Zlodejka kníh

Dlouho jsem se nemohla rozhodnout, jestli se nejdřív podívám na film a pak si přečtu knížku, nebo opačně. Nakonec teda vyhrál film. O co tam jde, jsem tušila jen zběžně. V podstatě můžu tomu filmu vyčíst jen jedno. Sice si ráda poslechnu film, kde se mluví anglicky, ale, když jde o Německo v období války, tak mi přišlo dost divné, že většina postav mluvila anglicky. Jinak se mi to ale líbilo a bylo to i dobře zahrané, v čelem s dívkou co hrála hlavní roli a Geoffrey Rushem. Konec jsem sice asi čekala trošku jiný, ale dostalo mě to. 5* (27.04.2014)

Nemôžem sa rozhodnúť, či to čo mi na Zlodejke kníh vadí, či je to skôr problém môj, alebo problém filmu. Mňa to skrátka nedojalo. Predlohu som nečítal, čakal som veľa a celkom dosť som aj dostal, ale nejak mi to nefungovalo. Príbeh je to pekný (už úvodný rozprávačov spoileroidný vtípek ma dostal), magický; malá je skvelá a niekoľko okamihov hodne silných, čo mi vadí, je teda hlavne záverečná 30minútovka, kde sa už pokazí vážne všetko, jedna dojemnejšia scéna strieda druhú a všetka ta lútosť v divákovom srdci, odrazu prerastie do nepríjemnej bolesti zubov, pocitu násilných oscarových ambícií a citového vydierania. Ale možno sa mýlim. Každopádne, je to pekný film (26.01.2014)

Knihu jsem nečetl, ale soudě podle jejího odrazu v tomto filmu, si ji brzy přečtu. Sám film nese stigmata i přednosti velké mezinárodní koprodukce - vystavěn na základových kamenech západního žebříčku hodnot coby oslava lidskosti může vyznít trochu cukrkandlově, znepokojivě lesklý vzhledem k pesimistickému tématu, až příliš romantizující pohled na válečné hrůzy, kterým spíš konvenuje syrovost a naturalistický vhled, který tady (až na jeden moment v závěru) naprosto absentuje, až příliš humanity a snahy natočit ,,kladný film" neboli člověčinku (jak se hezky česky říká), všechno ale zachraňuje skvělé mezinárodní herecké obsazení (asi nikde jinde neuvidíte tolik anglofonních herců a hereček používat německé přitakávací částice „ja“ a ,,nein") a dobře odvedené filmové řemeslo. Hodně nefunkční (patrně oproti knize) je pásmo vypravěče, postmoderně koncipované křížení mezi vševědoucím vypravěčem a postavou Smrti, což se pohledem diváka může jevit poněkud prvoplánovité, v tomhle hojně zastoupeném subžánru (válka očima dítěte) je to sice odvážný krok, ale patrně měl zůstat jen na úrovni literárního textu. Jistým zklamáním je naprostá absence dotazování se po důvodech, proč byli mnozí v Německu těch časů svedeni fašistickou propagandou - zřejmě zásadní otázka, která je stále aktuální i dnes. Mnohde naznačeno (účast na vizuálně zajímavém srazu NSDAP, kde došlo k pálení knih atd.), naprosto nedotaženo. Formálně je zajímavá práce s barvami - zprvu bílá (pásmo vypravěče), posléze hnědá, béžové tóny a odstíny šedé, které si podmaňuje až magická síla barvy červené, mystiky všudypřítomných praporů a vlajek s hákovým křížem. Při přemýšlení o zfilmované Zlodějce knih se nemohu ubránit jednomu srovnání - tématicky totožné a důrazem na humanitu podobné Musíme si pomáhat snese hravě světové měřítko, Hřebejkův film řešil obdobné etické otázky s větší mírou jistoty a především hloubky... (20.04.2014)

Zrejme som čakal niečo iné, asi že zlodejka bude kradnúť a zachraňovať knihy, ktoré chcú nacisti spáliť... Nevadí, tento príbeh je tiež pekný.:) Nielen pekný, ale aj múdry, dojímavý a dokáže diváka navzdory minutáži udržať v pozornosti. Má však šlabikárové dialógy a v mnohom mi pripadá ako mládežnícky film, ak sa to tak dá povedať. Príjemným prekvapením sú herecké výkony všetkých zainteresovaných, výber bol urobený precízne, hlavne v detských postavách Liesel a Rudyho. Zlodejka kníh je zaujímavým aj hlasom rozprávača, ktorým nie je nikto iný ako Smrť. A hoci to posobí deprimujúco, film rozpráva o sile ľudskosti a lásky. (14.01.2014)

Bolo by ľahké odpísať Zlodejku už len preto, že niektoré nosné prvky knihy sú vo filme skôr okrajovou záležitosťou. Nespravím to, pretože adaptovať podobne ladené dielo je len z princípu náročné a tak sa logicky upravovalo, škrtalo a odnieslo si to pár postáv, či viaceré miniepizódky. To podstatné tam však stále je. Jediný problém vidím v tom, že Brian Percival síce režíruje zručne, ale ducha knihy sa drží až príliš. Film tak nijak zvlášť negraduje a iba cez sled scénok pomaly plynie k nevyhnutnému záveru. Plynie však k nemu veľmi príjemne a to či už vplyvom neustále sa pod kožu zarývajúcemu soundtracku Johna Williamsa, alebo vďaka skvelo obsadeným postavám a hmatateľným vzťahom medzi nimi. Ale akokoľvek sú Hans, Rosa, Rudy, či Max skvelí, tento film skrátka patrí Sophie Nélisse. Tá sa pre rolu Liesel doslova narodila a všetky jej dilemy, smútok, či radosť budete prežívať priamo s ňou. 85% (03.02.2014)