Zlodejka kníh

Jakkoliv to pojednává o těžké době, která krutě zasáhla miliony životů, a jakkoliv vážně se o blížícím počátku války na plátně mluví, ve finále nám z rovnice vypadne pozitivní kousek plný dojemných momentů o síle lidskosti a psaného slova. Nic víc, nic míň. Myslím to tak, že ta nálož tragična nikdy nejde skutečně na krev. Když se s čistou hlavou ohlédnu zpět, Zlodějka knih je schématická a bohužel i plochá podívaná, která se bere nesmírně vážně a má nespočet utahaných pasáží. Jsem přesvědčený, že si život uprostřed nacistického Německa zasloužil větší péči. Podivná je v téhle dražší televizní adaptaci i angličtina se zřetelným německým přízvukem. Moc jsem se ve smyslu neorientoval. Kameraman Florian Ballhaus (syn renomovaného Michaela Ballhause – Mafiáni, Spáči, Gangy New Yorku) předkládá patřičnou výpravnost, John Williams zase křehkou hudbu, která se musí líbit. Herecky přichází kromě dětských herců kvalita hlavně s Geoffreym Rushem a Emily Watson. On má srdce na dlani, ona hroší kůži. Ale zase jen na oko. Její tvrdá slupka stejně jako u samotného filmu není opravdová. (14.02.2014)

,,NEJSEM SI JIST, CO TO ZNAMENÁ... VŠECHNO, ČÍM JSME SI PROŠLI... VŠECHNO, CO JSME UDĚLALI… PROSTĚ JSME JEN BYLI LIDMI. TO LIDÉ DĚLAJÍ…“ /// Film co začíná a končí smrtí. A příběhem, v němž se už brzy v Německu začnou rozbíjet výlohy a pálit knihy. Stávám se součástí vztahu dvou dětí, získává si mě G. Rush a zjišťuju, že i ta E. Watson má parádní roli. Ať si kdo co chce říká – ta atmosféra 40cátejch let je super! Sere mě, že tady nezní němčina. S ní by to mělo parádní autenticitu! Ovšem i tak jde o hezkej příběh s několika dojímavejma okamžikama. A věta: ,,NESNÁŠÍM HITLERA“ zní z těch dětskej úst neuvěřitelně romanticky! Navíc smrt jako vypravěč – NIKDO NEŽIJE VĚČNĚ – já vím, a nemusí mít na sobě ani pyžamo. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2005 napsal Markus Zusak, číst nebudu. 2.) Zajímá mě, jak se dá přes příručku hrobníka dopracovat k lásce knihám. 3.) Thx za titule ,,cetar“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (22.01.2014)

Film to mohol byť vrstevnatejší, nakoľko je v podstate príbehom o rozprávaní príbehov. Ale je to aj príbeh o vojne. A teda, napriek všetkej naivnosti, má v ňom hlavné slovo smrť (doslova). A práve to delí túto rozprávku od priemeru - pravda. Môžem ešte tak na okraj spomenúť, že asi prvýkrát sa mi zdal nemecký prízvuk sympatický. Aj keď bol zrejme len hraný, alebo možno práve preto. Každopádne, vďačím za to Sophie Nélisse. Zlatá to osôbka. No film, kde sa niesol naprieč vojnou (aj keď 1. svetovou) iný fenomén umenia a to spev - Joyeux Noël, ma uchvátil podstatne viac. Ale napríklad taký Chlapec v pruhovanom pyžame ani nie. A to vrhal deti do bezprostrednejšieho kontaktu s vojnou. Ale netreba zbytočne porovnávať, treba vidieť. (11.02.2014)

Nemôžem sa rozhodnúť, či to čo mi na Zlodejke kníh vadí, či je to skôr problém môj, alebo problém filmu. Mňa to skrátka nedojalo. Predlohu som nečítal, čakal som veľa a celkom dosť som aj dostal, ale nejak mi to nefungovalo. Príbeh je to pekný (už úvodný rozprávačov spoileroidný vtípek ma dostal), magický; malá je skvelá a niekoľko okamihov hodne silných, čo mi vadí, je teda hlavne záverečná 30minútovka, kde sa už pokazí vážne všetko, jedna dojemnejšia scéna strieda druhú a všetka ta lútosť v divákovom srdci, odrazu prerastie do nepríjemnej bolesti zubov, pocitu násilných oscarových ambícií a citového vydierania. Ale možno sa mýlim. Každopádne, je to pekný film (26.01.2014)

Even death has a heart. Zlodějka knih je kýč, který vhání slzy do očí za vydatné podpory Johna Williamse, ale pod všemi těmi pěknými a mrazivými obrázky pořád zůstávají hodně silná slova Markuse Zusaka. Podívaná je to nedokonalá, ale místy poměrně silná, za kterou se Brian Percival nemusí stydět. To nejkouzelnější na tomhle snímku však je Sophie Nélisse, která ve svých třinácti letech dokázala na svých bedrech utáhnout celý film. (19.01.2014)