků: "Cestou sem bylo v autě hrozné horko. Vždyť máš v autě klimatizaci! Ta mi dělá sucho v ústech, to je nepohodlné." Hostina samotná je dlouhá jako týden před výplatou. Rozvleklá hostina je prokládána přípitky - a právě tyto přípitky nastiňují temnou minulost (budoucnost?) této aristokratické rodiny. Prvotní smích všech přítomných se mění s přicházejícími obviněními. Pláč, rvačky, svázání člena rodiny v nedalekém lese, schované klíčky od aut v lednici, spousta šnapsu a portského a konečně spravedlivá malá vendeta. Jestli vás The Hunt (2012) připoutal na místě a donutil zírat, tak od Celebration (1998) neočekávejte nic jiného. Jen dva snímky by Vinterberg mne jen utvrdili v tom, že práce pana Spielberga je po všech stránkách chabá, a právě proto je jeho práce tak často prezentována na nesmírně populárním kanálu TV NOVA. 94% ()
Christian: „Prípitok mužovi, ktorý zabil moju sestru... Vrahovi“. Kde inde vykričať hlboko pochované tajomstvo, ako na otcovej oslave šesťdesiatych narodenín? Dej filmu je jednoduchý, ale ten hlboko zapichnutý tŕň, ktorý sa Christian rozhodol vytiahnuť, zasahuje diváka hlboko. Je zaujímavé sledovať reakcie hostí – sú naozaj rozmanité – od tých, čo sa smejú, tých čo sú ľahostajní a tých, ktorí chcú utiecť. Taká býva reakcia ľudí, keď sa dozvedia niečo, čo ani nechceli počuť. Každé z Helgeho detí má svoj príbeh, jedinečné zvláštnosti a napätie nepoľavuje do konca. Ďalším prvkom príbehu je matka, záhadná a málokedy vstupuje do deja. Zaujímavý model matky, manželky, ktorá si pravdepodobne zakrývala zrak pred všetkým temným, čo sa dialo pred jej očami. Thomas Vinterberg vytvoril film ako podľa veľkých gréckych drám. ()
Hoci poznám pojem aj body manifestu Dogma 95 už nejaký ten piatok, až teraz som sa dostal k filmu natočenému v jeho duchu. Festen je výborný film, ktorý má svojimi štýlotvornými postupmi milo prekvapil. Úprimne som si takto dynamický a štylizovaný film manifestu hlásajúceho príklon k realizmu nepredstavoval. Vintenberg je majster v špáraní sa v bytostných traumách jeho postáv. Ako sa na to tak pozerám, tak už od jeho ranej tvorby. ()
Můj dvoustý film z TOP 250 IMDb a rozhodně stál za to. Správná rodinná tragikomedie v duchu severských tradic a s Larsem sepsaných pravidel, natočená v době, kdy domácí video na celovečerním plátně nebylo ještě tak v módě. ()
Takhle to dopadne, když do ruky vezme kameru maník s Parkinsonovou chorobou a snímá chovance ze cvokhausu a pasťáku. Nebýt několika fertilních scén, které udělají filmový průměr dvě hvězdy, bylo by to na odpad! ()
Vinterberg se mi zaryl do paměti už před 3 lety, kdy jsem ronil slzy u jeho nejúspěšnějšího filmového Honu, loni mě o svém umu přesvědčil i skvělým Chlastem. A aby toho nebylo málo, dostal jsem se trochu náhodou k jedné z jeho prvotin, která svou výpovědní hodnotou strká do kapsy kdejaké upovídané drama a stejně jako výše zmíněný Chlast zase jednou divákovi potvrzuje, co vlastně znamená zaběhnutá fráze "chlastat jako Dán". [viděno v Edisonline 21.8.2021] ()
Jeden z vrcholov Dogmy 95!! ()