Kráska a zviera

Každá pohádka je současně i podobenstvím. A jak jsou povětšinou krvelačné! Jean Cocteau byl bezesporu jedinečným uměleckým zjevem, jehož tvorba protínala všechny možné umělecké druhy, žánry a styly. Kráska a zvíře je úchvatným divadlem po stránce vizuální i herecké. Poselství je jasné, nekompromisní a samozřejmě nespravedlivé. Neboť jeden dostane za své špatné skutky trest s možností vykoupení, pro druhého je trest nezvratný a neodvolatelný. Cocteauova Kráska a zvíře je především skvělý Jean Marais v mnohoznačné dvojroli Zvířete a mládence, zvaného Spanilý - Avenant. Zatímco Zvíře je zrůda s nadpřirozenými schopnostmi s tendenční snahou k vyhrožování a zastrašování, a přesto si stále zachovává zbytek lidskosti a dobroty v srdci. Tak Spanilý je mladý a pohledný muž v rozpuku mužných sil, jehož srdce ovládl temný aspekt lidského chování. Kráska - Belle (dobrá a půvabná Josette Day) oplývá krásou vnější i vnitřní. Zdobí jí obětavost, láska, porozumění a starostlivost o všechny své blízké, byť je některými z nich až sadisticky zneužívána. Z dalších rolí: nešťastný, vystrašený a zkrachovalý obchodník a otec Krásky (zajímavý Marcel André), sobecké, líné a rozmazlené sestry Krásky Félicie (půvabná Mila Parély) a Adélaïde (elegantní Nane Germon), lehkomyslný hazardér a bratr Krásky Ludovic (příjemný Michel Auclair), či nelítostný lichvář (Raoul Marco). Film zdobí přiléhavě tísnívá atmosféra strachu, beznaděje a zoufalství. Dalo by se s úspěchem tvrdit, že šaty nedělají člověka, ale jeho činy a představy už ano. A že vše, co se blýská není zlato. Jsou to laciná klišé, ale vystihují tu pravou podstatu tohoto příběhu nejvýstižnějším způsobem. Chamtivost může vést k tragédiím. K tragédiím antických rozměrů. Naděje bude existovat do té doby, dokud v lidských srdcích zůstane malá stopa dobroty a čisté nezkažené lásky. (10.08.2016)

Dokonalá surrealismem ovlivněná režie Cocteaua dělají z tohoto filmu přímo labužnický zážitek pro oko. Od práce kamery, přes nasvícení až po mizanscénu, vše vytváří v kombinaci s pohádkovým dějem tak magickou atmosféru, že vám film bude připadat jako velkolepý fantaskní sen, z kterého se pomalu ani nebudete chtít probudit... (05.12.2018)

Černobílé francouzské zpracování této klasické pohádky na mě zapůsobilo v neotřelých romantických scénách přímo magicky. Ze stále většího sbližování krásky a zvířete dýchal na mě velký kus něhy a samotný závěr pak dojal přesně tak, jak bych si to u pohádky přál. Pozdější Herzovo zpracování považuji sice za kapánek zajímavější a nápaditější, i pokud jde o pojetí postavy zvířete, ale i Jean Cocteau uměl vyvolat pár působivých hororových záblesků. Prostředí zámku zde taky skrývá mnoho pěkných prvků, ať už jsou to oživlé ruky se svícnem na zdi nebo střílející soška Amora v zakázané komnatě. [80%] (03.07.2021)

Zde zmiňovaná Herzova verze Panna a netvor mi coby dítěti způsobila menší trauma, Cocteau mi způsobil trauma v dospívání - v pozitivním slova smyslu. Kráska a zvíře není film, je to báseň na stříbrném plátně a surrealistická malba vedená mistrovskou rukou, kde není nedůležitého detailu. Když si navíc uvědomíme podmínky, ve kterých film vznikal (filmový časopis Cinévie: "Jednoho z nejhezčích francouzských herců skryli pod strašlivou srst, která navíc stála sto padesát tisíc" - měli by vidět ceny za dnešní filmové triky), kdy se musel vyrovnávat s nedostatkem financí a materiálu, zraněním jedné z představitelek Krásčiných sester a vážným onemocněním scénáristy a režiséra v jedné osobě, tak nám nezbývá než smeknout, usednout do křesla a nechat se unášet nesmrtelným příběhem o nástrahách na lidskou duši, oděným do hávu romantické pohádky. (22.07.2007)

Přijde mi logické, že nejstarší filmová adaptace stejnojmenné slavné francouzské pohádky od Jeanne-Marie Leprince de Beaumont je rovněž francouzského původu - slyšet všechny postavy mluvit francouzsky dodává filmu v mých očích jisté zajímavosti, byť to na mě nepůsobilo vždy tak, jak by asi mělo (kupříkladu v scéně, v níž se poprvé objevuje Zvíře a kdy spustí francouzsky, jsem vyprskl smíchy, protože mi ten kontrast zvířecí masky a noblesní francouzské dikce přišel prostě směšný; ostatně celá ta maska mi přijde sama o sobě neobyčejně komická). Psát o tomto filmu, že je beznadějně poznamenaný dobou svého vzniku, by bylo samozřejmě nošením dříví do lesa (mám na mysli mj. herecký projev, použitou hudbu, úroveň triků, vzhled kostýmů i samotné masky hlavní postavy, apod.) - samotné stáří snímku by samo o sobě ani vadit nemuselo, naopak - blbé ovšem je, že ten film není ani trochu napínavý nebo nedejbože strašidelný, a hlavně celý působí neobyčejně atéliérovým a neživotným dojmem, což by pořád ještě tak nevadilo - kdyby celý ten film nebyl tak příšerně... ó ano, proč to nenapsat, nudný. Obzvláště od chvíle, kdy Kráska přichází do sídla Zvířete, by se člověk nudou ukousal, a celková stopáž zde obecně působí strašně natahovaně - na dnešní měřítka je ten film neakční až hrůza, a skutečně jsem se musel hodně nutit do toho, abych ho dokoukal. Dosud nepřekonanou filmovou adaptací této předlohy tak pro mě nadále zůstává Herzův snímek Panna a netvor, který podle mě s touto zaprášenou úsměvnou verzí nesnese srovnání. (27.03.2017)