Cesta nádeje

Pre mňa sklamanie. Russel Crowe je síce stále ten sympaťák a dobrák ako ho poznáme, ale prišlo mi to dosť nezáživne podané (možno to bolo aj prostredím môjho druhého najobľúbenejšieho boha Alaha). V celom filme mi bolo vlastne jedno čo sa tam deje a kto zomiera. Okrem Russella a sympatickej Olgy ma tam nikto nebavil. S akcii divák nič nemá a hľadanie synov, ktorému sa film venuje celý čas ma moc nebral a emócie na mňa tiež nefungovali, aj keď hudba bola celkom dobrá a dodatkový klavír majstra Einaudiho a hlas Lisy Gerard bol fajn. 60% - 3* (11.10.2015)

Pro mě velmi rozporuplný film. Když vezmu v potaz, že se jedná o režisérskou PRVOTINU, fakticky první počin Russela Crowea, tak film nadmíru povedený (co by za to jiní nováčci režiséři dali, že ?). Ale to skoro až pohádkové vyznění s vynuceným emocionálním koncem (který ale bezesporu zafungoval na jedničku, mé emoce byly pokořeny) to v mých očích film trochu sráží na kolena. V rámci vizuálního pojetí nemám, co bych dodal. Perfektní exteriéry doplněné bezchybnou kamerou, tady se vše vydařilo. Crowe zahrál dobře, párkrát malinko přehrával, ale dalo se to snést. Asi nejvíce zaujala postava tureckého majora, který ve filmu působil jako svěží vánek. On ten samotný nápad s hledáním ztracených synů na papíře může znít fakticky skvěle, ale to zpracování pokulhávalo. Ten konec, kdy jako otec má Crowe sny o místě, kde se nachází v nynější době jeho poslední syn, a následně se vydá a prostě ho najde, to všechno zní až moc fantaskně. Ale přimhouřím obě oči a ještě ty čtyři hvězdy udělím, ale časem možná snížím. Za mě dávám 70 % (10.08.2018)

Toz to by ma zaujimalo, preco sa herec ako Crowe, ktory mal potencial hravat drsnych chlapikov, policajtov a kdeakych mlaticiek upise do srackoidnych patetickych filmovych vod ako od Rosakundy Pičler. O kolko by bolo lepsie, keby prisiel nasraty fotrik, ktory nema co stratit medzi tych utierkarov a zacal by to tam hlusit hlava nehlava ? No nasinec by sa odreagoval a zabavil... tu som pozeral dve hodiny na nejakeho prutikara, ktory sa snazi vypatrat zeleny gumy v strede prdele sveta. Do toho stretne zivotom skusanu prilis emancipovanu pindu s malym ciganskym fakanom a spravodliveho Allaha Snackbara, ktory mu pomahaju. Neviem komu je urceny tento druh filmov, ale chlapovi s parom vajec na spravnom mieste asi tazko. (22.04.2015)

Dramatická pohádka Russella Crowea chce být opečovávaným klenotem v kýčovité krabičce. Kýčovitá je, o klenotu ale mluvit nemůžeme. Nápady i emoce chybí, sledujeme průměrný příběh, kterak se otec-farmář-hledač vody ve vyprahlé krajině vydá hledat tři ztracené-mrtvé syny, kteří se účastnili jedné ze stěžejních bitev první světové války o Gallipoli. Vedli ji Britové s Francouzi proti Osmanské říši, úspěch by znamenal možnost napadnout tehdejší hlavní město Istanbul. Otec-Australan se v neznámém prostředí bleskurychle zorientuje, stihne se zakoukat do majitelky jednoho hotelu a získá přátelství, která mu umožní být blíž jeho poslání. Cesta neděje je bohužel ve své příběhové konstrukci předvídatelná prakticky po celou svou stopáž. Nabízí očekávatelné zvraty v očekávatelném pořadí. Výsledek je žánrově nevyrovnaný (narvu romantiku, i když se sem nehodí a hlavně nijak nestrhne – třeba „svíčková“ scéna je do očí bijící), flashbacky rušivé, scénář podle knižní předlohy je výrazně průměrný (jeden ze scénáristů je debutant a její autor, druhý má spíš televizní zkušenosti), herec Crowe už nám nabídl mnohem jistější momenty, režisér Crowe působí asi jako „tak třeba to vyjde.“ Nějaký apel ke smířlivosti mezi různými etniky jsem necítil. Naučené figury i obličeje jsou hezkým krášlením několika momentů, ale hlubších filmových prožitků se lehce otrávený divák ne a ne dočkat. Tentokrát osa obyčejný chlap v neobyčejné době nezabodovala. Těšil jsem se, velká škoda. Ale berme to tak, že jde o režijní debut!! (14.03.2015)

Crowe cestuje „na křídlech vážky“ do Osmanské říše a na obou stranách někdy až nechutně žloutenkové kamery se naivně snaží o velkofilm. Jeho turecký med je občas tvrdý (divácky nekomfortní sténání raněného syna), jinak však rozbředlý a zůstávající mezi zuby (romantická linka, křečovitý patos). Při kriketovém zápase s řeckým týmem mi dokonce málem zaskočil.. Russelle, mám tě rád, ale když si při popíjení kávy pročítal scénář a dumal nad svými možnostmi, podíval ses do lógru..? (05.03.2018)