Jîn

Absurdní, ničivá moc války versus panenská příroda. Mladá Jin je svérázné děvče, co putuje přes konfliktní území kurdsko-tureckých bojů, vyhýbá se všudypřítomné střelbě i nebezpečí ze strany sexuchtivých mužů a sbližuje se s okolní krajinou i jejími zvířecími obyvateli. Ačkoliv situace, kdy se Jin ocitne v civilizaci, jsou dějově rozmanitější a víc se v nich mluví, dlouhé, mlčenlivé záběry ze stále se měnící, členité a vizuálně uchvacující přírody mají až meditativní náboj a dávají snímku tu pravou sílu. A strašně jsem si zamilovala ta zvířata, i když je mi jasné, že jde o práci počítače. Jin je hlavně film o pocitech, proto doporučuji nestudovat nijak zvlášť obsah či komentáře a jít si ho prožít, každý po svém. (07.01.2015)

Bezchybné poselství snad pro všechny lidi na světě a kdo to tak nevnímal, ať se podívá ještě jednou. Nádhera a děs, které se tu prolínají nás jasně vybízí : "Vyber si člověče to, po čem by přirozeně měla toužit většina lidí !" Úžasný film, kde není zapotřebí mnoha slov, ale zapojení všech našich smyslů a pocitů..........jedině tak lze pochopit, co nám chtěl touto dokonalou formou předložit Reha Erdem. (21.01.2015)

"V konfliktu kurdských povstalců a turecké armády Jîn (film i dívka) zastávají vzácně neutrální pozici, která vychází ze všeobecně sdílených hodnot. S přihlédnutím k symbolismu s nadpřirozeným nádechem má snímek jemný spirituální přesah. Narozdíl od [Malickovy] Tenké červené linie, je pacifismus Jînu velmi málomluvný a spoléhající se na řeč hustých lesů, hornatých proláklin a nekonečných planin. Erdemův další film se silnou ženskou hrdinkou je ve výše popsaných jednotlivostech fantastický, jakmile se ale od promyšlených kompozic přírody přesouvá k obyčejným lidským dialogům, na intenzitě trochu ztrácí. Jîn každopádně potvrzuje Erdemův status ojedinělého a poněkud přehlíženého auteura, který velice invenčně zachází se zvukem a dále se rozvíjí ve vyprávěcích postupech." Krátká reflexe filmu psaná na letošním Berlinale. Bohužel šlo o projekci, kam v rámci povinného školního programu hromadně zavítalo několik desítek silně neposedných dětí ve věku okolo deseti let, takže nevylučuju, že v klidnějším prostředí by mě film zasáhnul o něco víc. (06.11.2013)

Tolik pravdy, tolik poselství a tolik jasně formulovaných názorů. I s minimem dialogů, které jsou tady naprosto zbytečné. S nádhernou kamerou a přírodou, která už je jen takovou třešničkou na dortu. Bez ohledu, na zemi, v které je tenhle film natočen má bezpochyby silně internacionální záběr. V dnešní době a konfliktech to platí dvojnásob. Bohužel, nedělám si žádné iluze, že by snad nějak přispěl, k vyřešení, nejenom turecko- kurdského konfliktu. Na to už po tomhle světě nějaký ten pátek chodím… (21.01.2015)

Protivojnový film skoro bez slov. Myslím, že ak by tam nepadlo ani jedno slovo, človek by vedel, čo tým Reha chcel povedať. (07.03.2018)

Tihle chtějí do EU? Co na to říct? Že lidi jsou dobytek, nejlíp věděl i ten méďa. Mimochodem, smutná a zároveň krásná scéna ve filmu, kde první nezpívané slovo padne asi po 25 minutách, všemu dominuje parádní kamera a zvuk (prosím o evropskou cenu zvukaři). Doporučuju tohle si dát na velkém plátně a s aspoň šestikanálovým zvukem, bude-li příležitost. Do zákulisí tureckého filmového průmyslu nevidím, ale tohle se klidně mohlo příští rok na jaře objevit v Brně na Cinema Mundi a stejně tak usilovat o Oscara (nestane se, nominaci získal film Kelebegin rüyasi). Někdy to jde i beze slov a díky Reha Erdemi jsem byl při tom, když se válčilo. (06.11.2013)

[Febiofest 2014] Meditativní pacifistickej snímek se 17letou Jîn [žin], která uteče od partyzánů, doslova splyne s přírodou a ozbrojena kalashnikovem, se kterým občas zalehne, když se cítí ohrožena, sama putuje nebezpečnou částí Turecka. Jakoby odnikud se v horské přírodě občas po Jîn střílí a stejně tak znenadání přilétají stíhačky bombardující území a narušující pomalu plynoucí příběh. To co je mimo rám plátna jakoby neexistuje a může odtud kdykoliv bez varování přijít smrtelná hrozba, čímž Erdem navozuje dost klaustrofobickej permanentní pocit ohrožení v kontrastu s pomalu plynoucím pacifistickým humanistickým příběhem se symbolickou rovinou s do příběhu naklíčovanými zvířaty. Scéna s vajíčky nebo s vystrašeným medvědem jsou víc než výmluvné. Jîn (hlavní hrdinka i film) se po většinu stopáže obejde beze slov, která by tento podmanivý snímek spíš rušila, ale ve filmu je s nimi nakládáno velmi dobře a účelně. (23.03.2014)

Souhlasím s tím, že "obyčejné lidské dialogy" filmu malinko ubíraly na síle, ale přesto dávám plný počet. Jeden z filmů roku. (21.12.2013)

Lidské válečné drama zachycené ve filmové poezii. Odzbrojující poselství a dechberoucí umělecký zážitek. (27.10.2019)

Posolstvo, ktoré chcel Erdem týmto filmom povedať, je jasné a silné, no ten spôsob mi príliš nesadol. Kamera a zvuk sú skvelé, zábery prírody stoja za to, no toto je hraný film, nie prírodopisný a ten dej tu bol poslabší, až takmer žiadny. Hlavná hrdinka žije v lese, nevieme prečo, potom sa niekam vyberie medzi ľudí, nevieme prečo, potom zase ujde do lesa... Za celý film sa o nej nedozvieme vlastne nič, okrem mena. Z času na čas sa po nej spustí z ničoho nič streľba alebo bombardovanie, no nevidíme žiadneho nepriateľa, ktorý by po nej šiel... Asi až moc lyrické na môj vkus. (30.01.2019)

Na první pohled to vypadá hezky, ale v zásadě je to takový bezradný kýč.. (21.09.2020)

Pro mladou Jin (partyzánku po česky a teroristku po turecky) je přirozené si odskočit za mámou. Na její cestě ji potkávají zvířata (biblicky "mír v údolí") a lidé (symbolicky "zdraví ji chtějí znásilnit a zabít, nemocní v ní mají podporu"). Nevíme, kdo je Turek a kdo Kurd, zato rozpoznáváme zvířata, která s ní zůstávají, aby ji oplakali či se ještě pokusili uzdravit. Kurdistán je prostě divoký už od Karla Maye, hele kam až dosahuje stín padišáha. (30.08.2018)

Nie som zrovna fanúšikom lyrizácie filmov, a tak to na mňa nespravilo až taký dojem ako na mnohých iných, ale treba uznať, že remeselne bol tento film zvládnutý na výbornú. Úžasné scenérie divokého Kurdistanu, ktorými sa ozýva streľba z hlavní vojakov útočiacich na často neviditeľných partizánov. A uprostred tejto naturálno-vojnovej "prestrelky" sa objavuje mladá dievčina Jin. Dilema či zostať alebo ujsť sa tiahne celým filmom, len škoda, že dramatizácia v tomto prípade bola postavaná do úzadia a prednosť dostala opäť Erdemova milovaná lyrickosť. (01.01.2015)

Takovy symbolicky protivalecny film s minimem slov, ale ktery pres dospivajici kurdskou divku umi oslovit. Pekna kamera a libive prostredi. (29.09.2018)

Divokým Kurdistánem cestou necestou, utíká odvážné děvče samo před sebou, samo před válkou.....Silné poselství zasazené do filmu takřka beze slov, kde o to silněji a kouzelněji promlouvá citlivá kamera a úchvatné přírodní scenérie! Symbolická poetika tu stříká do všech stran.......jak z .malebné, stále se měnící i drsné krajiny a jejích zvuků a zvířat, tak z hrdinčiných dojmů, pocitů, strachu a naděje. Silně pocitový a emoční film, který i mně zasáhl velmi, velmi hluboce. (04.03.2015)

Turecko se stale prezentuje jako zeme, kde mj. svadet zenu znamena zmlatit ji do bezvedomi apod. Jinak je to ale film moc dobre natocenej a zvlastni (zvuk), a holka je bezvadna. Velke doporuceni. 4+ (05.01.2014)

Prostinké gaia pacifist poselství, že příroda být krásný, člověk být zlý, ale dokud teskně zpívat, být naděje... (01.01.2015)

Nechce se mi věřit, že to bylo v Turecku normálně v kinech, to by dnes neprošlo. Jinak na mě moc pomalé a zmatené, ale to je z části moje vina, čekal jsem něco víc realistického. (18.10.2019)

Divoženka se samopalem, divokým Kurdistánem, zpět a zase tam, víc už radši neříkám;) Božská příroda, vyprahlí lidé... (29.03.2014)

Drsna pacifisticka zalezitost se super atmosferou a peknym pohledem do Turecke divociny a mentality. Titulky temer nejsou potreba :) (01.05.2019)