Mandarinky

Výborně natočený film o absurditě války a lidského jednání vůbec. Válečný film téměř bez války, která je zde i přesto cítit v každém záběru. Stejně tak strach a nejistota, vlastně to, čemuž jsou v takovém konfliktu lidé vystaveni denně. To vše Zaza Urušadze dokonale převedl i do atmosféry filmu. Mandarinky jsou postaveny na dobře napsaném scénáři, dialozích. I když se děj odehrává většinou v domě, či jeho blízkém okolí, na kvalitě nijak neztrácí, naopak jsem se těšil na každou větu a další vývoj postav. Přemýšlel jsem o jejich minulosti, o tom proč jsou tady a mají takové a takové názory a v závěru zase nejvíce nad Ivem, když byla prozrazena vcelku zásadní věc. Herci bez rozdílu hrají výborně, i na jejich výkonech film stojí. Těch několik válečných scén je natočeno zdařile, ale jak už jsem psal, nejsou zásadní. Taktéž hudba, ač opakující se jeden motiv, stojí za to. Ještě je třeba dodat, že Mandarinky nevidí svět pouze dramaticky, ona je tu i špetka toho humoru, když si ho najdete. Ochutnal bych šašliky... 75% (27.12.2015)

Na Estonsko-Gruzinský film je to slušná práce, ale nějak zvlášť mě to nechytlo, ikdyž je to zajímavý příběh. 59% (21.03.2016)

Taková menší filosoficky pacifistická úvaha nad (ne)smyslem válek zasazená do občanského konfliktu v Abcházii. Nic neřeší, ale není na škodu si občas připomenout, že jsme všichni Lidé. Ač je to už s křížkem po funusu. (01.10.2017)

Krásné a komorní válečné drama, v němž jen tak mimochodem vystupuje jen jedna žena a to ještě na fotografii, no i přesto má hodně co říci. Jinak mluví muži, asi čtyři či pět, kteří jsou jako vylouplí z našeho každodenního života, za jiných okolností by to mohli být třeba naši sousedi, mají své sny, představy, životní zkušenosti a postoje a jsou nuceni konfrontovat tohle všechno bez ohledu na to, na jaké straně války stojí. A jelikož se jedná o příslušníky estonské menšiny, Čečence a Gruzince a sem tam ruské návštěvníky, je jasné, že o zážitky a napětí bude postaráno. Kouzelné je, že přes dramatické zvraty film plyne dál svým tempem. Protože válka neválka, mandarinky zrají dál... (30.01.2018)

SPOILER: "Takže ho zabili Gruzínci?" - "Ano." - "Pochoval jsi Gruzínce vedle svého syna." - "Ahmede, má to nějaký význam? Odpověz!" - "Ne, nemá." Nesmyslnost války odhalena až na morek kostí. Bohužel, toto téma bude zřejmě navždy aktuální. (04.02.2015)

O tomto kúsku - z pre mňa osobne "exotickej kinematografickej kuchyne" - by sa dalo kľudne povedať, že ide o snímok s dušou... Nádherný kontrast lásky a nenávisti na pozadí vojny... Dialógy, ktoré vedú k zamysleniu a konečný efekt, ktorý zanecháva dojem nepremrhaného času na gauči... (09.01.2016)

Estonsko-gruzínský film o tom, kterak přísná povaha starého Estonca dopomůže k usmíření dvou vojáků ze znepřátelených táborů. Toto někomu může připadat patetické a jednoduché, rozhodně to ale Mandarinkám nijak neubírá, právě naopak. Protože Mandariinid ve skutečnosti patos postrádají a jednoduchost jen umocňuje sílu sdělení. Dialogy jsou skromné, přesto však silné. Nepřátelství a následná tolerance vojáků Ahmeda a Nika jsou uvěřitelné a zajímavé. A k tomu všemu tu máme exotické pozadí války v Abcházii, což je událost nám časově mnohem bližší, než neustále omílaná Druhá světová válka, díky čemuž dovede vyvolat dodatečné emoce. Zdánlivě nevinný dialog obou starých mužů s doktorem o tom, proč to auto nevybuchlo, když se to v akčních filmech děje, nám dává najevo, že jde o tu samou dobu, kdy vznikají zdánlivě nevinné americké akčňáky plné výbuchů a násilí, zatímco na úplně druhém konci světa chtějí dva muži co nejrychleji sklidit úrodu mandarinek, než válka přijde i k nim. Bonusové body u mě má i snesitelná délka filmu, jejíž minimalismus zabraňuje nudě nebo pádu do patosu, a také jazyková stránka snímka, kde se kombinuje estonština s ruštinou a snad i jinými jazyky, které jsem nerozeznal. Jde o jeden z nejzajímavějších a nejemotivnějších filmů, které jsem i viděl a proto jsem rád, že právě tento film si zasloužil můj pětistý komentář na ČSFD. (04.11.2020)

Jednoduché, nevelkohubé a přesto působivé. Pro mě film o mužské moudrosti a citlivosti v mužském světě. Jediná ženská postava, která ve filmu "vystupuje" je maximálně na fotografii. A já mám tak ráda, když ty si to na nic nehraje, stojí to pár šupů a je to příběh jako kráva. (18.06.2015)

Válka je absurdní, nesmyslná a zbytečná. Pokud je to občanská válka, tak to platí dvojnásobně. V Mandarinkách je to podané naprosto bezchybně. Je to smutné od začátku do konce a člověka to donutí přemýšlet, co by dělal v takové situaci on. Výborný film. (05.11.2015)

Jak to dopadne, když do oblasti, kde si tak v pohodě vyrábíte dřevěné bedny na mandarínky, které sklízí v sadu Váš kámoš, dorazí válka? O tom je tento komorní válečný snímek z divokého Kavkazu. V odlehlé vesnici etnických Estonců, nacházející se v Ruskem podporovaném separatistickém regionu jménem Abcházie, který se chce v roce 1992 trhnout od Gruzie (a přidat se k Rusákům?) žijí Ivo a jeho kamarád Margus, poslední, kteří se nevrátili do Estonska po vypuknutí války. Margus chce odjet až poté, co sklidí úrodu mandarínek. Ivo musí vyrobit dostatek dřevěných beden, ale přesto chce v této oblasti zůstat. Jednoho krásného dne dorazí dva čečenští žoldáci a chtějí od Iva jídlo, a pak naštěstí pokojně odejdou. Brzy se však dostanou do přestřelky s vojáky gruzínské armády a zůstanou jen dva živí - jeden Čečenec jménem Ahmed a jeden Gruzínec jménem Nika. Oba jsou těžce raněni a Ivo je vezme k sobě domů, aby je vyléčil. Gruzínec je na tom o něco hůře. Ahmed si brousí kudlu a samopal na Niku, a Gruzínec se po lehké rekonvalescenci také třese na pomstu. Ivo má však zásadu, že v jeho domě se nezabíjí a oba mu na to dají čestné slovo. Nejdříve do sebe rýpou, hlavně Gruzínec mluví o tom, že Čečenec nechodit do školy a nezná historii, zatímco ten chce pomstít svého kamaráda. Nakonec k sobě však najdou cestu, a to také díky starému moudrému "dědkovi" Ivovi. Do domu dorazí abcházští vojáci a Ivovi se povede přesvědčit Ahmeda, aby se oba vydávali za Čečence s tím, že ten druhý nemůže mluvit. Margus je zoufalý, protože nedovede rychle sklízet mandarínky a abcházští vojáci mu slibují, že s tím pomůžou. V noci je však vesnice ostřelována a Margusův dům je zničen, a Ahmed mu nabízí své žoldácké peníze, které však Margus odmítá. Rusáci, spojeni s Abcházci a Čečenci nakonec dorazí k Ivovi domů a tentokrát už to jen tak dobře nedopadne. Obviní Ahmeda z toho, že je to Gruzínec a chystají se ho popravit, ale Nika ho na poslední chvíli zachrání. Následuje brutální přestřelka, kterou však všichni nepřežijí. Nakonec řekne Ivo Ahmedovi svůj životní příběh o tom, jak se mu povedlo odpustit Gruzíncům, kteří zastřelili ve válce jeho syna. Celkově se mi líbila Ivova pacifistická a odpouštějící životní filozofie, kterou by se někteří měli začít řídit, především v Rusku. Jo a ta krajina, ta příroda...nádhera. (09.10.2023)

Dobrý film o pocitech a nesmyslnostech válek,které berou normálnim lidem životní jistoty a právo žít v zemi,kde slovo válka by byla pouhá absurdita.Velmi smutný příběh. (10.11.2015)

Absurdnost vojny. Idealna minutaz. Mandarinky. Pri takychto filmoch mi casto vadi prehnana patetickost zmiesana s politickou propagandou. Tu som to nezbadal. Vyborne. (18.08.2016)

Jde tu vůbec o mandarinky? I s málo herci lze natočit výborný film. Člověk si vždycky uvědomí, jaké má štěstí, že žije v míru a přitom válka je za každým druhým kopcem. Super. (20.08.2018)

Chcem sa poďakovať užívateľovi Nikar, za odporučenie tohto filmu. Mandarínky splnili všetky moje očakávania. Je to neskutočne príjemný, minimalistický film s jednoduchým dejom, ako sa aj z nepriateľov môžu stať priatelia. Mám veľmi rada nenápadné filmy z nenápadných krajín. Pôvodne som Mandarínky ohodnotila 4 hviezdičkami, ale keďže mi po zhliadnutí ešte dlho behali po rozume, musím to zmeniť na 5 hviezd. (13.01.2019)

Jak se někdy stává, film, který by neměl být komedií, je zfilmován tak, že je komedií přímo špičkovou. Je super, že si Estonci ze sebe dokázali udělat velmi inteligentním způsobem srandu, a nevadilo jim, že svými rolemi lehce přiživili vtipy, které se o Estoncích v ruském prostoru říkají. Natočit s citlivým humorem téma, které není humorné ani náhodou, to chce pořádný kopec filmařských schopností. Ty Gruzíncům ani Estoncům nechybí ani v nejmenším. PS. pro vysvětlenou: Estonci mají v ruských vtipech stejnou pověst jako Záhoráci na Slovensku. (21.04.2014)

Asi by se tady dalo žvanit cosi o komorním filmu, který skoro až poeticky poukazuje na nesmyslnost jakýchkoliv válek a ve kterém bonusově sledujete i propukající lásku dvou na začátku znesvářených militantních mačů...ale kašlu na to, mě zajímalo po celou dobu hlavně to, zda byly ty mandarinky, sakrafix, s peckami, anebo bez pecek? Páč o tom se tam nikdo ani náznakem nezmínil. A jak tam v té abcházské díře řešili postřiky? (13.02.2015)

Dva zranění, znepřátelení vojáci v jednom domě. A jeden moudrý muž. Zajímavá kombinace a zajímavý film. (05.03.2018)

Neskutočne krásny, no neskutočne smutný film o niečom tak strašnom ako je vojna. Skromný film s veľkým srdcom a prenádherným soundtrackom. Posledná scéna s touto hudbou v pozadí je neskutočne dojemná... (07.01.2024)

Mandarinky na mě velice silně zapůsobily. Film je to velmi jednoduchý, s přímou dějovou linií, skvostnou kamerou, ale hlavně s neuvěřitelně procítěními postavami. Čtyři role, čtyři naprosto odlišně působící postavy tak skvěle zahrané, až z toho mrazilo. Slovo má ještě váhu, alespoň někde. (30.12.2014)

Přesně takové válečné filmy by se měly točit. Jednoduché, bez potřeby tun zbraní, vysokorozpočtových filmových záběrů a hektolitrů krve. Vypovídající hodnotu mají ve výsledku mnohem větší. (12.01.2015)