Boj snežného pluhu s mafiou

Skvělá severská vyvražďovačka ve stylu Coenových Farga se stylovým parte po každé jedné popravě. Chladný přístup všech přítomných, bez ohledu na jejich původ proložený zemitým humorem v prostředí věčného sněhu v situacích ad absurdum naservírovaný stejně přirozeně jak jej život běžně nabízí, získává na hodnotě a staví snímek hodně vysoko! (20.02.2016)

Když v polovině 90. let natočil Tarantino Historky z podsvětí, nešlo jen o divácký trhák, který posbíral na filmových festivalech, co mohl. Ve skutečnosti se zrodil nový filmový styl založený na mixu násilí, černého humoru, slangu, nadávek a citaci popkulturních odkazů. Zkrátka a dobře, zrodil se pojem tarantinovka. Brzy se vyrojilo spoustu napodobovatelů a každá významnější národní kinematografie a filmová společnost přišla se svým pokusem dohnat a předehnat. Trh se záhy nasytil a po pravdě jen málo z těch epigonů se Tarantinovi aspoň přiblížilo, ale jak je vidět, jeho odkaz stále žije a po 20 letech trend vyvolaný Pulp Fiction dorazil i na chladný evropský sever. Tvorbu Hanse Pettera Molanda už znám a cením si vysoko především jeho Aberdeenu a podceňovaného Pedersena. Pro podobný filmový styl ale nepředstavuje dobrou volbu. Natočit chytrý a funkční pulp je totiž kumšt a vyžaduje vztah k žánru a cit zvažovat na lékárnických vahách, kam až dojít v groteskní nadsázce, aby to neohrozilo napětí a dramatickou stavbu příběhu. V Pulp Fiction se divák mohl spoustě scén smát, ale ve všech momentech šel z filmových postav skutečný strach a divák byl stále udržován v nejistotě, co se stane v příští sekundě. Moland není žádný břídil, dokáže nabídnout vynikající soundtrack, jeden z nejlepších, co jsem slyšel v posledních letech, a ocenit se dá i kamera, kdy je radost sledovat, např. jak se auto prohání zasněženou krajinou ke vzdálenému městu. Jenže Moland selhává v neschopnosti udělat z gangsterských figurek na jedno použití plnohodnotné postavy, na nevynalézavém scénáři, průměrných dialozích a neschopnosti pracovat s jazykem. Bije se mu tam množství mrtvol, které jakoby vypadly z nějaké lokální války, s vytrvalými pokusy o komickou nadsázku. Jenže skutečně funkčních komických scén je přitom pomálu. Pokud vám tedy ke spokojenosti nestačí, když 63letý Skarsgard, kterému by bylo lépe přezdívat Železná pěst, ve chvilce mění lidské obličeje v krvavou fašírku. Od srdce jsem se zasmál tak třikrát - např. když balkánští gangsteři hovoří o poměrech v norském vězení. Některé z filmových postav, jako např. policisté, jsou trestuhodně nevyužité, jiné, jako mafiánský boss, zase nefunkční pro přílišné přehrávání. Suma sumárum, je to pro mě nakonec za 2,5* s tím, že tu třetí ode mě nepotřebuje, protože si Sněžný pluh určitě řadu spokojených diváků najde. Nehledě na to, že bych musel přepisovat řadu hodnocení u filmů, které jsem odbyl 3* a přijdou mi mnohem lepší než tenhle Molandův kousek. Celkový dojem: 45 %. (08.10.2014)

Milý Ježíšku, předem mého dopisu přijmi prosím poděkování za takovýto krásný dárek. Patrně jsem byl hodný přinejmenším několik posledních hodin (nebylo zbytí, kocovina, nedostatek financí a natržená kůžička na šlahounu neponechaly moc příležitostí ku alotriím), pročež se mi dostalo vytříbené severské ságy (pravda, zpěvy naštěstí absentují), kterou si dovoluji označit za epesní. Vydařil se ti casting, trpiteli, ticho, správně nahrazující či utínající řadu zbytečných dialogů a, jak by řekla paní Homolková, ,,ta panorámata!". I zápletku může nenáročný divák, mezi které se, drahý proděravělý, počítám, považovat za vhodně zvolenou. Její vyústění pak označím za famózní, a to bez uzardění. Tvá letošní, již tak dosti bohatá (poukázka na slevu do Sephory či odličovací tampony zahraniční, dokonce polské provenience) nadílka, kterou jsi zahrnul mou maličkost, se zhlédnutím filmu stala téměř makabrózně předimenzovaná! Proto se jako správný následovník tvých myšlenek též podělím o trošku štěstí - duševnímu šlechtici, který film pro distribuci v naše malém, českém rybníčku nazval tak, jak jej nazval, předej prosím - klidně i bez mašličky - mé dvě jizvy po planých neštovicích, hovno z nutrie a komplikovaný zánět středouší. Děkuji ještě jednou a již nyní se těším na veselé oslavy tvého umučení. (08.01.2017)

Velmi atmosférický revenge thriller, jehož český název evokující oddychovou komedii, je zvolený docela nešťastně. Kraftidioten je především stylová gangsterka, která místy svým absurdním černým (ne)humorem a specifickým soundtrackem evokuje Fargo, byť v hodně umírněnější verzi. Dějově je to dost přímočaré, občas se to dost táhne a kdybych řekl, že tam nebyla místa, která mě trochu uspávala, tak bych asi kecal, ale jako celek je to tak svěže divné, že se mi pod 4* nechce. Víte, co je to Stockholmský syndrom? (12.02.2020)

Už dávno som nevidel tak dobre spracovaný krvavý, ale zároveň veľmi vtipný thriller. V podstate až do konca je tam scenár preplnený takými sucho humornými detailami, že sa človek jednoducho v jednom kuse baví. Už sa teším na americký remake 2019, Neesonovi tá rola určite sadne. Ale v tejto verzii by som nevyzdvihol ani tak Skarsgarda, ako Sverre Hagena, ktorý tú úlohu vyšinutého mafiána zahral geniálne. Možno ten koniec nebol dych berúci, ale celkový dojem je špičkový. Až taký, že už hodinu po videní filmu som mal chuť pustiť si ho znova. (16.11.2018)