Panna a netvor

"Panna a netvor". Zdena Studenková ako mladá, krásna panna a baleťák Vlastimil Harapes ako desivý, hnusný netvor. Tak obsadil titulné postavy skúsený, kreatívny režisér Juraj Herz. V roku 1978 sa mu podarilo natočiť strašidelno romantickú rozprávku s miestami dosť hustou, horrorovou atmosférou. Keď som to videl ako decko, tak som mal z toho veru strach. Teraz po rokoch to už na mňa tak desivo nezapôsobilo, ale i tak som si tento snímok s chuťou a záujmom znova pozrel. *** (25.01.2018)

Krásná práce se zajímavou genezí. Kdesi na počátku byla dramatizace Františka Hrubína klasické látky pro divadlo s otáčivým hledištěm v Českém Krumlově. Podle ní vznikl nejprve televizní film Kráska a zvíře a později i tento film pro kina. Herz se spojil s Vyleťalovými a dalšími barrandovskými klasiky a vznikla příležitost pro souběžné natočení Panny a netvora a Devátého srdce. Herz se po několika normalizačních úletech opět vrátil v plné síle. Ve snaze se odlišit od předchozích filmů na stejné téma (zejména od Jeana Cocteaua), zesílil roli zvířete, kterého proměnil v dravce, a stejně tak roli panny. Harapes plně využil své pohybové průpravy a Studenková svou ideální krásu, dokonale jemnou symetrickou tvář a tehdy už několikaleté herecké zkušenosti. Bohužel jejich skvělé výkony poněkud srážejí příliš výrazní dabéři Medvecká a Zahajský, stejně jako veškeré ženské postavy vlásenkářky příliš poznamenaly tehdejší parukářskou mánií. Ale i tak je výsledek vysloveně pozoruhodný, na české normalizační sedmdesátky je to prakticky zázrak. Atmosférický až erotický zážitek. (06.04.2024)

Herzovi zřejmě může nejeden pediatr a dětský psycholog poděkovat za to, že nemá nedostatek práce. Věru nevím, jestli mu mám odpustit, že jsem se u toho coby dítko věku stěží školního klepala hrůzou a poté si na rodinných procházkách zakrývala oči, když jsme procházeli kolem brány místního zámku, která se v Panně a netvorovi objevila. S ohledem na české pojetí pohádek by tomu sedlo spíše označení romantický horor, ale na druhou stranu se Panna a netvor blíží tradiční grimmovské pohádce (stačí si vzpomenout na to, že v původní verzi Sněhurky je zlá macecha odsouzena tančit v rozpálených střevících, dokud nezemře, nebo na zamlčovaný fakt, že v Popelce matka svým vlastním dcerám uřízla prsty, aby pro změnu střevíček obuly) víc než naše vžité představy. Tak nebo onak je to film nesmírně krásný a působivý, s nádhernou Hapkovou hudbou, atmosférou, jež by se dala krájet, půvabnou Zdenou Studénkovou, několika zajímavě pojatými detaily (proměna ruky) a úvodní scénou, která zašlapává do země leckterý profláklý zahraniční horor. Ale nadpozemské Cocteauovo pojetí mi sedne přece jenom víc - a ta stylizace Netvora, která uvízla v půlce cesty mezi šelmou a dravým ptákem, se mi zdá už přece jen trochu příliš. (30.07.2007)

Krásný působivý příběh, který je tradičně označován za pohádku, ač jí, přinejmenším v tomhle provedení, není. Určitě tedy ne tradiční pohádka, kde je jasně daný hodný, zlý, hloupý, špatný skutek zlého na účet hloupého z čehož pomůže hodný, zlý je potrestán a na konci je poučení. Živě si vybavuji svoje pocity, když jsem tuhle pohádku viděla poprvé. Jak jsem se bála těch "sloužících" v zámku, a jak strašidelný a nebezpečný mi připadal Netvor. Taky si vybavuji, že nad jeho lidskýma rukama jsem brečela. Krásnou vizuální stránku zastřešuje výborná (a zapamatovatelná) hudba. (20.04.2011)

Až neskutečně děsivé pojetí již tak dosti děsivé předlohy. Juraj Herz tenhle žánr vždycky zvládal s přehledem. Vlastimil Harapes je vzhledem ke svému povolání a tělesné stavbě ideální představitel netvora a je podpořen geniálním dabingem Jiřího Zahajského.... Tenhle žánr pohádek pro dospělé, to je moc pěkná věc.... Mělo by to vznikat častějí... (16.03.2009)